Dnes mi dovolte zamyslet se nad dvěma dalšími položkami z dlouhého seznamu věcí, které jsem slíbil otevřít v minulé části našeho povídání a jídle a rakovině. Jsou to glutamát a další potravinová aditiva.
Glutamát – glutamát je často skloňovanou látkou. Dává se většinou do souvislosti s tzv. čínskou kuchyní, často se však zapomíná, že je i součástí zdánlivě zdravých či vegetariánských jídel, např. sojové omáčky. V ní se nachází kyselina glutamová, která se při překročení přirozených detoxifikačních kapacit těla (např. při velké spotřebě právě zmiňované sojové omáčky, nebo u lidí stravujících se hojně na čínský způsob) transformuje na své pyro-deriváty, které jsou kancerogenní. S tím souvisí častý výskyt nádorů tlustého střeva v Číně. Při spotřebě glutamové kyseliny nad 1 gram denně se navíc může u citlivých lidí projevit tzv. syndrom čínských restaurací, který se projevuje svalovým napětím obličeje a krku, necitlivostí, bolestí hlavy nebo na prsou, někdy i pocitem závrati či nevolnosti. Rozvíjí se za několik hodin po požití „přeglutamátované“ potravy. Na druhou stranu je připomenout, že glutamát je látka, která se v těle přirozeně vyskytuje (používají ji některé mozkové buňky jako neurotransmiter – přenašeč informace). Čili opět jsme u stokrát omílaného, leč pravdivého pravidla: všeho moc škodí.
Potravinová aditiva – jsou látky přidávané do potravy za účelem prodloužení trvanlivosti, potlačení růstu škodlivých mikroorganismů, zlepšení chuti či barvy. Zahrnují velkou paletu jak přírodních, tak umělých, syntetických látek. Na aditiva se lidé často dívají plošně negativně, přestože jsou mezi nimi i některé vitamíny. Nicméně je pravda, že k řadě aditiv je moudré zaujmout opatrný postoj. V České republice je přidávání aditiv do potravin regulováno zákony (zákon č. 110/197 Sb. O potravinách a tabákových výrobcích a vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 298/1997 Sb.), které stanovují bezpečné limity jednotlivých látek. U některých z aditiv se prokázalo potenciálně kancerogenní působení, konkrétně ponceau 4R (E 124) a amarant (E 123) a erythrosin (E127), tyto jsou v současnosti v některých zemích zakázány (v ČR zatím nikoli). Jiná aditiva jsou považována za sporná či škodlivá při překročení povolených limitů nebo nadměrné konzumaci, jako např. azobarviva (E102, 110, 122, 123, 127, 151), kyselina sorbová (E 200-203), kyselina benzoová (E210-219), oxid siřičitý + siřičitany (E220-228), dusitany (E249-250), dusičnany (E251-252), kyselina fosforečná (E338-E343), a již zmiňovaný glutamát a kyselina glutamová (E620-625). Někteří lidé jsou na některé aditiva, pro jiné lidi neškodná, alergičtí. Jako hlavní riziko aditiv pro zdraví však vidím skutečnost, že svou výraznou chutí a barvou často maskují laciné náhražkové suroviny, ze kterých nekvalitní výrobci své potraviny vyrábí. Takovéto nekvalitní potraviny pak představují větší riziko pro zdraví, než samotná aditiva.
Ondřej Fischer, MUDr.
Zdroje:
* Barviva v potravinách, potravinářská barviva Jindřich Šibor, Masarykova univerzita * Potravinářská toxikologie, potravinové doplňky, Ing E. Nováková, CSc., Ústav soudního lékařství a toxikologie, 1. LF UK a VFN Praha