Novoroční výšlap

Oheň ve vzduchu?

V 18. století vědci rozuměli ohni a procesu spalování jako projevu substance zvané flogistón. Ačkoli teorie flogistónu vysvětlovala řada nejasností a otázek ohledně ohně a byla vědci všeobecně přijímána zhruba 100 let, nakonec se ukázala jako zcela nepravdivou (a to dosti náhle). Příběh flogistónu nás učí, že ačkoli je nějaká vědecká teorie široce přijímána a zdá se logická a mnoho vysvětluje, nemusí to nezbytně znamenat, že je pravdivá. Teorie flogistónu se v mnoha ohledech zdála silou důkazů silnější než ostatní alternativní teorie. Continue reading

Vesmír by neměl existovat…

Nedávná vědecká studie teorie Velkého třesku měla velmi zajímavé závěry: naměřené výsledky byly “bizarní” a vesmír by vlastně neměl existovat. 1,2 Studie se zabývala problémem asymetrie hmoty a antihmoty, jedním z největších problémů teorie Velkého třesku. A vlastně celý problém jen zhoršila. Problém asymetrie hmoty a antihmoty se týká skutečnosti, že ve vesmíru pozorujeme velmi, velmi málo antihmoty. Antihmota jsou atomy a molekuly stejné, jako obyčejné hmoty, akorát mají přesně opačné mikrofyzikální vlastnosti. Například elektron coby částice hmoty má obdobu v antihmotě – tzv. pozitron – má stejnou hmotnost, ale opačný (kladný) náboj. Proton má obdobu v antihmotě v podobě antiprotonu – stejná hmotnost a vlastnosti, ale opačný, záporný náboj. Positron a antiproton mohou spolu vytvářet atomy antivodíku, a tak dále. Tyto částice měly při počátku vesmíru vznikat srážkami vysokoenergetických fotonů. Tato teorie je potvrzena – lze uskutečnit v laboratoři, kdy srážka vytvořených fotonů s vysokou energií vede k vzniku elektronů a protonů. Poznámka pod čarou: nejde o stvoření něčeho z ničeho, ale prostou fyziku zákona zachování hmoty a energie. Nicméně problémem je, že při srážce výše zmíněných fotonů vznikají ve stejném množství částice hmoty a antihmoty. Jenže ty, když se potom setkají, navzájem se anihilují (za vzniku záření a energie). Pokud tedy na počátku vesmíru vznikala ve stejném množství hmota a antihmoty, musely by se navzájem v krátké době anihilovat a vesmír by nyní měl být tvořen jen energií, ale žádnou hmotou. Teorie o rozdělení hmoty a antihmoty ve vesmíru do samostatných oblastí selhala, nic takového nebylo pozorováno a při současných znalostech vesmíru to není ani pravděpodobné.

Zpátky k naší studií. Vědci zastávající teorii Velkého třesku dlouho tvrdili (či snad lépe: věřili), že nějaký dosud neznámý fyzikální zákon umožnil porušit na počátku vesmíru zákonitost o rovnoměrném vzniku hmoty a antihmoty a umožnil např. vytvoření trošku více hmoty než antihmoty. Taková fyzikální klička ale navzdory vší snaze nebyla nalezena. Nynější studie ukázala, že množství vznikajících částic hmoty a antihmoty vykazuje devastující přesnost, přesněji jeden pár částic na miliardu. Předchozí studie ukazovaly přesnost menší (což dávalo určitou naději fanouškům Velkého třesku) – měřící metody totiž byly méně přesné. Nová studie s nejmodernějším vybavením tuto naději vyvrátila. Rozdíl jednoho páru částic na miliardu k vysvětlení nynějšího vesmíru, tvořeného pouze hmotou, nedostačuje.

Jedna novinová zpráva označila výsledky studie jako „bizarní“3, což dobře ilustruje, jakým stylem proevoluční vědci uvažují. Výsledky totiž bizarní nejsou, jde jen o potvrzení základních fyzikálních zákonů, které jsou dobře známy již z předchozích, méně přesných měření. Narozdíl od spekulativní teorie Velkého třesku jsou výsledky této studie měřitelné, testovatelné a opakovatelné, jinými slovy jde o poctivou reálnou vědu. Výsledky jsou tak bizarní jen pro někoho, kdo už se upsal vírou modelu Velkého třesku. Není to poprvé, kdy „velkotřeskové“ myšlení vede k závěru, že vesmír by neměl existovat.4 Fanouškům Velkého třesku je třeba připsat kredit za vytrvalost a statečnost. Nedovolí totiž nikomu a ničemu, aby otřáslo jejich vírou v miliardy let, a to ani závěru, že vesmír by neměl existovat, pokud je jejich teorie pravdivá. Je ale otázkou, proč se této teorie drží řada křesťanů, i když odporuje jak biblickému textu, tak i vědeckým měřením.5 Poctivá věda v této studii tak dala další důkaz, že Boží slovo, Bible, je včetně knihy Genesis spolehlivým zdrojem informací o naší planetě i vesmíru kolem nás.

Článek vychází z článku dr. Jakea Herberta „Big Bang scientists: Universe shouldnt exist“, publikováno na www.icr.org

Odkazy

  1. Smorra, C. et al. 2017. A parts-per-billion measurement of the antiproton magnetic moment. Nature. 550 (7676): 371-374.
  2. Osborne, H. The Universe Should Not Actually Exist, CERN Scientists Discover. Newsweek. Posted on newsweek.com October 25, 2017, accessed October 26, 2017.
  3. Griffin, A. The universe shouldn’t exist, scientists say, after finding bizarre behaviour of anti-matter. Independent. Posted on independent.co.uk October 24, 2017, accessed October 26, 2017.
  4. Ghose, T. Universe Shouldn’t Be Here, According to Higgs Physics. Live Science. Posted on livescience.com June 23, 2014, accessed October 26, 2017. (Note that, despite the title of this article, it’s not the physics of the Higgs boson per se that implies that the universe shouldn’t exist; rather it’s Big Bang cosmology that is leading to this conclusion.)
  5. Many contradictions exist between Big Bang cosmology and the Genesis creation account. For instance, the Big Bang has stars forming before the earth, whereas Genesis has the earth being created before stars (Genesis 1:1, Genesis 1:16). Likewise, the Big Bang has a molten, fiery primordial Earth, whereas the primordial Earth, according to Genesis, was a watery mass (Genesis 1:2).

Jak se mohou všichni mýlit?

Když člověk někomu vysvětluje biblické stvoření, často slyší v odpověď protiotázku: „Je to vůbec možné, aby všichni ti vědci neměli pravdu?“ Continue reading

Sůl aneb dáte si trošku lávy?

Vážení přátelé, nedávno jsem na internetu objevil novou věc z oblasti geologie a evoluce, která mě zaujala. Ono jde spíše o starou věc, protože vzápětí jsem si vzpomněl, že ve škole nás existenci těchto nalezišť učili jako typický důkaz vysokého stáří naší planety. Jde o velká naleziště kamenné soli, která jsou roztroušena po celém světě. Pamatuji si, že měla vznikat postupným odpařováním mořské vody z rozsáhlých mělkých jezer či pobřeží, které moře vždy znovu doplnilo. V literatuře jsou dosud nenarazil na adekvátní vysvětlení z pohledu probiblické vědy. Zrovna včera jsem ale náhodou na jednom anglickém webu objevil článek nebo spíše objev, který tento problém, zdá se, vyřešil velmi uspokojivě. Dovolte mi, abych se o něj s vámi podělil. Continue reading

Helium aneb vody nad nebesy

Zaujaly vás někdy v 1. kapitole knihy Genesis slova o tom, že Bůh oddělil vody od vod? Řada z nás text možná jen mechanicky přečte, pozornější čtenář si všimne, že tyto vody měly být odděleny klenbou, kterou Bůh nazval nebesa. Asi nejrozšířenější výklad je, že tato voda byla další vrstvou atmosféry, a to v podobě vodní páry, která při Noeho potopě zkondenzovala a napomohla výrazně zaplavení Země. V tom případě by musela být dosti masivní. Na druhou stranu – vysvětlovalo by to (spolu s absencí sklonu zemské osy před Potopou) příznivé a neměnící se klima na Zemi s absencí střídání ročních období.

V dnešní době žádná taková vrstva neexistuje. Vědci však zjistili několik zajímavých nálezů, které by „vodami nad klenbou“, čili existencí vrstvy vodní páry v horní atmosféře byly velmi dobře vysvětlitelné, a bez ní naopak jen těžko. Na Zemi denně dopadá nezanedbatelné množství kosmického záření. Jde o vysokoenergetické částice, pro člověka dosti nebezpečné, které ale naštěstí polikviduje zemská atmosféra. Srážkou částice záření (je tvořeno mimo jiné neutrony) s molekulou v zemské atmosféře dochází například k vzniku uhlíku C14 (srážka s dusíkem). Pokud by ve vrchní vrstvě atmosféry byla vrstva vodní páry (fyzikálně a matematicky je to bezproblémově možné, jen tam nyní prostě není), docházelo by též ke srážce kosmického záření s vodíkem, který je složkou vody. Zhruba každá desetimiliontá molekula vodíku je deuterium, tzv. těžký vodík. Srážkou kosmického neutronu s deuteriem vzniká tritium, což je atom vodíku se dvěmi neutrony v jádře. Ten je ale nestabilní a záhy se mění na isotop hélia, helium-3 (He 3). Problémem je, že hélia 3 je v zemské atmosféře mnohem více, než mohlo při současné rychlosti vzniku vzniknout za udávané mnohamilionové stáří Země. Možnosti jsou jen dvě: buď bylo v minulosti bombardování Země kosmickým záření mnohem vyšší, což by mělo pro život dosti nepříznivé následky, anebo zemská atmosféra obsahovala v minulosti podstatně více vodní páry. Navíc obal z vodní páry by odstínil většinu kosmického záření, takže jen málo by jej pronikalo do nižších vrstev atmosféry, kde by pak vznikalo z dusíku mnohem méně uhlíku C14, což by dobře vysvětlovalo některé naměřené stáří nálezů, které kreacionisté datují do doby Potopy – tyto zkameněliny by se jevily starší než cca 4000 let př.n.l., protože počáteční množství uhlíku by bylo menší než teď – a vědci počítají se současnými parametry, a rovněž dobře vysvětluje, proč se v kostech dinosaurů a jiných zkamenělinách nachází stále ještě měřitelné množství uhlíku C14 – po půl milionu let by už neměly obsahovat ani atomek a zastánci milionů let si tak musí pomáhat kontaminací, chybou měření a podobně. O tom a uhlíku C14 ale až někdy jindy:-)

Haldaneho dilema

Každý člověk řeší v životě různá dilemata. Některá jsou banální, jiná ovlivní člověka na celý život. Troufnu si říct, že ale nejspíše nikdo z vás neví, jaké dilema řešil pan Haldane. Nebojte se, nevrhnu se do filozofické debaty, dnešní článek je pokračováním našeho povídání o evoluci a stvoření. J.B.S. Haldane (1892-1964) byl proevoluční genetik, který se zabýval populační genetikou. V roce 1957 napsal odborný článek, který dodnes nedává věci znalým evolučním biologům spát. Continue reading

Koloběžkování 25.6.2017

Poslední schůzka Pathfinderu v tomto školním roce byla velkým překvapením jak pro rodiče, tak pro děti. Zašifrovaná zpráva uváděla pouze to, co si kdo má s sebou přinést a kde máme sraz. Kupodivu mi nikdo nevolal a na nic se neptal! Hmm, divné, že by samí šikovní dešinfranti, tak to klobouk dolů:-) Každá zpráva se lišila věcí, kterou si měli účastníci přinést. Continue reading

Cyklovýlet za krásami litovelského Pomoraví

Litovelské Pomoraví, které láká cyklisty nejen z Olomouce, ale i širokého okolí. Není divu, že mu podlehlo i nemálo dospělých a dětí z našeho sboru. Počasí přímo vybízelo spálit nabrané zimní kalorie, a tentokrát jsme k jejich ničení zvolili krouživý pohyb pedálů. Cyklovýlet nejen na kolech, ale i dalších nejrůznějších dvojstopých vozítkách se konal v neděli 21.5.2017, a zúčastnili se ho cyklisti i koloběžkáři všech možných věkových kategorií. Počasí nám bylo nakloněno, takže jsme si po celou dobu výletu užili sluníčka i modré oblohy. Vyjíždělo se z centra Olomouce, ale díky dobré síti cyklostezek jsme se vyhnuli silničnímu provozu, propletli městem a inspirováni světovými událostmi jsme stylem Tour de Morava vyrazili do přírody, a to prosím bez odklánění dopravy! Kam se na nás Francouzi hrabou. Ačkoli měla trasa formu okruhu, vedla náramně důmyslně, takže to vlastně nikomu nedošlo a všichni byli spokojení, že vidí pořád něco nového. Hned na začátku lesa nás zarazila cedule: Daruj krev, daruješ život. Že by reklama na transfuzní stanici? Ne, to jen komáři a klíšťata letos vyvěsila ceduli, jak nás poučil procházející pan hajný. Nu, lesní křoviny, ač by se v nich snad houby daly najít, nás vpravdě nelákaly. Zato Lovecká chata byla opravdovým cílem, a oči dětí šťastně zářily, když jsme k ní dojeli a dali si mňamku. Pro neznalce (či snad „přístavní povaleče“? 🙂 je třeba doplnit, že Lovecká chata skýtá mnohá lákadla nejen pro děti. Ty si zde prolezli všelijaké atrakce, jako správní pathfindeři si procvičily morseovku, snědly něco vydatného i nějaké ty mlsky a samozřejmě i zaslouženou ledňákovou odměnu. Pak nás čekala už jen cesta domů, která utekla jak voda v Moravě (jarní, ne ten skoro vyschlé ploužilce, co je teď v létě:-) a my se mohli ve zdraví a spokojeni s výkonem rozjet do svých domovů. – Pavla –
Continue reading

Kuličkiáda 2017

uličkiáda