Titův oblouk

    Titův oblouk je čestný oblouk, nacházející se Římě na cestě Via Sacra. Byl postaven roku 82 našeho letopočtu císařem Domiciánem krátce po smrti svého bratra Tita, aby připomínal jeho vítězství, včetně obléhání a dobytí Jeruzaléma roku 70 n.l. Oblouk samotný je 13,5 metrů široký, 15,4 metru vysoký a 4,75 metru široký. Jeho vnitřní průchod má rozměry 8,3 x 8,36 metru. Oblouk samotný byl pro poškození věkem rekonstruován papežem Piem Sedmým a pak znovu v letech 1817-1821.
    Proč se o ní zmiňuji? Je to jeden z důležitých starověkých artefaktů, a to nejen z historického hlediska. Na jejím jižním panelu je reliéf, nazvaný „Válečná kořist“. Zachycuje římské vojáky, nesoucí kořist z dobytého Jeruzaléma. Mezi ní je jasně zřetelná i Menora – sedmiramenný svícen, a dále dvě trubky, které byly určeny k svolávání lidu (4 Mojžíšova 10,2: Udělej sobě dvě trouby stříbrné. Dílem taženým uděláš je, kterýchž užívati budeš k svolání všeho množství, a když by se mělo hnouti vojsko), a stůl, který je s vysokou pravděpodobností stolem na předkládáné chleby. Reliéfy byly původně vykládány zlatem a měly modrý podklad. Tento artefakt měl velký význam pro Židy. Papež Pavel IV. jej používal jako místo každoroční přísahy podřízenosti Židů. Podle legendy Židé přísahali, ale odmítali obloukem projít. Menora na oblouku vyobrazená se stala vzorem symbolu svícnu na znaku Izraelského státu. Když byla oficiálně vyhlášena existence moderního státu Izrael, římská židovská komunita se shromáždila pod obloukem a oslavovala. Poté prošla pod obloukem pozpátku, čímž symbolicky vyjádřila konec své „poroby“ státům ostatním.
    Nemenší význam však oblouk má i pro nás křesťany. Pohanský císař zde neúmyslně potvrdil historickou spolehlivost Bible jak co do druhu, tak počtu bohoslužebných nástrojů v jeruzalémském chrámě, a současně poskytl důkaz existence chrámu, který je biblickými kritiky někdy zpochybňován. Je to jeden z mnoha důkazů archeologie a vědy, o které hledající člověk může opřít svou víru v Bibli jako Slovo Boží.
Napsal: Ondra F.    Zdroj obrázků: Wikipedia Commons

Komentáře