Jámy kostí

Lagerstätten je slovo německého původu. Vědci jim označují depozita či ložiska usazených hornin, které obsahují mimořádně velké množství zkamenělin. Paleontologové rozlišují dva druhy: Koncentrační lagerstätten jsou ložiska s neobyčejnou hojností zkamenělin v podobě zlomků nebo celý kostí, uložených mišmaš. Odtud pochází název jáma kostí. Jsou zajímavé, ale vzhledem k fragmentárnímu materiálu jsou vědecky cennější ty druhé lagerstätten – konzervační lagerstätten. Vyznačují se mimořádnou kvalitou zachování starověkých organismů, včetně např. detailních obtisků peří, kůže nebo zachovalým měkkých tkání. Patří k nim řada nejznámějších světových nalezišť zkamenělin.

Jednou z nejčastějších zkamenělin obratlovců jsou ryby. Ryba v přírodě podléhá bez nasolení nebo zmražení velmi rychle rozkladu. Pracovníci rybích trhů o tom ví své. Moderní varianty malé herinkovité ryby, nalezené zkamenělé v americkém Wyomingu (formace Green River), shnijí v přírodě během pár dní.1 Přesto se nějak zakonzervovali v miliardovém množství ve výše zmíněném nalezišti. Buď byly rychle pohřbeny bahnem, nebo vystaveny neobvyklým podmínkám v prostředí bez kyslíku a/nebo s hojností soli. Ne roky či milénia, ale dny rozhodovaly o zachování či shnití pozůstatků těchto mrtvých ryb. Příkladů najdeme celou řadu.

Ve skalní formaci Santana v Brazilii se nachází nejen zkamenělé kostry ryb, ale i exempláře s mumifikovanými žábry, žaludky a svaly. 2 V normálních podmínkách se 4-5 hodin po uhynutí ryby pomnoží bakterie v žábrech natolik, že začínají jevit známky rozkladu (který se pak šíří dál). D.M. Martill k tomu píše: „Je jasné…, že fosfatizace (zkamenění) proběhlo okamžiky po smrti ryby a byl dokončeno během několika hodin, nejspíše méně než 5 (hodin).“ Dr. Martill dále uvažuje o tom, že okamžité zkamenění mohlo být dokonce příčinou smrti ryby.

Lilijice, mořské organismy patřící do skupiny ostnokožců (patří sem též hvězdice a hadice), tvoří velkou část nálezů z oblasti jak amerických, tak britských nalezišť. Ve zdech Niagarské soutěsky pod vodopády, si je mohou turisté prohlédnout na vlastní oči v obnaženém vápenci. Experti Taylor a Brett3 uvádí, že lilijice byly pohřbeny zaživa. Jak si tím mohou být jistí? Lilijice se skládají z tvrdých destiček, spojených jemnou měkkou pojivovou tkání. Po smrti se tyto pojivové tkáně rychle rozpadají. V lagerstätten Niagarských vodopádů jsou však pohřbeny celé, se zachovalými měkkými tkáněmi. Rychlé pohřbení do bahna je absolutně nezbytné.

Jsou lagerstätten jen anomáliemi v fosilním záznamu, nebo nám říkají něco, co je základem celého charakteru procesu zkaměňování? Během posledních pár dekád se ukazuje, že jsou častější než se očekávalo. Tyto nálezy jsou v souladu s biblickým modelem globální katastrofické potopy, ale v rozporu s očekáváními sekulární vědy.

Citace původního článku: Hoesch, W. 2007. Lagerstatten! Acts & Facts. 36 (8): 14.
Odkazy
  1. Whitmore, J.H., Experimental fish taphonomy with a comparison to fossil fishes, Ph.D. dissertation, Loma Linda University, Loma Linda, CA, 2003.
  2. Martill, D.M., 1989, The Medusa effect: instantaneous fossilization: Geology Today 5(6): 201-205.
  3. Taylor, W.L. & Brett, C.E., 1996, Taphonomy and paleoecology of echinoderm lagerstätten from the Silurian (Wenlockian) Rochester Shale: Palaios 11:118-140.
*William A. Hoesch, M.S. geologie, je Research Assistent ICR v oboru geologie

Napsat komentář