Na začátku 20. století stále silněji pronikalo Evropou poselství adventního evangelia. Blížil se den, kdy i lidé žijící na Moravě měli slyšet tu radostnou zprávu. Boží poselství o naší záchraně!
Olomouc – hanácká metropole, na začátku 20. století centrum katolického vlivu na Moravě. Zde se rodily počátky adventního hnutí již před první světovou válkou. V roce 1911 Bůh posílá do Olomouce biblickou pracovnici adventistů s. d., sestru Elizabeth Schulze. Ta jako první v tomto městě vydává svědectví o Boží pravdě dům od domu.
Již v březnu 1912 byla pokřtěna první členka z Olomouce Františka Neumannová a v září její syn Richard, který později odevzdal celý svůj život do služby evangelia. Tak byl založen sbor adventistů s. d. v Olomouci, jehož čtyři členové nadšeně zvěstovali poselství o záchraně člověka. Zanedlouho přijali radostnou zvěst o návratu P. Ježíše další, nejen v Olomouci, ale i v Prostějově, Kroměříži, Dolní Lipové, Zábřehu, Šumperku, Uničově, Šternberku, Přerově, Hranici, Mohelnici, Úsově a jinde.
První shromáždění se konaly u sestry Schulzové v domě č. 11 na třídě Svornosti. Tak jako malý pramen, který se stává velkou řekou, tak sbor požehnaně rostl.
Od roku 1916 se pobožnosti konaly v bytě Fr. Neumannové – dnešní Sokolské ulici č. 22. K 31.12.1917 měl již sbor 22 členů. S rozrůstajícím se počtem členů bylo nutno hledat nová místa ke shromažďování. Často se museli věřící spokojit s velmi těsnými a nevhodnými podmínkami. Roku 1922 se shromáždění konala v první zřízené sborové místnosti v Sokolské ulici. 2. března 1929 byla pro společné bohoslužby pronajata místnost v Žerotíně. Sestra Hečová vyslovila tehdy touhu všech věřících mít vlastní modlitebnu. Se sestrou Šímanskou poskytly základní kapitál ke stavbě modlitebny. Na Šibeníku č. 42 byl položen základní kámen a pak již stavba rychle pokračovala. 25. září 1930 při okrskovém shromáždění byla naše modlitebna slavnostně otevřena, vysvěcena a byly zde zahájeny pravidelné pobožnosti.V roce 1933 měl olomoucký sbor již 40 členů. Roku 1949 byla modlitebna účelně zrekonstruována a po jarním křtu měl sbor 100 členů.
1. října roku 1952 nastala pro věřící lid v našem státě doba temna. Od tohoto dne byla pozastavena činnost církve a naše modlitebna zkonfiskována. Pobožnosti se pak téměř 4 roky konaly v rodinném prostředí. 18. září 1956 byla opět činnost naší církve státní správou povolena, avšak nebyla modlitebna, kde by bylo možno konat bohoslužby. Proto bylo nutno hledat místa ke shromažďování u různých nám nakloněných církví. Roku 1957 jsme se shromažďovali v Olomouci-Hodolanech, v chrámu Církve československé husitské. Roku 1962 pak v chrámu Českobratrské církve evangelické na Blahoslavově ulici č. 1. Adventní lid však stále toužil po vlastní modlitebně. Dne 21. 12. 1973 jsme dostali povolení ke stavbě nové modlitebny na Balcárkově ulici č. 12. Stavba byla brzy zahájena a 15. května 1976 byla naše nová modlitebna slavnostně otevřena a vysvěcena k veřejnému shromažďováni. Tím se splnilo dlouholeté přání všech bratří a sester.
V roce 2003 jsme se z důvodů přestavby naší modlitebny scházeli asi půl roku v budově Teplotechny na Náměstí Hrdinů. Po dokončení přestavby a znovuotevření modlitebny, jsme se v ní od října 2003 mohli opět scházet ke společným bohoslužbám.