Uhlík C14 a Vikingové

Radioizotopové datování je považováno za jednu z nejdůvěryhodnějších metod určování stáří předmětů. Metoda uhlíku C14 je druh radioizotopového datování, který lze aplikovat na předměty anebo horniny, které uhlík C14 obsahují. Uhlík C14 je v živých organismech zastoupen v určitém poměrů k obyčejnému uhlíku a postupně se rozkládá. Určením zbylého uhlíku C14 tak můžeme odhadnout stáří předmětu. Teoreticky. Ukazuje se totiž, že každá radioizotopová metoda stojí na určitých předpokladech, které, jak se ukazuje, ne vždy jsou správné.
V Reptonu v Anglii bylo v 80. letech minulého století objeveno vikingské pohřebiště. Jde o 250-300 koster válečníků velké vikingské armády, která dle kronikářů zimovala v okolí Reptonu v zimě roku 873-874 našeho letopočtu. Šlo o velkou koalici vikingských válečníků z Dánska, Švédska a Norska (The Great Heathen Army, 865 – 878 n.l.) (2). O této události existují literární záznamy, stejně jako o jiných vikingských nájezdech na Anglii. Tým vědců se rozhodl otestovat kosti vikingů metodou uhlíku C14 (1). Vyšlo jim stáří kostí okolo roku 600-700 n.l., na základě čehož zpochybnili do té doby uznávanou verzi historie vikingských nájezdů.

Situace ukazuje paradoxní situaci, kdy člověk více věří své představě než dobře dokázaným faktům. Radioizotopové metody jsou totiž náchylné na tzv. vstupní bias čili chybu na základě mylných počátečních předpokladů, která pak závažně ovlivní výsledek. Normální scénář datování pomocí uhlíku C14 počítá se určitým množstvím a poměrem uhlíku C14 na počátku, kdy ho v průběhu svého života organismus přijímá potravou či rostlina získává ze vzduchu v rámci fotosyntézy. Od chvíle smrti rostliny či živočicha už uhlíku C14 již jen ubývá. Používané čísla ovšem platí jen pro současný pozemský ekosystém a normální stravu, ve které dominují potraviny nebo hospodářská zvířata, vypěstované na souši. Radiouhlíková matematika v případě vikingských válečníků zapomněla na detail, že Vikingové jedli primárně mořské ryby a „plody“ – tresky, sledě, lososy anebo krevety a kraby. Ryby obsahují významně méně uhlíku C14 než např. ovoce či zelenina nebo krávy chované na suché zemi. Díky tomu vycházejí kostry Vikingů o 100-200 let starší, než jsou, a psané kroniky historie Anglie tak byly obhájeny.

Lekcí k zapamatování pak je, že unikátní historické události, jako jsou bitvy nebo přírodní katastrofy, musí mít k tomu, abychom je správně zrekonstruovali, dostupné svědectví očividných svědků, ne jen otisky prstů, úlomky věcí a skvrny od krve na zemi. Právě proto nám Bůh dal svědectví 1. knihy Mojžíšovy, abychom měli validní informace o počátku lidstva i naší planety.