Koronavirus – pár užitečných informací, aneb věřte – nevěřte

Vzhledem k epidemii koronaviru, množství dotazů, které dostávám a faktu, že jsou zrušené bohoslužby, jsem se rozhodl shrnout pár informací o koronaviru: co víme, nevíme, co dělat a co nedělat a co se vlastně děje. Dovolím si zdůraznit, že informace uvedené níže, mezi tímto textem a odkazem na stránky ministerstva, jsou oficiální, zbytek jsou informace, které jsem si sám dohledal na internetu, nebo moje osobní úvahy.

Koronavirus SARS-CoV-2 je nový druh viru z čeledi Coronaviridae. Jde o obalené RNA viry, známé od 60. let minulého století. Většina z nich způsobuje infekce u zvířat. Dělí se do několika podskupin, alfa- a beta-koronaviry infikují savce, gamma- a delta-koronaviry ptáky a savce. Celkem je zatím známo 7 koronavirů, které napadají člověka (229E, NL63, OC43, HKU1, MERS, SARS, SARS-2. Infekce probíhají pod různými příznaky, od nachlazení po závažné onemocnění dýchacích cest.

Typické příznaky onemocnění SARS-CoV-2 jsou zejména horečka, kašel, dušnost, bolesti svalů, méně často zvracení a průjmy, u závažných případů pak klasický obraz „zápalu plic“. Těžší, až život ohrožující průběh mívají starší lidé a lidé s chronickým onemocněním či významně oslabenou imunitou.

Inkubační doba nemoci je zpravidla 5-6 dnů, maximum 14 dní (podle dosavadních dat).

K přenosu viru dochází kontaktem s infikovanou osobou, která zejména při mluvení, kašlání a kýchání šíří infekční kapénky na své okolí. Přenos je možný také předměty čerstvě kontaminovanými sekrety infikovaného člověka. Dezinfekční prostředky obsahující 62–71 % etanol, 0,5 % peroxidu vodík nebo 0,1 % chlornan sodný (savo) zlikvidují koronavirus během jedné minuty. Maximální vzdálenost přenosu byla dříve uváděna jako 2 metry, nyní až 4,5 metru za pžíznivých podmínek. Kapičky jsou těžší než vzduch, takže padají i za větru k zemi.

K ochraně před infekcí tedy platí obecně platná doporučení pro nákazy přenášené kapénkami či kontaktem:
– vyhnout se úzkému kontaktu s lidmi s akutním respiračním onemocněním
– často si mýt ruce, zejména při přímém kontaktu s nemocnými nebo v jejich okolí
– dodržovat zásady bezpečné manipulace a kontaktu s divokými, hospodářskými i domácími zvířaty
– lidé s akutním respiračním onemocněním by měli dodržovat „etiketu kašle“ – dostatečná
vzdálenost od jiných osob, krýt ústa a nos kapesníkem (kašlat a kýchat případně do rukávu), mýt si
často ruce vodou a mýdlem; pokud nejsou dostupné, lze použít dezinfekční gely na bázi alkoholu

Více praktických informací lze nalézt např. na stránkách ministerstva zdravotnictví.

https://koronavirus.mzcr.cz/

Teď opustím oficiální informace a podívejte se trošku na praktické detaily a různé informace, které o koronaviru kolují.

a) doba, po kterou je předmět nebezpečný, je různá, závisí např. na velikosti kapénky sekretu, vzdušné vlhkosti, teplotě atd., rozhodně ale nejde o dlouhé týdny či měsíce. Data nejsou zatím zcela zralá, ale např. čínské údaje uvádí, že při teplotě 37 stupňů Celsia může nový typ koronaviru přežít na materiálech jako sklo, látka, kov, plast či papír dva až tři dny při vysoké vzdušné vlhkosti, v suchém méně. Ve srovnání s viry SARS 1 a MERS je to doba kratší (u SARS až 9 dní). V uzavřené prostoru (např. místnosti, kde nemocný zakašlal) jedna studie uvádí, že je vzduch bezpečný za 30 minut (i nejmenší kapénky už tou dobou popadají na zem). Kontakt s kontaminovaným předmětem sám o sobě člověka nenakazí, je nutno ještě si sáhnout do pusy, nosu či oka, tj. na sliznice. Proto časté umývání rukou a dezinfekce předmětů patří k dobrým ochranným opatřením.

b) období nakažlivosti pacientů není zatím přesně známé. Na internetu často kolují zprávy o lidech, kteří byli nakažliví i po vyléčení se či znovu onemocněli, anebo že člověk je nakažlivý před vypuknutím příznaků. Zde je ale třeba velká opatrnost. Není např. jasné, jaká byla kritéria, podle kterých byl onen člověk, u kterého byl vir detekován po uzdravení, prohlášen za vyléčeného. To znamená, že dost možno vůbec vyléčený nebyl, jen předčasně/chybně takto hodnocen a propuštěn z nemocnice, ovšem poplašná zpráva už je na světě. A jak praví moudré přísloví, vypuštěné slovo už zpátky do pusy nedáte… Rovněž informaci, že člověk je nakažlivý před propuknutím příznaků (již bylo oficiálně potvrzeno), je třeba brát s moudrým nadhledem – ač virus je detekován u infikovaného člověka v tělních tekutinách před propuknutím příznaků, vzhledem k dominantnímu charakteru šíření viru (zejména kašel – kapénky) není ohrožení ostatních osob např. na ulici významné (kdo nemá příznaky, nekašle). Infekce je možná např. v rámci rodiny (líbání, společný ručník atd.), ale i zde je ji možné omezit hygienckými opatřeními, např. dezinfekcí povrchů a nesdílením hygienických pomůcek a ručníků. Celá otázka je relativně málo významná, protože pokud jste na infekci vnímaví, chytíte ji stejně o den či tři později, až se příznaky objeví.

c) někteří odborníci doporučují brát si dezinfekci s sebou do obchodu, nebo i rukavice, a přetřít dezinfekcí (alkoholovou, jinak se to bude lepit) např. madlo nákupního košíku a rukavice po odchodu vyhodit. Dále se doporučuje umývání např. klik či splachovadla. Proti těmto opatřením nelze mít žádnou námitku, ač nejsou v oficiálním seznamu, jeví se užitečná a v souladu s tím, co o viru víme.

d) naopak zcela nesmyslné a lživé je doporučení pít dostatek teplé vody. Na virus voda o teplotě, kterou člověk v puse snese bez spálení se, nemá žádný vliv. Rovněž pití alkoholu před infekcí neochrání, ač je alkohol účinný v dezinfekci předmětů. Vám však vydezinfikuje od viru jen pusu a vzápětí koncentrace smíšením se slinami a žaludeční kyselinou klesá natolik, že virus bez problémů přežije již v průběhu zažívací soustavy. Koncentrace několika promile v krvi viru samozřejmě též neublíží, a pokud by někdo měl nedobrý nápad množství alkoholu zvyšovat – člověk alkoholu vydrží méně než virus. Taktéž před nákazou nechrání mytí se chlórem, kloktání či dezinfekční nosní a oční kapky.

e) jezení česneku a cibule je užitečné k podpoře imunity jako takové, ale rovněž nepředstavuje ochranu před nákazou, byť s lepší imunitou se každá nemoc lépe zvládá. Jediné snížení rizika nákazy může plynout z toho, že s česnekovou vůní dechu vás bude chtít méně lidí políbit 🙂

f) zatím není žádný potvrzený lék na koronavirus SARS-CoV-2. Ač probíhá výzkum jak antivirotik, tak vakcín, zatím není opravdu nic bezpečně účinné. Informace, že kombinace různých antivirotik funguje, se nepotvrdila (pacient se pravděpodobně uzdravil sám). Je třeba rovněž zohlednit, že případný nový lék je třeba též otestovat na několika generacích laboratorních zvířat, protože některé závažné nežádoucí účinky se mohou objevit až s velkým časovým odstupem (např. aféra thalidomidu).

g) teorie o utajování léků na virus, aby se redukoval počet lidí na planetě, prosadily něčí ekonomické zájmy, či dokonce o tom, že virus byl uměle vyroben a unikl z laboratoří, jsou bludné a konspirační. Setkal jsem se během čtyř týdnů s verzemi, že virus vyrobili v Číně, pak v Rusku a pak v Americe, a že Amerika se jím snažila dostat Čínu na kolena, pak že si to udělali Čínané sami, protože kdosi porušil laboratorní pravidla, pak že se tak Rusko snaží zničit Evropskou unii a další. Zastánci konspiračních teorií by si to měli ujednotit. Osoby, na které se tyto teorie odvolávají, že danou informaci vynesly z tajných archivů atd., jsou zpravidla vysoce kontroverzní osoby s vyhraněnými názory, nebo jde o osoby dokonce neexistující. Před časem jsem v souvislosti s údajným lékem na rakovinu na internetu schválně hledal informace o lékařce, která ho měla objevit (jméno již jsem zapomněl, měla pracovat v jisté univerzitní nemocnici v Petrohradu na jistém oddělení), a ukázalo se, že ač univerzitní nemocnice v Petrohradu je, dané oddělení tam neexistuje a dané lékařka tam nikdy nepracovala, nemá ani jinou ordinaci nikde a její jméno na internetu koluje jen v souvislosti s onou podvodnou léčbou. Osobně považuji tyto teorie za nemorální, protože obviňují tu či onu stranu z nemorálního, zlého až vražedného jednání. Jsem si jistý, že kdyby takto někdo obvinil vás, nelíbilo by se vám to, byť by to onen pachatel šířil jen jako „slyšel jsem, možná, jsou nepřímé důkazy atd.“.

h) v médiích často probíhají zprávy o selhání jednotlivců, ať už laiků či profesionálů, v boji s virem. Zde si ale dovolím morální vstuvku. Jistě ona selhání (např. porušení karantény laikem, opožděné vyšetření nemocného atd.) nejsou dobrá. Pandemie a restrikce jsou však situací, kterou prakticky nikdo z nás v životě nezažil, a je logické, že lidé i celá společnost jsou pod velkým tlakem. Za takových situací lidé občas chybují či reagují nestandartně. Vidím však jako hodnotnější lnout k principu tolerance a ohleduplnosti, než kritizovat „neschopné doktory“ nebo „hlupáky, co šíří virus“. Kdo z nás ví, jak by zachoval v dané situaci on sám. A Bible nás vybízí právě k pochopení lidí, kteří jsou v problémech, k lásce k nim a k pomoci, ne ke škarohlídství, devastační kritice nebo dokonce pomstě. Tím samozřejmě nechci omlouvat, pokud by někdo jednal se zlým úmyslem.

i) pokud se ptáte, jak tedy nový virus vznikl, nemusíme se utíkat k konspiračním teoriím. K vzniku nových variant virů dochází dvěma hlavními mechanismy – jednak skrze genetické změny – mutace (např. nové varianty chřipky), které viru mohou umožnit napadat nové typy hostitele (např. ptačí virus nově člověka) či šířit se jinak, než dříve. Druhou možností je infekce stejného člověka / zvířete dvěma viry zaráz, kdy si viry v buňce povyměňují své bílkoviny nebo části genetické informace. Zvířecí virus takto může získat schopnost napadnout člověka. Navzdory výkřikům zastánců evoluce, že jde o evoluce v přímém přenosu, není tomu tak. Druhý typ vzniku je prostým přenosem informace v horizontální úrovni, který nevede k vzniku žádné nové informace, což evoluce vyžaduje. První typ – mutace – rovněž jen modifikují stávající genetickou informaci, a to vesměs nežádoucím směrem – v podobě degradace stávajících genů, což je, na rozdíl od evoluce, v souladu s platnou druhou větou termodynamiky. U virů ani jinde v rámci nahodilých mutací nepozorujeme nikdy vznik nové, komplexní informace, nových genů s jejich regulátory, promotory, supresory a dalším složitým řídícím mechanismem, který je třeba k tomu, aby geny a člověk jako takový fungoval tak, jak má, a který vyžaduje evoluce k transformaci první primitivní buňky v zvířata a člověka.

Snad jsem vás dlouhým článkem neunavil. Co říct na závěr? Koronavirus je protivník, která zasluhuje respekt, ale nikoli paniku či bagatelizaci. Uzavření obchodů, cestování atd. je situací, která je pro nás všechny nová a může být psychicky i fyzicky zatěžující. Přesto bychom i v těžkých chvílích měli hledat pozitivní věci a motivaci. Zkusme se zamyslet, co dobrého může současná situace přinést do našeho života (seznam jsem nevymyslel já, dostal jsem jej smskou 🙂

– budeme jako rodina více spolu

– rodiče, kteří se možná upínali hodně na práci, budou trávit více času se svými dětmi

začneme něco dělat pro své zdraví a imunitu

– více volného času redukuje stres

– můžeme zapracovat na své hygieně a zlepší se hygiena ve společnosti

– uklidíme a zkrášlíme domácnosti a zahrady, doděláme to, co jsme doma odkládali

– ti, co rozhazovali, začnou šetřit

začneme si vážit zdraví, svobody pohybu, práce, zdravotnictví a dalších věcí, které jsme brali jako samozřejmost

– začneme se více zajímat o potraviny, vodu, jídlo, odpočinek

– uvědomíme si, že je potřeba držet při sobě, a spolu bojovat kvůli malichernostem

– může nás vést k zamyšlení nad věcmi, které jsou nad námi…

napsal: OF

Napsat komentář