„Překvapivě nedávný“ měsíční vulkanismus?

„Překvapivě nedávný“ měsíční vulkanismus?

Autor: JAKE HEBERT, PH.D.
originální článek: https://www.icr.org/article/recent-lunar-volcanism/

Drobné sopečné skleněné kuličky naznačují „překvapivě mladé“ proudy lávy na Měsíci, jejichž deklarované stáří je „obtížné sladit s přijímanou historií měsíčního vulkanismu“^1,2. Tyto drobné skleněné kuličky byly získány čínskou kosmickou lodí Chang’e 5. Kosmická loď se vrátila na Zemi v roce 2020. Následná chemická analýza kuliček naznačila jejich sopečný původ a radiometrické datování ukázalo stáří přibližně 120 milionů let.

Kreacionističtí vědci samozřejmě tato uniformitarianistická datování neuznávají, neboť jsou z jejich pohledu výrazně nadhodnocená. Bůh stvořil všechna nebeská tělesa, včetně Měsíce, před pouhými několika tisíci lety, během 4. dne stvořitelského týdne. A existuje mnoho důkazů, že radiometrické datovací techniky jsou chybné³. Avšak jejich víra v důvěryhodnost radiometrického datování nutí sekulární vědce přijmout, že k měsíčnímu vulkanismu docházelo ještě před 120 miliony lety, přestože dlouho tvrdili, že vulkanismus na Měsíci ustal před miliardami let^1,2,4,5.

Jejich překvapení pramení z faktu, že Měsíc je relativně malé těleso a malé planety a měsíce ztrácejí svou tepelnou energii do vesmíru poměrně rychle. Proto by jakékoli vnitřní teplo nezbytné k podpoře nedávné sopečné nebo tektonické činnosti mělo být již dávno ztraceno do vesmíru. Takže důkazy o (z jejich pohledu) nedávné (a možná probíhající) tektonické činnosti na Měsíci pro ně byly velkým překvapením⁶. Nedávná a probíhající geologická aktivita na Měsíci dává mnohem větší smysl, pokud je Měsíc starý jen několik tisíc let.

Ze stejného důvodu byli konvenční vědci překvapeni, když zjistili, že malé planety a měsíce mají vnitřně generovaná magnetická pole. Uniformitarianistická teorie dynamického původu planetárního magnetismu vyžadují teplé tekuté jádro, a tekutá jádra malých měsíců a planet by měla po miliardách let zamrznout a ztuhnout.

Jenomže důkazy relativní mladosti jsou v naší sluneční soustavě nadmíru hojné a opakovaně „překvapují“ konvenční uniformní vědce⁷. Astronomická data nevyžadují stáří miliard let pro naše Slunce. Víra v tak velké stáří naopak předkládá konvenčním astronomům zapeklitý problém zvaný „paradox mladého a slabého Slunce“⁸. Drobný Merkur má stále magnetické pole a stále chladne a smršťuje se⁹ (přestože by měl tento proces dokončit a magnetické pole ztratit za méně než miliardu let po svém vzniku). Venuše má povrch, který vypadá mladě, a pravděpodobně je stále geologicky aktivní¹⁰ (obdobné důvody jako Merkur). Stejně tak sekulární vědci nedokážou přesvědčivě vysvětlit, jak by magnetické pole Země mohlo být udržováno po miliardy let⁸. Stejně jako Měsíc, i Mars má „překvapivě nedávný“ vulkanismus¹¹. Galileovy měsíce Jupiteru vykazují známky mládí¹², stejně jako měsíce a prstence Saturnu^13–15. Biblické předpoklady (model magnetického pole daného při stvoření vesmírného tělesa a jeho postupné ztrácení) umožnily kreacionistickému fyzikovi úspěšně předpovědět magnetické momenty Uranu a Neptunu¹⁶. Též stálá existence komet je silným argumentem pro mládí Sluneční soustavy¹⁷. A tak dále.

Křesťané, kteří věří v Bibli, by měli být povzbuzeni, ale ne překvapeni, že vědecké důkazy potvrzují, že nebeská tělesa jsou relativně mladá, jak naznačuje krátká chronologie Bible a svědectví samotného Pána Ježíše^18,19.

Reference:

1. Wilson, L. The Moon Had Surprisingly Recent Volcanic Activity, Samples from Chinese Space Mission Confirm. The Conversation. Zveřejněno na theconversation.com 6. září 2024, přístup 9. září 2024.
2. Wang, B.-W. et al. 2024. Returned Samples Indicate Volcanism on the Moon 120 Million Years Ago. Science. 835 (6713): 1077–1080.
3. Thomas, B. and J. Morris. 2013. Doesn’t Radioisotope Dating Prove Rocks Are Millions of Years Old? Acts & Facts. 42 (2): 20.
4. Evolution of Our Solar System: Earth’s Moon. Lunar and Planetary Institute. Zveřejněno na lpi.usra.edu, přístup 9. září 2024.
5. Cooling History of Planetary Bodies. James Madison University. Zveřejněno na csmgeo.csm.jmu.edu, přístup 9. září 2024.
6. Hebert, J. Moon Is Unexpectedly Still Cooling and Shrinking. Creation Science Update. Zveřejněno na ICR.org 6. června 2019, přístup 9. září 2024.
7. Coppedge, D. F. Don’t Trust Scientists Who Were Wrong: Fire Them. Creation Evolution Headlines. Zveřejněno na crev.info 25. června 2017, přístup 9. září 2024.
8. Hebert, J. 2018. Our Young Solar System. Acts & Facts. 47 (9): 10–13.
9. Hebert, J. Youthful Mercury: Still Cooling and Shrinking. Creation Science Update. Zveřejněno na ICR.org 16. října 2023, přístup 9. září 2024.
10. Hebert, J. Venus Likely Geologically Active. Creation Science Update. Zveřejněno na ICR.org 16. srpna 2021, přístup 9. září 2024.
11. Hebert, J. Martian Lander Discovers “Surprising” Martian Volcanism. Creation Science Update. Zveřejněno na ICR.org 2. ledna 2023, přístup 9. září 2024.
12. Hebert, J. 2023. Jupiter’s Young Moons. Acts & Facts. 52 (5): 14–16.
13. Thomas, B. Saturn’s Ring Rain Rates Run Fast. Creation Science Update. Zveřejněno na ICR.org 15. ledna 2019, přístup 9. září 2024.
14. Hebert, J. Reminder: Saturn’s Moon Titan Really Looks Young. Creation Science Update. Zveřejněno na ICR.org 8. února 2021, přístup 9. září 2024.
15. Hebert, J. A Subsurface Ocean on Mimas? Creation Science Update. Zveřejněno na ICR.org 18. března 2024, přístup 9. září 2024.
16. Humphreys, D. R. 1990. Beyond Neptune: Voyager II Supports Creation. Acts & Facts. 19 (5).
17. Hebert, J. 2020. Comets: Signs of Youth. Acts & Facts. 49 (9): 17–19.
18. Johnson, J. J. S. How Young is the Earth? Applying Simple Math to Data Provided in Genesis. Acts & Facts. 37 (10): 4.
19. Viz Bible, Marek 10:6; 13:19; Lukáš 11:50.