Adam, Eva, Noe vs moderní genetika

Přeji pěkný podvečer, a dovoluji si vás pozvat k dalšímu vyprávění na téma věda a víra, tentokrát o Bibli a datech, která byla získána celosvětovým sbíráním genetických vzorků mnoha tisíců lidí. Bible umisťuje původ lidstva do oblasti dnešního Blízkého východu, oproti tomu evoluce přichází s teorií „Out of Africa Theory“ čili teorii, že lidstvo pochází z Afriky. Moderní genetika nasbírala data již od mnoha tisíců lidí z různých částí světadílů a odkryla zajímavá fakta. Data jsou dostupná i veřejně v internetových databázích, stačí jen pohledat. Článek je přeložen z anglického originálu a některé odbornější části laicky dovysvětleny.

autor: Dr Robert W. Carter

Přeloženo z https://creation.com/noah-and-genetics, publikováno poprvé 11. května 2010

Pro většinu křesťanů je překvapení, když se řekne, že je dostatek vědeckých důkazů pro to, že celá lidská rasa povstala z malého počtu jedinců, prošla v relativně nedávné minulosti výraznou populační zátkou (tzv. bottleneck, čili že byla redukována na několik málo jedinců), po které došlo k jednorázovému rozšíření lidstva zpět na zbytek planety. Bible tyto události popisuje jako Adama a Evu, Potopu a rozptýlení po Babylonské věži.1 A ještě větším překvapením může být, že důkazy pro tato tvrzení pochází přímo od zastánců evoluce. Moderní genetika odkryla zajímavá fakta, stačí jen vědět, kam se dívat.

Dnešní povídání bude o genetice, Y chromozomu a mitochondriální DNA. Pro ty z vás, kdo nejsou genetikou políbení, připomenu, že DNA je nositelkou genetické informace, a určuje, čím organismus vlastně bude, zda myší či člověkem atd. Lidský Y chromozom je část genetické informace, který je exkluzivní pro muže a doslova „dělá chlapa chlapem“. Předává se jen z otce na otce, což poslouží v našem pátrání. Mitochondriální DNA je malý kousek genetické informace, existující v buňce nezávisle na chromozomech. Pro genetiku má význam v tom, že se výhradně dědí od matky (na dceru i syna), protože zatímco vajíčko buněčné organely zvané mitochondrie obsahuje (a vajíčko je od matky), spermie mitochondrie neobsahuje (resp. výjimka byla potvrzena, ale je zcela raritní), a tudíž potomek mitochondrie od otce nemá šanci dostat.

Za poslední dekádu bylo získáno velké množství informací o DNA člověka. Tyto informace nám umožňují genetice klást cílené otázky o historii, která je obsažena v našich genech jako záznam.

Stvoření a genetika

V popisu stvoření v Bibli jsou dvě krátké zmínky, ze kterých můžeme vyvozovat závěry ohledně historie lidských genů. Tyto závěry nelze aplikovat na zvířata, protože reálně nevíme, kolik zvířat jednotlivých druhů bylo v rámci stvoření stvořeno (jestli 1000 zeber nebo dvě), ale můžeme je aplikovat na člověka – zde počet známe – dva. Jde o verše Genesis 2,7 a Genesis 2,21-22:

Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší.

Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek, a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.

Tyto jednoduché věty mají hluboké dopady. Dávají limit na množství genetické různorodosti, které bychom měli nalézat u dnešních lidí. Bible jasně uvádí, že na začátku tvořili lidstvo lidé dva. Ale jak rozdílní geneticky byli Adam s Evou? Je zajímavou možností, že Eva byla klonem Adama, s výjimkou X chromozomu. Všechno, co by pro to musel Bůh udělat, by bylo nahradit Adamův Y chromozomem druhým (anebo zkopírovaným) X chromozomem a voilá, žena hotova. Anebo mohl Evinu DNA „překopat“ výrazněji, poměnit i verze genů na jiných chromozomech, aby do lidské DNA přidal více variability, v rámci svého předvídání časů budoucích… Toto prostě a jednoduše nevíme a nelze to zjistit. Význam to má v tom, že musíme tedy počítat v modelech s oběm možnostmi a sice: dva rozdílné genomy (Adam a Eva geny povšechně rozdílné = 2 genomy, nejméně 2 varianty X chromozomu, jedna Adamova, jedna nebo dvě Eviny) anebo zkopírované genomy s duplikací X chromozomu u Evy (v tom případě všechny geny stejné, jen 1 varianta X chromozomu, který má Adam 1x a Eva 2x, ale oba stejné).

Ať už počítáme s variantou s jedním genomem na začátku, nebo dvěmi, výsledky jsou značně odlišné od populárních evolučních modelů.2 Náš genom je jako encyklopedie, skoro doslova. Stejně jako encyklopedie je členěn do svazků, které se nazývají chromozomy. Každý člověk má dvě kopie každého svazku – chromozomu, s výjimkou pohlavních chromozomů X a Y, kdy ženy mají dva X chromozomy, muži jeden X a jeden Y. Pokud bychom tyto párové svazky porovnaly, budou se lišit v některých slovech, např. v jednom by byla barva pojmenována „color“ a v druhém „colour“. Jedno slovo pak představuje tzv. gen, genetickou jednotku, která má nějaký význam či funkci, např. kóduje informaci pro určitou bílkovinu. Tyto rozdíly v slovech/genech jsou zdrojem rozdílnosti, kterou vidíme mezi lidmi. Pokud by Eva byla klonem Adama, vyskytovali by se na počátku maximálně dvě varianty každého slova – genu. Pokud by Eva nebyla klonem Adama, vyskytovaly by se nanejvýš 4 počáteční varianty každého genu. Tyto kombinace poskytují stále velké množství možností, ale omezují variabilitu jednotlivých slov na 2-4 původní verze.

Odpovídají tomu naměřená data? Absolutně! Většina míst, která v lidské DNA jsou variabilní, se vyskytuje ve dvou verzích, které jsou rozšířeny po světě plošně. Jsou některé vysoce variabilní oblasti genomu, které by se mohlo zdát, že tomuto tvrzení odporují, ale většina z nich pochází z mutací, které vznikly v jednotlivých subpopulacích lidské rasy po rozptýlení u Babylonské věže, a k tomuto se ještě dostaneme.

Jsou ale určité indicie, že Eva nebyla prostý klon. Krevní skupiny (ABO), jsou učebnicovým příkladem genu, který se vyskytuje více než ve dvou variantách. Jsou tři hlavní verze genů, kódujících krevní skupiny – A, B a O. Většina nositelů krevní skupiny O (ale ne všichni !!) má však gen, který vypadá jako mutantní verze genu A. Takže tu máme více než dvě verze, ale jedna z hlavních verzí vypadá jako zmutovaná. Tento jev pozorujeme u řady dalších genů, ale jako obvykle, jsou i výjimky. Co chceme tímto zdůraznit je, že všechna genetická variabilita, kterou pozorujeme u současných lidí, může být vysvětlena dvěma lidmi na počátku a následnými změnami v podobě mutací.

Potopa a genetika

Stejně jako příběh o stvoření, i příběh o Potopě obsahuje informace, které nám pomohou v pátrání. Podle biblického příběhu došlo zhruba 10 generací po potopě k výrazné redukci lidské populace na jen pár lidí. Nespočet lidí zemřelo, a lidská populace byla omezena na osm osob, z toho jen tři reprodukující se páry. Verše Genesis 7,7 a genesis 9,18-19:

I vešel Noe a jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů s ním před vodami potopy do archy.

Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli: Šém, Chám a Jefet. Chám byl otec Kenaana. Tito tři byli synové Noeho a z nich se zalidnila celá země.

Pojďme z těchto veršů vyvodit další dedukce. Například: kolik Y chromozomů se nacházelo v Arše? Odpověď zní: jeden. Ano, byli tam čtyři muži, ale Noemovi synové zdědili svůj Y chromozom od otce, čili jej měli defakto stejný (resp. nejspíše s pár novými mutacemi). Nevíme, kolik mutací – kolik verzí Y chromozomu vzniklo mezi stvořením a potopou, ale Potopa tyto rozdíly vyresetovala na opět jednu verzi a mutační diference se začala počítat odznova.

Kolik rozdílných mitochondriálních DNA bylo v Arše? Odpověď zní: nejspíše tři. Přesněji, v Arše byly podle knihy Genesis 4 ženy, ale biblický záznam naznačuje, že Noemova žena už po Potopě žádné děti neměla, takže do další generace se předávaly jen mitochondriální DNA manželek Noemových synů. Usuzujeme tak podle verše Genesis 9,19, kde se píše „Tito tři byli synové Noeho a z nich se zalidnila celá země.“ V takovém případě očekáváme tři linie mtDNA. Je možné, že tyto tři „kmeny“ mitochondriální DNA mohou být podobné, pokud by např. rychlost vzniku mutací v DNA před Potopou byla nízká nebo pokud by si Noemovi synové vzali příbuzné dámy (myšleno např. dvě sestry jedné matky – v tom případě by technicky šlo o jednu linii mtDNA a celkový počet by byl dvě). Je také určitá možnost, že Noemova žena měla po Potopě jednu nebo více dcer, neboť dcery nejsou v biblických rodokmenech rutině zmiňovány, celkově text však vyznívá spíše ve smyslu, že další děti neměla. Je též teoretická možnost, že by si některý z nich mohl vzít svou sestru – příbuzenské sňatky nebyly v té době zakázané4, tyto spekulace však uvádíme jen pro vyjádření maximálního počtu mtDNA linií, které očekáváme, že vyjdou v našich výpočtech, pokud je svědectví Bible pravdivé. Maximální počet je tedy 4, s tím, že počet 3 je podstatně více pravděpodobný.

Kolik rozdílných verzí X chromozomu bylo v Arše? Odpověď zde není jednoznačná, ale nejvyšší možný počet je osm. Tři manželky Noemových synů = 6 chromozomů X, dále dva chromozomy X Noemovy manželky, které zdědily její synové a dále předávali svým dětem (přesněji dcerám). Je možnost (statisticky méně pravděpodobná, ale nevyloučená), že Noemova žena předala všem třem svým synům stejný X chromozom. V takovém případě by počet X chromozomů byl jen 7. Opět nám jde o maximální počet, tedy počítejme osm. A protože se ví, že u ženy podléhají X chromozomy rekombinaci, je zde i dostatečný potenciál pro vznik množství diverzity (rozdílnosti) X chromozomů, kterou nacházíme u současných žen.

Sedí tyto předpoklady na zjištěná data? Absolutně! Studie ukazují, že Y chromozom vykazuje celosvětově značnou podobnost. Podle evolucionistů nebyl nalezen žádný „starověký“ (to jest vysoce mutovaný nebo významně odlišný) Y chromozom.5 To evoluční biology trochu plete, a tak se odvolávají na „vyšší míru reprodukčního potenciálu“ této varianty Y chromozmu, která měla ostatní varianty Y chromozomu v lidské populaci doslova „přemnožit“, nebo na selektivní čistku, která ostatní varianty chromozomu Y v historii eliminovala (což je mimochodem přesně to, co tvrdí Bible)6. Existence jediné varianty Y chromozomu však přesně koreluje s předpovědí biblického modelu. Pro úplnost informace čtenáře: jedinou variantou nemyslíme, že Y chromozomy jsou celosvětově stejné, myslíme jednu originální verzi, která samozřejmě získává postupně v průběhu generací mutace nové, počítačovým modelováním se však lze dostat k oné variantě původní.

Analýzy mitochondriální DNA vyznívají pro biblický model stejně příznivě, jako data o Y chromozomu. Celosvětové analýzy ukazují, že se vyskytují tři základní linie mitochondriální DNA, které jsou rozšířeny po celém světě. Evolucionisté je pojmenovali M, N a R. Uvádí, že pochází ze starých linií z Afriky, tato argumentace ale vychází z předpojetí určitých předpokladů a rozebíráme ji v jiném článku (Journal of Creation7). Ukazuje se také, že ony linie M, N a R se liší jen v několika mutacích. To nám dává určité indicie, kolik mutací se v lidském genomu nashromáždilo v letech před Potopou.

Předpokládejme 10 generací žen od Evy k dámám v Arše (tolik generací vychází podle rodokmenů v knize Genesis). Linie M a N se liší o 8 mutací (což je dosti málo, mitochondriální genom má 16 500 znaků – písmenek DNA). R se liší od N jen o jedinou mutaci. To ukazuje, že mutační nálož před potopou byla spíše nízká. Linie R je navíc velmi podobná N. Je možná, že byly N a R sestry? Nebo jinak blízce příbuzné? S jistotou to nikdy vědět nebudeme, ale je to zajímavá a nevyloučená myšlenka – vždyť proč by dva bratři nemohli ve vesnici chodit za dvěmi děvčaty, sestrami?

Ještě jeden řádek evidence vykukuje z množství genetické diverzity lidí, kterou nám ukazují genetické studie. Ona genetická diverzita je mnohem menší, než evoluční teorie předpovídala. Tento všeobecný nedostatek diverzity mezi lidmi je důvodem, proč se do evolučního modelu zařadila oficiálně zatím neidentifikovaná katastrofická událost, která měla pravěké lidstvo zredukovat na jen přeživších 1 000 – 10 000 jedinců8. Biblicky je důvod této nedostatečné rozmanitosti trojí: Zaprvé: lidská rasa začínala od dvou jedinců, zadruhé není tak stará a i přes vysokou rychlost mutací v dnešní době se tudíž nestihlo naakumulovat až tak moc mutací, a zatřetí: k redukční události skutečně došlo – Noemově potopě!

Babylonská věž a genetika

Příběh o Babylonské věži a zmatení jazyků je oblíbený příběh pro děti. Ale je to jen pohádka, nebo něco víc? Je možné tento příběh o vzpouře proti Bohu a následném trestu podložit nějakými vědeckými údaji? Nějaké poznatky ke stanovení vstupních předpokladů pro náš model se dají najít v Genesis 11,1 a Genesis 11,4.

Celá země byla jedné řeči a jedněch slov.

A řekli: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi, a uděláme si jméno, abychom se nerozptýlili po celém povrchu země.

Verše zní, jakože lidství bylo jedné kultury, jedné řeči, možná i jen na jednom místě. Očekávali bychom tedy, že potomci Noemových synů se budou volně mísit, brát a ženit. Poznámka v verši Genesis 11,4 ukazuje, že věděli o potenciálu rozšířit se po celé Zemi, ale úmyslně to nedělali a pustili se do díla opačného. To ale bylo proti Božímu nařízení (Bůh řekl „naplňte zemi“), a tak Bůh zasáhl – Genesis 11, 7-8:

Nuže, sestupme a zmaťme tam jejich řeč, takže jeden nebude rozumět řeči druhého.

Tak je odtamtud Hospodin rozptýlil po celém povrchu země, a přestali stavět to město.

Tyto verše mají obrovské logické důsledky, pokud je domyslíme do konce. Vysvětlují mnoho společných kulturních prvků starobylých civilizací, např. globální stavbu pyramid, společné legendy mnoha národů o Potopě, a starobylé, nekřesťanské genealogie, které začínají u biblických postav (např. pohanské královské dynastie severní Evropy zmiňují ve svých rodokmenech na počátku Jáfeta, Noemova syna9).

Dramatický nárůst světové populace v posledních desetiletích je dobře známý fakt. Z biblického pohledu současná velikost lidstva dobře zapadá do časových limitů počítaných podle Bible, a stačí na to i velmi konzervativně zvolené parametry10. Ve skutečnosti bohatě stačí 6 lidí na počátku a zdvojnásobení lidské populace každých 150 let, abychom dosáhli od roku +/- 2500 před našim letopočtem současného počtu – odpovídá to růstu populace o půl procenta za rok, což je nízké číslo – je spíše předpoklad, že po Potopě lidí přibývalo ještě rychleji. Ve světle evolučního modelu se musíme ptát spíše: „Proč je v současnosti na světě tak málo lidí?“

Další dobrou a důležitou otázkou je, kdy došlo k onomu „rozptýlení“ lidstva po Zemi, resp. k událostem kolem Babylonské věže. Nejlepší nápovědou v tomto případě je nejspíše verš Genesis 10,25, který uvádí, že za Pélega (5. generace po Šémovi, Noeho synu) „byla země rozdělena“. Přesné znění je: „Heberovi se narodili dva synové. Jméno jednoho bylo Peleg (protože v jeho dnech byla rozdělena země) a jméno jeho bratra bylo Joktán.“ Někteří badatelé jsou předvědčeni, že jde o referenci o deskové tektonice, to jest oddělení se kontinentů (které podle evoluce nastalo před mnoha miliony let, tzv. rozpad Pangey). Přestože gramatika textu takovou interpretaci nevylučuje, znamenalo by to enormní geologickou aktivitu s globálními důsledky na sopečnou činnost, atmosféru atd. v historické době, o čemž nejsou žádné záznamy. Druhou možnou interpretací je právě možnost odkazu na události okolo Babylonské věže, že země byla rozdělena ve smyslu rozdělení lidstva do skupin podle řečí a následný vznik národů. Ostatně jen o pár veršů dále se nachází sumarizace událostí okolo Babylonské věže a zmínka tak zapadá do kontextu a stylu, jakým starověcí Židé psali.

Jak početné mohlo v té době být lidstvo? Po Potopě lze očekávat rychlý růst populace, ale s jistotou to nevíme. V Bibli máme zaznamenáno 16 mužských potomků, narozených třem Noemovým synům. Pokud předpokládáme stejný počet dcer (které starověká literatura běžně nezmiňuje), vychází nám, že Noe měl zhruba 30 vnoučet. Při této rychlosti reprodukce máme 150 dětí v následující generaci, 750 v generaci po ní, a cca 3750 lidí v Pelegově generaci. Navíc se tyto generace překrývají vzhledem k dlouhověkosti s těmi předchozími, takže v době Babylonské věže mohlo žít mezi 1000 – 10 000 lidí, nejspíše pak okolo 5000 lidí. Toto číslo dobře zapadá do dostupných dat populačních modelů. Jde sice o vysoké tempo populačního růstu, ale je třeba počítat s tím, že zatím nebyly ve hře faktory jako války, hladomory a epidemie.

Je ještě jeden verš, který stojí za pozornost: Genesis 10,32: „Tyto jsou čeledi synů Noeho podle svých rodopisů ve svých národech. Z těch se po potopě rozptýlily národy po zemi.

Tento verš má obrovský dopad pro porozumění genetické historie lidstva. Když si jej pozorně přečtete, je zřejmé, že Bůh nerozdělili lidi do národů podle jazyka, kterým kdo začal mluvit. On rozdělil lidi do národů podle paternálního (otcovského) příbuzenství tím, že změnil jazyk, kterým mluvili! Pro lepší představu si můžete představit situaci tak, jakože Bůh zapsal všechny lidi do velké (excelovské 🙂 tabulky a pak stiskl tlačítko: Vytřídit podle otce. Potom ten seznam vzal a každé skupině vtiskl jiný mluvený jazyk a tím založil počátky národů. Toto „paternální třídění“ tak logicky i fakticky vedlo k tomu, že určité specifické varianty chromozomu Y se vyskytovaly v určitých geografických oblastech.

Sledujme myšlenku dále: potomci Noemových synů se bezprostředně po Potopě brali mezi sebou navzájem, docházelo k mísení mitochondriálních linií DNA (mDNA), děděných od matky. Mateřské příbuzenství nehrálo při rozdělování lidí do národů roli a tudíž bychom očekávali, že jednotlivé základní linie mDNA (M,N,R) se budou vyskytovat po světě rozptýleně, bez vazby na zeměpisné oblasti.

Už jsme si ukázali, že mezi Y chromozomy mužů na Zemi je obecně malá variabilita ve srovnání s jinými chromozomy. Dodejme nyní, že tato variabilita je navíc ve velké většině případů geograficky specifická. To znamená, že určité další mutace, ke kterým na chromozomu Y došlo, jsou výskytem vázány na určité zeměpisné území. Současná distribuce jednotlivých podtypů chromozomu Y je tak velmi silným potvrzením biblického modelu.

Druhým potvrzením je pak mitochondriální DNA. Zmíněné tři linie mDNA vykazují podle studií více či méně náhodnou distribuci po světě. Nicméně následné mutace v rámci těchto tří základních linií již vykazují geografickou specificitu, to jest jsou vázány na určité zeměpisné oblasti.11 To odpovídá situaci, že napřed si muži brali ženy z tří původních linií (manželek Noemových synů) volně, ale po rozdělení jazyků už si brali převážně jen ženy ze svého národa, to jest v rámci stejné zeměpisné oblasti, stejně jako dnes. Jde opět o fascinující potvrzení biblického modelu a nepřímo i událostí Babylonské věže.

Po Potopě

Poslední zbývající významnou referencí v našem pátrání po biblickém modelu genetické historie lidstva je Tabulka národů. Nachází se v Genesis, 9. a 10. kapitole. Jde o záznam, který národ pochází ze kterého předka (myšleno v rámci Noemových vnuků a pravnuků) a do kterých koutů světa se tyto národy po událostech u Babylonské věže vydaly. Pokud je biblická historie pravdivá, musíme očekávat shodu mezi údaji v tabulce a moderními genetickými daty. Interpretace není ale tak jednoduchá, jako v předchozím povídání. Musíme mít na paměti několik věcí. Zaprvé, že záznam v knize Genesis je napsán člověkem z Blízkého východu a z blízkovýchodní perpektivy. Tím pádem nezmiňuje části světa, které pro tehdejšího člověka nebyly běžně dostupné, například subsaharská Afrika, severní Evropa, Dálný východ, Amerika a Oceánie. Popisuje události krátce po rozptýlení, nikoli celou historii národů, ve které lidé dále migrovali, kultury a říše vznikaly a zanikaly atd. Historie lidstva je plná přílivu a odlivu lidí, míšení a válek, dobývání a osvobozování se národů. Moderní genetika dokáže vysledovat v datech některé větší vzorce migrace a emigrace, ne však všechny detaily a menší vlivy. Navzdory tomu populačně genetická data v řadě případů odpovídají očekávané distribuci podle biblického modelu, detaily jsou však odborné a mimo rozsah našeho článku.

Proč se těmito detaily zabýváme? Jde o důležité téma v kreacionistickém modelu historie. Současný svět se na Bibli nedívá příznivě. Biblický popis historie je znevažován, někdy s otevřeně nepřátelským postojem. Tyto útoky často tvrdí, že Bible je nevědecká a že věda ji vyvrátila. Logickou implikací je, že pokud je Bible nepřesná vědecky, co potom její teologie? I Bible sama to říká u Jana 3,12, kdy Ježíš říká Nikodémovi: „Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?“ Mnoho lidí nevidí v Bibli žádnou spolehlivost, žádnou historii, a tak i její duchovní rozměr je pro ně bezcenný. Kdežto pokud Bible je historicky spolehlivá a ověřená, dostává její duchovní poselství rázem naléhavý rozměr, ke kterému je třeba zaujmout postoj, ať už kladný, či záporný.

Odkazy:

  1. Nelson, J.W., Genetics and Biblical demographic events, Journal of Creation [formerly TJ] 17(1):21–23, 2003; https://creation.com/genetics-and-biblical-demographic-events

  2. Nejrozšířenější teorií je teorie „Z Afriky“ je, že člověk (Homo erectus) žil v Africe asi milion let. Poté, před několika desítkami tisíc let, došlo k náhlé redukci populace (populační zátce, bottleneck) na okolo 10 000 lidí nebo i méně vlivem nějaké katastrofické události. Moderní lidé mají pocházet z oněch lidí, kteří tu katastrofu přežili, a dále se množili a následně se z Afriky rozšířili do zbytku světa.

  3. Criswell D., ABO Blood and Human Origins, Acts & Facts 37(2):10, 2008; ; as well as Sarfati, J., Blood types and their origin (Countering the Critics), Journal of Creation (then called CEN Technical Journal) 11(1):31–32, 1997.

  4. Zákaz příbuzenských sňatků byl dán poprvé v Leviticus 18. a 20. kapitole, zhruba 2500 let po Stvoření. Dokládá to např. fakt, že Abrahama, Izák i Jákob si vzali ženy ze své vlastní rodiny.

  5. Jobling, M.A., Tyler-Smith, C., The human Y chromosome: an evolutionary marker comes of age, Nature Reviews 4:598–612, 2003.

  6. Garrigan, D. and Hammer, M.F., Reconstructing human origins in the genomic era, Nature Reviews 7:669–680, 2006.

  7. Carter, R.W., The Neutral Model of evolution and recent African origins, Journal of Creation 23(1):70–77, 2009.

  8. Harpending, H.C., et al., The genetic structure of ancient populations, Current Anthropology 34:483, 1993.

  9. A five part series on this subject was printed in the Journal of Creation (then called CEN Technical Journal) in the early 1990s. See Cooper, W.R., The early history of man: Part 1. The table of nations. CEN Tech J 4:67–92, 1990.

  10. Batten, D., Where are all the people? Creation 23(3):52–55, 2001; creation.com/where-are-all-the-people. Vlastní simulaci si můžete vytvořit pomocí tabulky v Excelu a vzorce N = Noekt, kde No = počáteční velikost populace, to jest 6, k = rychlost růstu za rok (v desetinném čísle, ne procentu, zkuste ji schválně mírně měnit, a uvidíme, co se stane), a t = čas (v letech).

  11. Torroni, A., et al., Harvesting the fruit of the human mtDNA tree, TRENDS in Genetics 22(6):339–345, 2006.

Napsat komentář