Nekonečný čas to nezachrání aneb Opičky, pište pište

Zastánci evoluční teorie používají celou škálu nápaditých přirovnání a analogií, aby jí dodali na přesvědčivosti. Jednou z těch známějších analogií je tzv. opičí teorém. Je to tvrzení, že pokud by tlupa opic psala náhodně na psacích strojích (spíše bouchala jen tak do kláves než psala), a měla k dispozici nekonečný čas, neomezenou zásobu papíru, inkoustu a jiných potřebných věcí, nakonec by se jim náhodou podařilo napsat správně rukopis Shakespearova díla. Tento hypotetický scénář má doložit, že i když je něco nepředstavitelně málo pravděpodobné, tak pokud máte neomezeně času, nakonec se to jednou stane – včetně například vzniku forem života, které vypadají, jako navržené s úmyslem.

Je nekonečný čas záchranným kruhem pro všechny ty nepravděpodobné události v evoluci, které se musely stát, aby z neživého vzniklo živé a inteligentní? Evolucionisté říkají „ano“, a nekonečný čas, náhražka Stvořitele, je jejich hrdinou, který přenáší nerozumně nepravděpodobné do říše možného. Pokud se však budeme držet důsledně faktů, tak odpověď je rozhodně „nikoli“, a to z mnoha důvodů.

Jedním z nich je entropie – Druhý zákon termodynamiky – který popisuje všeobecnou tendenci všech dějů ve vesmíru směřovat směrech entropie, tedy ztrácet pořádek a složitost. Člověk stárne, předměty se s časem rozpadají, hvězdy vyhoří, chemické reakce ztrácí vždy alespoň část energie neužitečně a chemické vazby se dříve či později rozpadnou. Je to univerzální zákon vesmíru, vztahující se na atomy i organismy. Entropie se nezbavíte, i kdyby jste se rozkrájeli – tím ji mimochodem naopak zvýšíte.

Krédo zastánců evoluce vyžaduje, aby vysvětlili složitost života naturalisticky. Musel být vytvořen tedy scénář, ve kterém se pravěké molekuly vyvinuly v replikující se bílkoviny, potom jednobuněčné organismy, pak nejrůznější zvířata a nakonec člověka s jeho nekonečně složitým mozkem. Ale je tu univerzální přírodní zákon Druhé věty termodynamiky, který říká, že procesy směřují k entropii, k rozkladu a ztrátě složitosti. Náš vesmír je entropií podřízen, a komplexní biomolekuly, jako je DNA či proteiny nejsou výjimkou. Termodynamicky řečeno, všechny biochemické stavební bloky, ze kterých se skládají živočichové či lidé, jsou přirozeně a neodvratně nestabilní. Jakékoli náhodné uspořádání biochemikální, které mělo tvořit onu „pravěkou polévku“ se podle zákonů matematiky a statistiky mělo každý uběhlý moment vysokou šanci se rozpadnout. Jakékoli náhodné uspořádání těchto látek by mělo jepičí život. Entropie zaručuje, že nekonečný čas je ničitel náhodně vzniklých systémů biomolekul, ne zachránce, který je skládá.

Scénář s píšícími opicemi je tedy chybná analogie. Zapomíná na to, že opice by pravpoděobně zemřely hladem a nové by psaly defakto od začátku. Také ignoruje problém s neomezeným papírem či např. životností kláves psacího stroje, které by se po čase doslova rozpadly na prach. Dokonce i inkoust na papíru by se s přibývajícím časem ztrácel. Jinak řečeno, jakákoli náhodně napsaná věta z Shakespeara by nepřežila na papíře dostatečně dlouho.

Čas, entropie a statistika brání náhodnému vzniku života a jakékoli naději na evoluci. Pravda o počátku života vyžaduje otevřít první stránky Bible.

přepsáno podle webu creation.org

Napsat komentář