Byla jednou jedna rodina, táta, máma a malý chlapec. Když chlapec trochu odrostl, rozhodli se cestovat a poznávat svět. Tehdy ještě nebyla auta, takže se vydali na cestu se svým oslem.
Přijeli do první vesnice a lidé jejich příchod komentovali slovy: „Podívejte se na toho nevychovaného kluka! On jeden na oslu a chudáci unavení rodiče jdou pěšky. Že to tak nechají!“ Otec nechtěl, aby se o jejich synovi špatně mluvilo, a tak chlapce sundal z osla a nasedl místo něj.
Přijeli do druhé vesnice. Lidé protestovali: „Podívejte se na toho nestoudného sobce! Nechá manželku a kluka jít pěšky, zatímco sám se veze na oslu jako knížepán.“ Muž tedy sestoupil, nechal jet manželku a vedli se synem osla za uzdu.
Přijeli to třetí vesnice a lidé říkali: „Chudák chlap! Po celodenní práci ještě aby tahal osla s ženskou na hřbetě. To musí být nějaká macecha, veze se na oslu a malého kluka nechá trmácet se prachem!“ Tak se rozhodli sednout na osla všichni tři a znovu vyrazili na cestu.
Když přijeli do čtvrté vesnice, lidí si šuškali: „To jsou surovci. Chudáka osla by k smrti umořili. Tři lidi na jednoho osla! Kdyby měli srdce, šli by vedle osla.“
V další vesnici nemohli věřit vlastním uším: „Hele na ty hlupáky, co jdou pěšky, i když mají osla, který by je mohl nést.“
Ponaučení? Stále tě bude někdo kritizovat a špatně o tobě mluvit, ať uděláš cokoli. Je obtížné potkat někoho, kdo tě bude brát takového, jaký jsi. Je dobrá zpráva, že Ježíš nás právě takové bere. Před ním si nemusíme na nic hrát.