„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Takový je příkaz našeho Pána Ježíše Krista u Matouše 28:19-20. Dnešní den (31.8.2013) byl vyhlášen jako Den laické evangelizace. Ptáte se, kdo… … je to laik? To jsem třeba já. Nebo s velkou pravděpodobností vy. Laik je každý, kdo nestudoval odbornou teologickou školu. Slovo „evangelizace“ pak znamená přinášení zprávy o tom, co dobrého pro nás Bůh a Ježíš udělal, ostatním lidem. Jejda, to máte určitě na mysli takové to chytání a lanaření lidí. Ne, nemám. Věřím, že autoři dne laické evangelizace a důraz, který na něj položila naše církev, chtějí vyjádřit něco jiného. Jakým způsobem já, laik, zvěstuji biblickou zprávu druhým lidem? Nestojím přece na náměstí na pódiu a neoslovuji dav okolo sebe. Právě naopak. Své svědectví každý z nás vydává velmi často mlčky, beze slov. Vydává ho svými každodenním jednáním a chováním, tím jak působím na lidi, jestli nezištně pomůžu, jak mluvím, jestli jsem spolehlivý, důvěryhodný, jak se chovám ke své rodině a mohl bych psát dál hodně řádků. Kterýsi moudrý muž řekl: „Tvůj život tak křičí, že neslyším, co říkáš.“ Měl pravdu. Laickou evangelizaci může být rozhovor o Bibli v tramvaji se svým bývalým spolužákem, kterého jsem potkal, ale mnohem víc je jí celý náš život. Vždyť jakou váhu mají moje slova o zdravém životním stylu a vitamínech, když mám na talíři mastné hranolky s tatarkou a sám mám nadváhu? Jakou váhu mají moje slova o milujícím Ježíši a férových principech Božího království, když nadávám manželce, všechno musí být podle mě, v práci sem tam něco vezmu na přilepšenou, řvu z okénka auta na řidiče, kteří nejezdí stejně jako já a když mě někdo na to upozorní, urazím se? Jakou váhu mají moje slova o tom, že peníze nejsou všechno, když sám jsem v práci od nevidím do nevidím a na rodinu nemám celý rok čas, protože musím vydělat na tu dovolenou na Kanárských ostrovech přece…? Jakou váhu mají moje slova o lásce k bližním, když nemám rád svého souseda a ani ho nepozdravím, protože je to neřád, dělá mi naschvály a vždycky se schválně dívá jinam, když se míjíme? Je mým přáním a modlitbou, aby to, čemu věříme, se projevovalo v našich životech, nejen našich ústech. Aby naše životy byly svědectvím o milujícím, dobrém a spravedlivém Bohu, Stvořiteli, který nás tak miloval, že poslal svého jediného Syna, abychom my, prachšpatní lidé, měli šanci na něco lepšího.
* „Tvůj život tak křičí, že neslyším, co říkáš.“
* „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“ Zjevení Janovo 3,15-16
* „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ Zjevení 14,7
* „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“ Galatským 5,22
* „Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ 1 Janův 4,16
* „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3,16