Je moderní pečovat o své zdraví. Ve společnosti dnes běží mnoho nejrůznějších proudů. Ať už jde o roztodivné diety, cvičení, zumbu, jógu, homeopatii, masáže, wellness, fitness, vitamíny, potravinové doplňky či zdravé bydlení. Zdaleka ne všechny jsou pro naše zdraví skutečně užitečné, a některé jsou dokonce škodlivé. Po světě se totiž pohybuje dost lidí, kteří nemají zájem o naše zdraví, ale o naše peníze, a neštítí se při tom používat manipulaci, psychologii nebo přímou lež.
Jedním z vynálezů dnešní doby jsou čističky vzduchu. Zatímco dříve stačilo pro čerstvý vzduch otevřít okno, dnes zejména ve městech a podél velkých silnic si vyvětráním moc nepomůžeme. Přitom vzduch je nezbytný pro život a kvalita vzduchu zdraví výrazně ovlivňuje. Nejmarkantnější příklad jsou kuřáci, ale zdraví ovlivňují i další sloučeniny, které člověk může vdechnout, například sloučeniny síry, chlóru, některé sloučeniny dusíku nebo přízemní ozón. Není tedy divu, že je snaha si vzduch, který dýcháme, vylepšit.
Čističky vzduchu je fenoménem konce 20. a začátku 21. století. Jde o zařízení, které nasává vzduch z místnosti a přepouští je přes aparaturu, která má vzduch zbavit prachu, alergenů, nečistot, pylu, plísní a dalších neprospívajících látek. Občas se ale vyskytnou kritické hlasy, tvrdící, že jde o podvod. Vzhledem k tomu, že doma jsme dříve čističku měli, rozhodl jsem se na toto téma podívat blíže. Na dotaz „air purifier“ mi Google našel 6 240 000 odkazů, v češtině pak 2 060 000 odkazů. Vesměs šlo o reklamní stránky, nabízející zajímavé informace, jako že během jednoho dne se člověk zhruba 20 000 krát nadechne, spotřebuje 15-20kg vzduchu a že tudíž vzduch hraje výraznou roli v našem zdraví. Následuje vysvětlení, jak čistička výborně zachytí prach, plísně, pyly, roztoče, alergeny, dokonce smog, potvrzení její důležitosti pro astmatiky a alergiky a většinou i vysvětlení, že tento model je nejlepší na trhu, protože vyfiltruje až 99% nečistot v místnosti pomocí lehkých, záporně nabitých iontů.
A zde je kámen úrazu. Na trhu existuje několik odlišných principů, které čističky používají. První z nich jsou čističky s takzvaným HEPA filtrem, které využívají filtry s adherenčním povrchem a mikroskopickými otvory. Tyto filtry (ale velkých rozměrů) se využívají i v lékařství tam, kde je třeba odfiltrovat nečistoty ze vzduchu, jako například na operačních sálech a izolačních místnostech či v izolovaných laboratorních boxech. Proti takové čističce lze málo namítat, snad jen, že plocha filtru je většinou příliš malá, než aby dlouhodobě ovlivnila kvalitu vzduchu v místnosti, a filtr je třeba poměrně často vyměňovat, aby si zachoval svou účinnost. Druhým běžným typem jsou ionizační čističky. Jsou velmi populární a marketingově úspěšné. Jsou tiché, energeticky úsporné, nevyžadují výměny filtrů a navíc se zdají mít zřetelný efekt. Je cítit změna vzduchu v místnosti a u těch modelů, které nemají vnitřní lapač nebo elektrody se kolem čističky na zemi záhy nakupí hromádka prachu. Iontová čistička funguje tak, že vypouští do vzduchu proud záporně nabitých iontů. Tyto ionty záhy reagují s částicemi ve vzduchu, připojují se na ně a dávají jim záporný náboj. Tyto částice se pak přitahují s jinými, pozitivně nabitými částicemi, až je výsledná částice příliš těžká a spadne na zem. Tyto reakce probíhají rychle, takže většina spadu je v okruhu několika desítek centimetrů od čističky – to je ona hromádka prachu. Jsou i hlasy, které tvrdí, že záporně nabité ionty zlepšují náladu člověka, což je ale subjektivní vjem. Text vypadá rozumně, viďte. Proto si iontové čističky získaly velkou oblibu v západním světě.
Je zde však jeden háček. Produkce záporně nabitých částic nezbytně vede k tvorbě ozónu, který se drží v misnosti. Zatímco vysoko v atmosféře je ozon užitečný, neboť chrání před UV zářením, takzvaný přízemní ozon působí dráždivě na dýchací cesty jak u zdravých lidí, tak u alergiků a astmatiků, u kterých přímo provokuje astmatické záchvaty. Kalifornská univerzita provedla testy, kdy měřila koncentraci ozónu v uzavřené místnosti při puštěné iontové čističce vzduchu. Testovalo se několik různých typů čističek, ale koncentrace ozónu se pravidelně dostávaly nad 175 mikrogramů na metr krychlový, což je hodnota, při které se v USA vyhlašuje 2. stupeň ohrožení smogem. Americký úřad pro bezpečnost potravin a léků (FDA) uvádí, že ve vnitřních prostorách zdravotnických zařízení nesmí koncentrace ozonu přesahovat 100 mikrogramů na metr krychlový. Navíc se v testech ukázalo, že jejich efektivita rozhodně není 99.97%, jak často výrobci udávali, ale výrazně nižší. Podobných testů, odborných či uživatelských, najdete na internetu a v časopise celou řadu. V letech 2003-2005 pak zuřil v Americe soudní spor mezi asociací zákazníků Consumer union a firmou Sharper Image, která byla jedním z významných výrobců čističek vzduchu. Spor začal tak, že firma zažalovala časopis, který o její čističce publikoval negativní recenzi, poukazující na výše uvedená fakta a tvrdící, že firma podává nepřesné nadsazené informace o efektivitě svého produktu. Soud uznal námitky vznesené proti čističce za pravdivé a firma musela každému zákazníkovi vrátit peníze. V důsledku toho soudního sporu (aby se výrobce kryl před dalšími možnými soudními spory) se v návodu k iontovým čističkám objevilo upozornění, že při čištění vzduchu je vhodno místnost občas vyvětrat… Tento výrok asi nepotřebuje komentář. Přes to všechno jsou iontové čističky stále populární. V rámci marketingu se už dnes často nenazývají iontové, proto je třeba se mít důsledně na pozoru před čističkami, které mají v názvu „elektronická“, nebo „s zápornými elektrodami“, protože jde vesměs o přejmenované iontové čističky, které s vysokou pravděpodobností produkují ozón. Tyto čističky nejsou zdraví přínosné, naopak, pro alergiky a astmatiky jsou přímo škodlivé. Pokud skutečně toužíte po čističce vzduchu, vyberte čističku s HEPA filtrem (vodní ne, v té se mohou množit plísně). V ostatních případech prostě otevřete okno nebo běžte do lesa.
napsal: MUDr. Ondřej Fischer