Zaujaly vás někdy v 1. kapitole knihy Genesis slova o tom, že Bůh oddělil vody od vod? Řada z nás text možná jen mechanicky přečte, pozornější čtenář si všimne, že tyto vody měly být odděleny klenbou, kterou Bůh nazval nebesa. Asi nejrozšířenější výklad je, že tato voda byla další vrstvou atmosféry, a to v podobě vodní páry, která při Noeho potopě zkondenzovala a napomohla výrazně zaplavení Země. V tom případě by musela být dosti masivní. Na druhou stranu – vysvětlovalo by to (spolu s absencí sklonu zemské osy před Potopou) příznivé a neměnící se klima na Zemi s absencí střídání ročních období.
V dnešní době žádná taková vrstva neexistuje. Vědci však zjistili několik zajímavých nálezů, které by „vodami nad klenbou“, čili existencí vrstvy vodní páry v horní atmosféře byly velmi dobře vysvětlitelné, a bez ní naopak jen těžko. Na Zemi denně dopadá nezanedbatelné množství kosmického záření. Jde o vysokoenergetické částice, pro člověka dosti nebezpečné, které ale naštěstí polikviduje zemská atmosféra. Srážkou částice záření (je tvořeno mimo jiné neutrony) s molekulou v zemské atmosféře dochází například k vzniku uhlíku C14 (srážka s dusíkem). Pokud by ve vrchní vrstvě atmosféry byla vrstva vodní páry (fyzikálně a matematicky je to bezproblémově možné, jen tam nyní prostě není), docházelo by též ke srážce kosmického záření s vodíkem, který je složkou vody. Zhruba každá desetimiliontá molekula vodíku je deuterium, tzv. těžký vodík. Srážkou kosmického neutronu s deuteriem vzniká tritium, což je atom vodíku se dvěmi neutrony v jádře. Ten je ale nestabilní a záhy se mění na isotop hélia, helium-3 (He 3). Problémem je, že hélia 3 je v zemské atmosféře mnohem více, než mohlo při současné rychlosti vzniku vzniknout za udávané mnohamilionové stáří Země. Možnosti jsou jen dvě: buď bylo v minulosti bombardování Země kosmickým záření mnohem vyšší, což by mělo pro život dosti nepříznivé následky, anebo zemská atmosféra obsahovala v minulosti podstatně více vodní páry. Navíc obal z vodní páry by odstínil většinu kosmického záření, takže jen málo by jej pronikalo do nižších vrstev atmosféry, kde by pak vznikalo z dusíku mnohem méně uhlíku C14, což by dobře vysvětlovalo některé naměřené stáří nálezů, které kreacionisté datují do doby Potopy – tyto zkameněliny by se jevily starší než cca 4000 let př.n.l., protože počáteční množství uhlíku by bylo menší než teď – a vědci počítají se současnými parametry, a rovněž dobře vysvětluje, proč se v kostech dinosaurů a jiných zkamenělinách nachází stále ještě měřitelné množství uhlíku C14 – po půl milionu let by už neměly obsahovat ani atomek a zastánci milionů let si tak musí pomáhat kontaminací, chybou měření a podobně. O tom a uhlíku C14 ale až někdy jindy:-)