I v roce 2015 byla v oblasti výzkumu vyhynulých zvířat, zejména dinosaurů, učiněna řada objevů, které jaksi nezapadly do představy, kterou v myslích lidí razil letošní kasovní trhák Jurský svět. Tyto nové objevy dokonce konfrontovaly základní teorie paleontologů, jako že ptáci jsou potomky dinosaurů anebo že dinosauři vymřeli před mnoha miliony let.
První příklad: vědci objevili v některých dinosauřích vejcích z Číny barevné pigmenty, které jim dávaly modrozelený nádech. Narozdíl od toho, co učí většina muzeí a učebnic, tato zelená vejce nebyla kompletně zmineralizována, tj. obsahovala některé původní molekuly. Co je ale hlavní pointou: i když některá barviva jsou biochemicky odolná a vydrží dlouho, díky svým chemických vlastnostem i ona podléhají chemickým reakcím a degradaci.1 (pozn. překladatele: myslí se tím systém konjugovaných vazeb; konjugované vazby jsou náchylné k chemickým reakcím.) Jak mohly barevné pigmenty vydržet ve skořápkách dinosauřích vajec, pokud tato nejsou tisíce, ale miliony let stará?
U jiné dinosauří fosilie vědci nalezli pod mikroskopem něco, co vypadalo jako červené krvinky a také stopy pojivových tkání. Zkamenělina přitom odpočívala století v Britském muzeu, než ji vědci otestovali. Nález těchto měkkých tkání jen prohloubil evoluční dilema. Odborníci v oblasti biomolekul se shodnou, že ani odolné bílkoviny kostí a pojivových tkání, jako např. kolagen, nemohou vydržet v přírodě déle než milion let, takže je vyloučeno, aby se v zkamenělinách nacházely.2 A přesto vědci ve zkamenělině hadrosaurida Brachylophosaura identifikovali z dosud ohebných, nemineralizovaných krevních cév deset různých proteinů.3 Neukazují nálezy bílkovin a krevních cév v dinosauřích kostech to, že tyto kosti byly pohřbeny před tisíci, ne miliony let?
Biomolekuly ale nejsou jediným rysem dinosauřích zkamenělin, který jim dodává mladý ráz. Výzkum vedený kreacionisty, včetně práce autora, zjistil a změřil obsah radioaktivního uhlíku C14 v sedmi dinosauřích kostech, řadě dalších zkamenělin a vzorcích zkamenělého dřeva. Když se to přidá k již známým případům, dosahuje to čísla 50 vzorků, u kterých byl obsah uhlíku C14 zjištěn a kvantifikován. Uhlík C14 se, jak víme, rozkládá konstantní rychlostí – za 5730 let klesne jeho obsah na polovinu – a po 100 000 letech je již jeho hladina prakticky neměřitelná. Nálezy uhlíku C14 ve zkamenělinách a uhlí po celém světě ukazují, že vznikly před méně než 100 000 lety.4 (pozn. překladatele: matematicky by resp. již za cca 500 000 let neměl být ve zkamenělině žádný uhlík C14 přítomný, můžete si to spočítat sami: 1 mol uhlíku C14 váží 14g a obsahuje 6,022x10na23 atomů, to je chemie ze základní školy. Pokud by v kostře dinosaura byl dejme tomu 1g uhlíku C14, odpovídá to 0,43x10na23 atomům. Za 5730 let jich bude 0,21x10na23, za 11460 let 0,105x10na23 a tak dále. Cca po 500 000 letech zbývá poslední atom uhlíku C14 a pak nic. Pokud použijete 10g nebo 100g, vyjde to prakticky stejně, jen o pár desítek tisíc let později.)
Jiný výzkum kreacionistů dával dohromady údaje ze stovek míst horninových vrstev Severní Ameriky a pomohl reinterpretovat stále záhadné vymizení dinosaurů. Podle sekulárních vědců za vymření dinosaurů mohly nepříznivé, prudce se měnící klimatické podmínky. Geolog ICR Tim Clarey však dává nahlédnout svých předběžných výsledků, které ukazují, že dinosaury nevyhubily jen klimatické změny, ale výrazný podíl na tom měla i rozsáhlá katastrofická záplava.5
Důkazy, že dinosauři zemřeli při celosvětové potopě před pouhými tisíci let nejen podporují biblickou verzi historie, ale také naznačují, že dinosauři a jiná vyhynulá zvířata žila alespoň chvíli v historii současně s člověkem. V takovém případě pak mohly podobizny dinosaurů, ryboještěrů a jiných vyhynulých zvířat zůstat, byť třeba pokroucené, v lidské paměti a slovesnosti a dát vznik obrazům mořských příšer na plavidlech dávných mořeplavců, jako například staré dánské lodi, která má na přídi vyřezanou hlavu jakéhosi mořského plaza6, a kresbách a výrobcích dávných umělců.
Jako zajímavost – bez posuzování jejich pravosti – uveďme informace z Nové Guiney, kde očití svědkové údajně pozorovali poblíž jezera Murray dinosaurům podobné tvory.7,8 Zatímco pro evolucionistu je to nepřijatelné, protože by musel drasticky přepsat dlouhé řádky ve své představě historie, pro křesťana by takovýto nález překvapivý nebyl, protože by dobře zapadl do biblické verze historie naší planety.
Věda v roce 2015 poskytla dobré důkazy, že Bible je spolehlivá i ve své první kapitole, když tvrdí, že dinosauří zkameněliny vznikly před pár tisíci let při globální Potopě. Film Jurský svět probudil nepochybně zájem nové mladé generace o dinosaury, a ta si díky novým objevům může být jistá více než kdy předtím, že Bible přináší nejlepší způsob, jak pochopit jejich i své osudy.
Napsal: Brian Thomas, M.S.*, originál článku http://www.icr.org/article/9080, přímý překlad
* Mr. Thomas je vědecký autor Institutu pro výzkum stvoření (Institute for Creation Research).
Odkazy:
-
Thomas, B. Colorful Dinosaur Eggs Challenge Deep Time. Creation Science Update. červen 11, 2015
-
Thomas, B. Can Iron Preserve Fossil Proteins for Eons? Creation Science Update. červen 23, 2015
-
Cleland, T.P. et al. 2015. Mass Spectrometry and Antibody-Based Characterization of Blood Vessels from Brachylophosaurus canadensis. Journal of Proteome Research. 14(12): 5252-5262.
-
Thomas, B. Carbon-14 Found in Dinosaur Fossils. Creation Science Update. červenec 6, 2015
-
Clarey, T. Solving the Missing Tropical Dinosaurs Mystery? Creation Science Update. Posted on icr.org červenec 9, 2015 2015.
-
Thomas, B. Sea Serpent on Danish Ship Prow. Creation Science Update. Posted on icr.org srpen 27, 2015
-
Thomas, B. A Real Jurassic World? Creation Science Update. Posted on icr.org srpen 4, 2015
-
Podle Písma Bůh stvořil dinosaury šestý den stvořitelského týdne. Řada z nich se stala agresivními po pádu člověka do hříchu. Dva z každého základního typu dinosaura přečkali potopu v Noemově arše a po ní založili novou populaci ve vhodných ekosystémech po Potopě. V průběhu staletí ale klimatické změny a narůstající lidská populace vyhubila, viz Morris, J. 1989. How Do The Dinosaurs Fit In? Acts & Facts. 18 (5).