Monumenty ze starověké Asýrie potvrzují biblickou historii
Archeologické důkazy z Britského muzea
Autor: Peter Masters
originální článek: https://creation.com/assyrian-monuments
Britské muzeum uchovává obrovské množství významných objevů, které přímo potvrzují a poskytují historický kontext k velkému množství biblické historie.¹
Je možné si v něm objednat i prohlídku, která se zaměřuje cíleně na výběr exponátů, vztahujících se k Bibli a které tvoří výjimečný přehled celého pole těchto k Bibli vázaných archeologických objevů. V dnešní sekulární době většina lidí netuší, kolik přesvědčivých důkazů pro doslovnou přesnost biblického záznamu existuje.
Podíváme se zde na exponát nalezený při vykopávkách v asyrských královských palácích. Asyrská říše se začala formovat kolem roku 880 př. n. l. Přinesla teror a tyranii na téměř tři století a pohltila mnoho dalších království. Několik asyrských králů vpadlo na biblická území Izraele a Judska nebo jim vyhrožovalo a nutilo je k podřízení a placení daní. Dlouhá léta takové interakce přirozeně vedla k tomu, že různá jména a bitvy jsou zmiňovány jak v Bibli, tak v análech a monumentech Asyřanů. Tyto monumenty poskytují nezávislou podporu historické přesnosti těchto částí biblického záznamu.
Jedním z fascinujících a významných exponátů je asyrský monument zmiňující jména dvou králů, kteří hrají významnou roli ve Starém zákoně. V muzeu stojí tři podobné monumenty vedle sebe, z nichž jeden připomíná Aššurnasirpala II. (883–859 př. n. l.). Byl to asyrský král, který zahájil politiku expanze a budování říše. Zavedl nové obléhací techniky, zejména použití zemních valů a beranidel, podporovaných prakovníky a lukostřelci.
Na výstavě je také monument pískové barvy, který má obrovský význam pro biblickou historii. Je znám jako Stéla Šalmanesera III. (také nazývaná Kurkhův monolit). Šalmaneser III. vládl Asýrii v letech 859–824 př. n. l. Stéla zobrazuje, jak salutuje svým bohům, symbolizovaným malými obrázky nad jeho rukou. Písmo se objevuje po celé postavě krále a také na zadní straně monumentu. Tento text popisuje prvních šest vojenských tažení Šalmanesera, včetně konkrétní zmínky o Achabovi (králi Izraele) a Benhadadovi I. (králi Sýrie).
Popisuje, jak (v roce 853 př. n. l.) vyrazil na západ a hrozil mnoha královstvím, ale Iruleni, král Hamátu, zorganizoval mocnou obrannou sílu složenou z dvanácti králů – mezi nimi byli Achab a Benhadad. Tito dva strávili většinu času válčením mezi sebou, ale během tříleté mírové dohody (zmíněné v 1. Královské 22:1) spojili síly s Hamátem, aby odrazili Šalmanesera. Toto se odehrávalo během služby proroka Elíši. K bitvě došlo u Karkaru (také psáno Qarqar) poblíž Hamátu. Ve své stéle Šalmaneser popisuje události těmito slovy: „Přiblížil jsem se ke Karkaru. Zničil jsem, strhl a obsadil Karkar, jeho královské sídlo. Přivedl si na pomoc 1 200 vozů, 1 200 jezdců, 20 000 pěších vojáků patřících Hadadezerovi [Benhadadovi I.] z Damašku, … 2 000 vozů, 10 000 pěších vojáků patřících Achabovi, Izraelitovi…“
Text zaznamenává, že celá spojenecká armáda měla 50 000 pěšáků, 14 000 jezdců a téměř 4 000 vozů. Šalmaneser se chlubí, že vyhrál tak velké vítězství, že řeky byly přehrazeny mrtvolami a údolími tekla krev. Avšak starověcí králové Předního východu často zveličovali své úspěchy a tvrdili, že zvítězili ve všech svých bitvách. Tato bitva byla ve skutečnosti strategickou porážkou, protože jeho postup byl účinně zastaven a nikdy se mu nepodařilo získat území svého nepřítele. Ani Bible nezmiňuje, že by Achab nebo Benhadad utrpěli vojenskou porážku takového rozsahu. Krátce po této události se Achab vrátil k ofenzívě proti Benhadadovi a padl na bojišti (1. Královská 22:34–35).
Ačkoli bitva u Karkaru není v Bibli popsána, nápisy, jako je tento, potvrzují existenci různých postav popsaných ve 2. Královské a 2. Paralipomenonjako skutečných historických jedinců. Tento monument je typickým příkladem mnoha nálezů, které potvrzují, že biblické postavy žily v dobách a na místech uvedených v Bibli.
Reference a poznámky
- Viz dokumentace v Masters, P., Heritage of Evidence in the British Museum, The Wakeman Trust, Londýn, 2004.