V době svého působení na princetonské univerzitě cestoval známý fyzik Albert Einstein vlakem z Princetonu. Tak jako ke každému cestujícímu, přišel i k němu průvodčí a žádal předložit jízdenku. Einstein sáhl do kapsy, avšak ke svému překvapení zjistil, že tam jízdenka není. Začal tedy nervózně prohledávat všechny kapsy, posléze otevřel i malou aktovku, pak si stoupl a díval se na sedadlo, na podlahu, ale jízdenku najít nemohl. Průvodčí viděl jeho bezradnost a chtěl ho upokojit: „Pane, buďte klidný. Znám vás, jste doktor Einstein, a jsem si jistý, že jste si jízdenku koupil.“
Einstein souhlasně přikývl a průvodčí postoupil uličkou k dalším cestujícím. Když se po chvíli ohlédl zpět, uviděl proslulého fyzika, jak klečí na zemi a dívá se pod sedadlo. Vrátil se tedy k němu a znovu ho ujišťoval: „Doktore Einsteine, věřím vám. Vím, kdo jste, a jsem přesvědčený, že nejedete na černo. Klidně pokračujte v cestě.“ Einstein se na něho rozpačitě podíval a řekl: „Pane, děkuji vám za důvěru, ale jízdenku hledám proto, že nevím, kam jedu.“
Nenacházíš se i ty nebo někteří tvoji blízcí v podobné situaci? Víš, kam směřuje tvoje životní cesta? Vědí to nejbližší ve tvé rodině, tvoji přátelé a známí? Nepostrádáš jízdenku, která by ti připomenula, kde je cíl tvé cesty? „Nebuďte smutní, vě říte v Boha, věřte i ve mne. U mého Otce je domov pro všechny. Odcházím, abych vám připravil místo. Až ho připravím, přijdu, vezmu si vás k sobě a zůstanete se mnou. Kdyby to nebyla pravda, já bych vám to neřekl. Znáte cíl i cestu.“ (J 14,1–4 – Slovo na cestu)
Převzato z: Znamení doby, Ročník 1/2010, vydal: Advent-Orion