Proč je stvoření v šesti dnech tak důležité?
„Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého.“ Tento text patří mezi notoricky známé verše. Nachází se v 2. Mojžíšově, 20. kapitole, 11. verši a je součástí přikázání o sobotě. Místo něj bych možná mohl použít některý verš ze samotného začátku Bible. Právě 1. kapitola Bible je kamenem úrazu pro mnoho lidí, věřících i nevěřících, a většinou prvním místem, na které nevěřící člověk poukáže. Současné vědecké teorie nepřipouští možnost existence nadpřirozené bytosti, která by jakkoli zasahovala do chodu vesmíru. Příběh o stvoření je dnes povětšinou pokládán za alegorii či úplnou nepravdu. Již od základní školy a pak v průběhu života jsme zasypáváni informacemi o spolehlivém evolučním stromě, prapředcích člověka a milionech let. Tento názor je i hojně prosazen v křesťanských kruzích. Pokud je mi známo, je církev adventistů s.d. jedinou světovou církví, která se drží ve své věrouce stvoření světa v šesti dnech. Je pravdou, že řada věřících vědců z různých denominací se zasazuje za teorii kreacionismu (stvoření světa nadpřirozenou entitou), přičemž se sdružují do různých organizací nebo vědeckých fór, nicméně oficiálně katolická církev i protestantské církve přijaly evoluci v její sekulární či teistické formě za své. Takové rozhodnutí však má dalekosáhlé důsledky, možná hlubší, než si myslíme. Pojďme se společně zamyslet, proč je stvoření v šesti dnech tak důležité.
Na zmíněný problém narážejí již děti a mladí lidé. Někdy kvůli tomu mohou být vystaveni posměchu za svůj názor. V našich školách je prezentována evoluce chybně prezentována jako prokázaný fakt (přitom již slovní spojení evoluční teorie naznačuje, že tomu tak není). Problematické otázky evoluce prezentovány nejsou, natož vědecké argumenty svědčící pro stvoření. Pro mladého člověka je těžké obhajovat svou pozici, pokud nemá k dispozici dostatek kvalitních informací. Výsledkem je někdy mišmaš v hlavě mladíka, alespoň pokud mohu soudit ze své zkušenosti. V době kolem mých osmnácti let jsem zastával názor, že svět byl stvořen v šesti dnech (sedmi, pokud připočítáme stvoření odpočinku v sobotu), ale na otázku „Kdy žil tyrannosaurus“ jsem pohotově vypálil odpověď „před 65ti miliony let“. A tak dnes často potkáme i v naší církvi lidi, kteří nad odpovědí na otázku stvoření či evoluce váhají. Pro mnoho soudobých křesťanů se stává východiskem tzv. teistická evoluce. Teistická teorie tvrdí, že Bůh buď stvořil první buňku a nechal ji vyvíjet po dobu milionů let podle evolučních zákonů, nebo do evolučního procesu aktivně zasahoval a usměrňoval ho.
Jako vědce ani křesťana mne však teistická evoluce nemůže uspokojit. Je zřejmé, že jde o pokus spojit rybu a raka. Lidově řečeno: „aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“ Výsledkem ovšem není uspokojení obou savců, ale jakýsi ryborak, který nedokáže plnohodně plnit funkci ani jednoho. Rozhodnutý ateista nikdy nepříjme myšlenku nadpřirozené bytosti, která by měla právo a možnost zasahovat do jeho života. Křesťan naopak přijetím této teorie potvrzuje, že Bible není přesná, protože píše něco jiného. Zpochybňuje přímo Ježíšova slova u Marka 10,6, Marka 13,19 a řadu dalších míst Starého i Nového zákona. A pokud zpochybním jednu Ježíšovu větu, jakou bych měl záruku, že jiná Ježíšova slova jsou platná? Například slova u Jana 6:47: „Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.“ H.B. Wells (1866-1946) to vystihl naprosto přesně z mírně jiného pohledu. Ve zkratce říká, že pokud se zvířata a člověk vyvinuli evolucí, neexistoval nikdy Ráj, a tudíž ani pád do hříchu. A pokud člověk nepadl do hříchu, není důvod pro spasení ani Ježíšovu oběť a celé křesťanství se stává zcela zbytečným, prázdným divadlem. Kromě toho přírodní výběr se svým mechanismem „slabí zemřou, přežijí ti nejschopnější“ není dobrou vizitkou bytosti, která by jej používala pro své záměry. Rozhodně je v rozporu s představou milujícího Boha, který obětuje svého Syna, aby dal svému stvoření novou šanci. Právě takto totiž Boha představuje Bible.
Teistická evoluce je též v očividném rozporu s ideou vzkříšení při druhém příchodu Pána Ježíše Krista. Vždyť pokud nás nyní vzkříší v okamžiku, zjevně nepotřeboval miliony let k evolučním procesům na stvoření života na počátku. Pokud ovšem její zastánci nechtějí tvrdit, že i vzkříšení bude probíhat miliony let. Tím by se ovšem dostali do rozporu s Pavlovými slovy v 1. Korintským 15,51-52: „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“
Přijetí evoluční teorie v jakékoli formě má také výrazný dopad na morálku a etiku. Vždyť pokud neexistuje vyšší bytost, která by byla autoritou v morálce a etice, ale i obyčejné slušnosti a dobru jako takovém, a negarantovala je svou mocí a závěrečným soudem, nemají tyto žádnou platnost a stávají se jen myšlenkovými konstrukcemi, který vymyslely slabší opice, aby je ty silnější tolik neutlačovaly a nevykořisťovaly. Stejně tak tuto myšlenku můžeme vztáhnout na občanské a trestní právo, které se v rukou evoluční teorie také stávají jen výmyslem „méně schopných opic“, a pokud si schopná, vychytralá opice zajistí svou nepostižitelnost, může si dělat co chce. Podle evolučních principů přežívají ti nejschopnější a nejsilnější, což by v lidské společnosti byli ti, kteří dokáží nejvíc se ohánět lokty, chovat se nejvíc prospěchářsky, nejagresivněji, nejdrzeji a nejvíc bezohledně. Anebo dokáží krást a vraždit nejlépe, tak, aby je nikdo nechytil nebo nemohl postihnout. Nejsmutnější je, že takovýto trend skutečně v dnešní společnosti pozorujeme.
Pro křesťana by přijetí evoluce navíc znamenalo ztrátu platnosti Desatera. 4. přikázání (2. Mojžíšova 20,8-11) se přímo odvolává na stvoření v šesti doslovných dnech. Pokud by se odvolávalo na neexistující skutečnost, bylo by lživé a tudíž by nebyl důvěryhodný ani zbytek přikázání.
Stvoření v šesti dnech tak zůstává kamenem sváru mezi křesťany věřícími Bibli a křesťany ostatními plus ateisty. Je možné, že apoštol Petr v 2. Petr 3,3-4 mluví právě o nedůvěře ve stvoření i Ježíšův druhý příchod zaráz, která bude doprovázet závěrečnou etapu dějin této planety. Apoštol Jan dokonce píše ve Zjevení 14:7, že víra v doslovné stvoření bude jedním ze znaků věrné církve, ostatku. Přesný text zní (překlad Bible kralické): „Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.“ Tento text je součástí trojandělského poselství, závěrečného poselství, které má Boží lid hlásat a kterým Bůh chce vyburcovat lidi. Přímé zmínce o stvoření v této krátké, úsečné výzvě je vyhrazena celá polovina prvního poselství. To naznačuje, že jde o důležitou až klíčovou věc. Je tedy jisté, že kreacionismus (nauka o stvoření) musí být součástí našeho svědectví. Po čtenáři text požaduje, aby uznal Boha jako Stvořitele. Střední cestu na výběr nedává. V otázce stvoření totiž kompromis není možný. Bůh však dává svobodu volby. Proto rozhodnutí záleží na každém z nás.
Autor: Ondra