Moje srdce je jako zahrádka. Byla dlouhá léta pustá a planá. Jen vítr do ní zaséval bodláčí zloby. Rostly tu i žahavé kopřivy pomluv, jedovaté ocúny sobectví a pýr nenávisti. Byla v ní také hluboká bažina hořkosti. Nade vším se vznášel šedavý opar lhostejnosti a netečnosti…
Nemohla jsem se dívat na zahradu svého srdce, a přece jsem jí měla stále před sebou. Trní hříchu tu nacházelo úrodnou půdu, přestože jsem toužila po lásce a čistotě. Naštěstí jednoho dne přišel zahradník. Nevyčítal, ani se neděsil, co tu bude mít práce. Jen tiše a úsměvem pohladil malou růžičku lásky, krčící se v rohu mezi keři.
Jak ji tam mohl uvidět? Hned se dal do práce. Zesláblou a téměř udušenou růži vzal a zasadil uprostřed zahrady.Tam, kde předtím stál strom nevěry a nelásky…
Růže začala sílit. Zlý vítr však přinášel nová semena plevele a snažil se její krásu zničit. Poslal na ní svlačec starostí, který růži omotával a dusil. Ale zahradník na ní nikdy nezapomněl. Vždy v čas a laskavou rukou očistil každý lístek,okopal jí a pilně zaléval vodou. Postupně vysušil bažinu hořkosti a na jejím místě zasadil strom života s dobrým a chutným ovocem. Vedle růže začaly vyrůstat i další krásné květiny – tulipány milosrdenství, gerbera věrnosti, něžná sedmikráska soucitu, množství fialek pokory. Začala klíčit i bílá lilie přátelství…
Neboj se pohlédnout do zahrady svého srdce. I k tobě může přijít Zahradník, který může změnit Tvůj život. Ze Tvé zanedbané a hynoucí duše může udělat krásnou kvetoucí zahradu.
Jeho jméno je Ježíš Kristus – Syn Boží.