V minulém úkole jsme se učili o postavení dětí v Božím plánu spasení i v církvi. Bible si dětí obzvláště cení, jak dosvědčuje též Ježíš tím, jak se k dětem choval. Leckdo by řekl, že děti ještě nemají rozum. Písmo přesto praví: Nebudete-li jako děti, nevejdete do království Božího. Právě dětská důvěra, prostá závislost bez přetvářky a upřímnost bez postranních úmyslů je to, čím by se měla vyznačovat náš vztah k Bohu. I Starý zákon klade důraz na děti, když Bůh praví, dětem máme předávat své zkušenosti s Bohem i slavné Boží činy minulosti, Boží lásku i Boží zákon. To je jedna z hlavních úloh rodičů. Toto předávání však neděláme jen svými slovy, ale hlavně našim životem. Vidí na nás děti živý vztah k Bohu? Vidí nás na kolenou na modlitbách, které nás obohacují a nejsou jen povinnou říkankou navečer? Vidí v nás Kristův charakter? Ne nadarmo se říká: Tvůj život tak křičí, že neslyším, co říkáš. Modleme se, abychom byli pro naše děti dobří učitelé na jejich cestě k Nebeskému Otci.