dle článku dr. Jeffrey Tomkinse, Ph.D, https://www.icr.org/article/11255/
V týdnu na nás na titulní stránce seznam.cz koukal článek, jak vědci objevili na Filipínském ostrově Luzon pozůstatky nového druhu pračlověka, jehož stáří bylo týmem stanoveno na 50 000 let. Zajímavé na článku bylo, že ač byl mladší než pračlověkové, které nás učili ve škole, Homo habilis a Homo erectus, měl, méně pokročilé, tzv. primitivní rysy. Nevšiml jsem si, že by se nad tím vědci nebo diskutující pod článkem nějak pozastavovali. Tento poznatek ovšem vnáší do teorie udávané evoluce člověka jeden problematický prvek. Jaké to jsou, ony primitivní rysy? Z učebnice jistě pamatujete velké nadočnicové oblouky a sešikmená čela neandrtálců a Homo erectus. Právě tyto šikovně seřazené obrázky mají sloužit k prosazování myšlenky vzniku člověka z lidoopů. Tyto nové fosilní důkazy však paradigma staví na hlavu. A nejsou jediné.
Neúplná lidská lebka nalezená v Mongolsku v roce 2006 je označována jako patřící neandrtálcům nebo Homo erectus, podle svých „primitivních“ rysů. Nedávná studie ji datuje na 34 000 let,1 což ji ale řadí do věku (evolučně řečeno) moderního eurasijského člověka, protože jiné lidské lebky, s anatomicky „moderními“ rysy, sekulární vědci datují jako až 300 000 let staré.2
Tato diskrepance připomíná např. též starší nález, z bažin Kow v Austrálii, který byl publikován v časopise Nature v roce 1972, kdy vědci našli lidské lebky s primitivními rysy, a uvádí: „Analýza kraniální morfologie více než třiceti individuí ukazuje, že v Austrálii přežíval Homo erectus až do období před cca 10 000 lety.”3
Nicméně evoluční problémy s pračlověky žijícími současně s moderními lidmi blednou ve světle toho, že ony údajně „primitivní“ rysy se mezi lidmi vyskytují dodnes. Jsou stále dosti četné např. mezi malajskými domorodci nebo Eskymáky, ale vyskytují se i u běžných bělochů. Zkuste na internetu vyhledat např. boční fotku bývalého ruského šampiona v boxu Nikolai Valueva. Sešikmené čelo a výrazné nadočnicové oblouky jakoby vypadly z očí neandrtálci, stačilo by obrázek přibarvit ve Photoshopu na charakteristickou tmavší barvu kůže a přimalovat kůži s kyjem. Je třeba podotknout, že právě stylizace obrázků v literatuře je často tím prvkem, který pračlověku přidává „prazjev“. Není totiž žádný reálný vědecký důkaz, že nadočnicové oblouky a čelo jsou důkazy primitivnosti nebo starobylosti.
Údajné fosilní důkazy pro evoluci člověka se v průběhu času ukazují být ničím jiným než sbírkou zkamenělin lidoopů a lidí bez oněch potřebných přechodných forem a postupného vývoje. Tato nepřesvědčivost byla např. předmětem výzkumu studie britské Královské společnosti (Royal Society) z roku 2016, která nesla provokativní název: „Od Australopithecus k Homo: přechod, který není.“4
Četné jiné studie dokázaly, že australopitékové byli vyhynulí lidoopi s mnoha anatomickými rysy podobnými spíše šimpanzům než člověku. Homo pak představuje lidský rod, zahrnující všechny moderní lidi s jejich údajnými prapředky. V studii Královské společnosti autoři stroze uvádí: Ačkoli přechod od australopitéků k rodu Homo je obvykle považován za výraznou přeměnu, fosilní záznamy vztahující se k původu a časné evoluci rodu Homo jsou prakticky nezdokumentované. 4
Troufnu si ještě podotknout, že variabilita lidských lebek a kosterních pozůstatků od australopitéka k modernímu člověku je mnohem menší než např. mezi jezevčíkem a dogou, přičemž ovšem nikoho nenapadne vytvářet z jezevčíků a dog různé druhy nebo dokonce rody psa.
Nejen že neexistují validní fosilní důkazy evoluce lidoopů v člověka, ale takzvané primitivní rysy pračlověků se v reálu ukazují jako neprimitivní, koexistující s anatomicky moderními lidmi v celém fosilním záznamu i současnosti. Spíše než evoluci tak různé lebky starodávných lidí ukazují na variabilitu lidského rodu, která mu byla dána do vínku jeho Tvůrcem.
Odkazy
Hlavní zdroj: Jeffrey P. Tomkins, Ph.D. 2019. Recent Humans with Archaic Features Upend Evolution. Acts & Facts. 48 (4).
- Devièse, T. et al. 2019. Compound-specific radiocarbon dating and mitochondrial DNA analysis of the Pleistocene hominin from Salkhit Mongolia. Nature Communications. 10: 274.
- Hublin, J.-J. et al. 2017. New fossils from Jebel Irhoud, Morocco and the pan-African origin of Homo sapiens. Nature. 546: 289-292.
- Thorne, A. G. and P. G. Macumber. 1972. Discoveries of Late Pleistocene Man at Kow Swamp, Australia. Nature. 238: 316-319.
-
Kimbel, W. H. and B. Villmoare. 2016. From Australopithecus to Homo: the transition that wasn’t. Philosophical Transactions of the Royal Society B. 371 (1698): 20150248.