Nadcházejí dva dny státních svátků a s nimi dva dny volna (pro mě jen jeden, mám službu:-). Dovolte nám proto malé zamyšlení: jsou to jen dva dny volna? Nebo je to něco víc. Většina z nás si pamatuje ze školy, že 5. července přišli na Moravu věrozvěstové Konstantin a Metoděj, 6. července pak byl upálen v Kostnici Mistr Jan Hus. Když jsem se ovšem kdysi ve sobotní školce ptal, kdo je to „věrozvěst“, setkal jsem se s zaraženým mlčením. Trochu mě to zarazilo. Ještě více jsem však byl tehdy zaražen názorem svých nevěřících spolužáků ve škole: věrozvěsty měli za nadšence misionáře, kteří sice pomáhali utvářet dějiny této země, ale nebyli ochotni jim připsat jakýkoli dopad na svůj současný život. Mistra Jana Husa pak pokládali za blázna, vždyť kdo jiný by byl ochotný nechat se upálit kvůli nějaké knížce a pár frázím. Nechám již ale hovořit zamyšlení Jiřího Drejnara z časopisu Znamení doby 1/2008.
„Jeden lékař z Kalifornie se svojí manželkou se chtěli na své cestě za poznáním Evropy potěšit krásami naší „stověžaté matičky Prahy“. Především chtěli nasbírat co nejvíce informací o bohatých dějinách naší země. Když jsem se s nimi za několik týdnů po jejich návštěvě setkal, vyprávěli mi, že v Praze prožili něco neuvěřitelného, co je dosud pro ně těžko pochopitelné. Vyprávěli: „Do Prahy jsme přiletěli začátkem července a překvapilo nás, že většina obchodů, ač byly všední dny, byla zavřena. Zajímali jsme se, proč tomu tak je. Recepční v hotelu nás informoval, že jsou dva státní svátky. Protože nám nemohl dát bližší vysvětlení, obrátili jsme se v hotelové restauraci na obsluhujícího číšníka. Ten nám řekl, že je to výročí nějakých svatých. Nic víc jsme se nedozvěděli ani od pokojské, ani od dalších lidí, které jsme nahodile oslovili. Neuspokojivé odpovědi jen stupňovaly naši zvědavost, a tak jsme se o to víc snažili zjistit pozadí těchto svátků. Nakonec, když už jsme to téměř vzdávali, nám kdosi prozradil, že pátého července je svátek Konstantina a Metoděje a šestý červenec je vzpomínkou na upálení Mistra Jana Husa.“ Potom pokračovali ve vyprávění svého příběhu. Jako křesťané o Janu Husovi něco věděli, ale Konstantin a Metoděj, to byla jména, která nikdy neslyšeli. Když se vrátili domů do Kalifornie, nedali si pokoj, až vypátrali tolik, že by mohli poučit ty, kterých se předtím marně tázali. Na závěr vyjádřili prosbu: „Závidíme vám vaše podivuhodné a bohaté dějiny. Udělejte ale něco, aby se lidé dozvěděli, proč mají v červenci dva volné dny!“
Nepředpokládám, že by někdo z vás čtenářů o těchto svátcích nic nevěděl, ale pro připomenutí si dovolím uvést několik zásadních informací: Pátý červenec by nám měl připomenout událost, která nás před více než jedenácti sty lety zařadila mezi národy, jež vstoupily do civilizovaného světa. Tehdy na žádost moravského knížete Rastislava vyslal byzantský císař Michal na Moravu skupinu křesťanských učitelů, kterou vedli dva Soluňané, bratři Konstantin a Metoděj. Přinesli s sebou knihu přeloženou do jazyka, kterému Moravané rozuměli. Knihu, se kterou se potom setkáváme v celých dějinách naší země. Jejich překlad Bible byl první mezi Slovany a jeden z prvních v celé Evropě. Druhý svátek – 6. července – je připomínkou osobnosti, která téměř šest set let čeří hladinu českých dějin. Život odvážného kazatele a rektora Vysokého učení pražského – Mistra Jana – je úzce spojen s Biblí. Tato kniha mu byla „zákonem nad jiné zákony“. Proto se postavil za to, aby byla přeložena do současné češtiny. Sám jejímu překladu věnoval mnoho let intenzivní práce. Jan Hus se celým svým životem zasloužil o to, že se Bible v našem národě stala živou knihou.
Je pravda, že se v naší společnosti od druhé poloviny 20. století vztah ke státním svátkům změnil. Většina lidí se s jejich politickým obsahem příliš neztotožňovala, důležité bylo jen to, že „zase bude den volna“. Tuto skutečnost jsem se pokusil vysvětlit i svým americkým přátelům, ale těžko to chápali. Znepokojuje mě však jeden verš v Bibli, který bychom měli brát nejen během červencových svátků jako vážnou výzvu: „Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!“ (Židům 13,7) Není třeba připomínat, že žijeme v době všeobecného zpochybnění duchovních a morálních hodnot. Potřebujeme uzdravit narušené vztahy ve společnosti i v rodinách, protože se vytrácí úcta k životu, člověku a autoritám. Pravou autoritu lidé nahrazují „bohem“, který se nazývá kariéra, moc a peníze. Máme svobodu a demokracii, ale často jsme svědky toho, že samotná svoboda bez odpovědnosti nepřináší očekávané výsledky. Dnešek vyžaduje, aby se lidé znovu ohlédli po hodnotách, které nám nabízí Bible. Jsou to hodnoty, které nám odkázaly i velké osobnosti našich dějin.”
Převzato z časopisu Znamení Doby 1/2008, autor: Jiří Drejnar