Supernova je označení pro hvězdnou explozi. Název pochází ze spojení slov -nova (ve smyslu nová hvězda) a super-, které naznačuje, že jde o velmi jasnou vesmírnou událost. Supernova, hvězdná exploze, vzniká dvěma způsoby: jednak pokud hvězda o určité hmotnosti vyčerpá své zásoby paliva pro hvězdnou fůzi a začne se hroutit vlivem své vlastní gravitace, méně často pak jde o bílého trpaslíka s ještě normálním hvězdným partnerem (tzv. dvojhvězda), kterému krade palivo, až trpaslík přesáhne určitou hmotnostní mez a dojde k termonukleární explozi. V obou případech dojde k velmi jasnému výbuchu, který na obloze vidíme jako několik týdnů či měsíců trvající objekt – supernovu. Exploze vytváří rázovou vlnu, která se šíří do okolního prostoru a s expanzí samozřejmě klesá její teplota a jasnost. Pozůstatkem supernovy může být spektakulární mlhovina, např. známá Krabí mlhovina, která vznikla v roce 1054 a pozorovali ji čínští astronomové. V galaxii velikostí naší Mléčné dráhy dochází k vzniku supernovy statisticky zhruba jednou za 25 let.
Supernova je tedy vlastně spíše proces. Vědecky má tři stádia. V prvním stádiu, po kolapsu hvězdy, je část hmoty hvězdy následně vyvržena z ven rychlostí asi 7000 km za hodinu. Tento materiál expanduje do okolního prostoru zhruba tři sta let, přičemž se dostane zhruba 7 světelných let daleko (pozor, světelný rok je jednotka vzdálenosti, sedm světelných let odpovídá cca 8 600 milionů kilometrů). S expanzí se „ředí“, takže po oněch zhruba tři sta letech přechází v rázovou vlnu. Tímto končí první stádium supernovy. Vzhledem k tomu, že tato fáze trvá 300 let a v naší galaxii by se měla vyskytnout supernova každých cca 25 let, měli bychom zaráz pozorovat v galaxii okolo 12 takovýchto objektů (300:25 = 12). Ne všechny jdou z naší pozice (z pozice Země) v galaxii vidět – vědci vypočítali, že jen asi 19% supernov 1. stádia půjde vidět ze Země, čili 19% z 12 = 2-3 (zaokrouhleně). V tomto případě nehraje roli, jestli věříte na miliardy let starý vesmír nebo na vesmír mladý, podle Bible (cca 7000 let).
Astronomové napočítali na nočním nebo těchto supernov 1. stádia pět, což řádově odpovídá (odchylka měření = 0-5).
Druhé stádium supernovy, tzv. adiabatické, zahrnuje supernovy staré 300 až 120 000 let. Za tuto dobu dosáhne supernova průměru 350 světelných let a po tuto dobu je velmi silným zdrojem rádiových vln. Po 120 000 letech se její energie vyčerpá a supernovy vstoupí do stádia 3. Pokud je náš vesmír miliardy let starý a zohledníme výskyt 1x za 25 let a odečteme první, třísetletou fází, mělo by být v naší galaxii zaráz (120 000 – 300) : 25 = 4800 supernov druhého stádia, přičemž z pozice Země by jich mělo být podle vědců viditelných 47% – tedy 2260. Pokud je vesmír ale starý 7000 let, jak uvádí Bible, měli bychom pozorovat cca (7000-300) : 25 = 270 x 47% = 125 supernov druhého stádia.
Astronomové jich napočítali 200, opět v rámci směrodatné odchylky kreacionistického modelu, ale řádově odlišné od uniformitarianistického/evolučního modelu.
Supernovy třetího stádia, tzv. izotermálního, by měly produkovat hlavně tepelnou energii. Stádium tři supernovy začíná po 120 000 letech a končí zhruba 1-6 milionech let, kdy se supernova natolik rozptýlí do šířky a vyzáří prakticky všechnu svou energii, že již není pozorovatelem rozpoznatelná od vesmírného vakua. Za tuto dobu dosáhne průměru 1400 – 1800 světelných let.
Budeme štědří pro evoluční model a použijeme čísla na dolní hranici. Pokud je vesmír miliardy let starý, mělo by v naší galaxii být přinejmenším (1 000 000 – 120 000) : 25 = 35 000 supernov třetího stádia, z nichž by podle astronomů 14% mělo být pozorovatelných ze Země = cca 4900 supernov třetího stádia. Podle biblického modelu dějin by naopak supernova stádia tři v naší galaxii neměla být žádná, protože vesmír je mladší než její minimální věk (podle biblické chronologie vychází cca 7000 let).
Astronomové v naší galaxii dosud žádnou supernovu třetího stádia nenašli…
I proto žalmista píše v Žalmu 19: „Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.“
Výpočty převzaty z www.creation.com