Úno 11

Jak se zvířata vlezla do Noemovy archy?

Mnozí lidé, kteří tvrdí, že biblická verze historie je nepravdivá, citují jako argument, že všechna zvířata se naprosto nemohla vlézt do Noemovy archy. Příběh pak buď odsouvají do říše mýtů, nebo považují Potopu za lokální záplavu v Mezopotámii, kdy si Noe na palubu vzal pár hospodářských zvířat. Je škoda, že nikdo z nich si nevezme kus papíru a nepočítá…

K odpovědi potřebujeme dvě věci: zaprvé zjistit, kolik zvířat bylo potřeba na Archu „nacpat“, zadruhé: jak velká byla vlastně archa?

(převzato z How did all the animals fit on Noah’s Ark?, Dr Jonathan D Sarfati, www.creation.com)

Kolik zvířat mělo být v arše?

Biblické informace o tomto zahrnují verše Genesis 6, 19-20 a Genesis 7,2-3 (Překlad Bible kralické).

Genesis 6:19-20 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou. Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

Genesis 7,2-3 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho. Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

V hebrejském originále je v místě staročeského slova „hovad“ (jiné překlady uvádí např. „zvěře“, použito slovo „behemah“, které označuje suchozemské obratlovce všeobecně. Slovo „zeměplaz“ je v originále „remes“ a má v Bibli vícero významů, většinou však označuje plazy.2 Noe nebral do archy vodní tvory3, protože ti záplavy mohli relativně přežít bez vymření. Nicméně turbulentní proudění vody pohřbily i řadu z nich, a je pravděpodobné, že změněné podmínky po Potopě řadu oceánských zvířat vyhubily. Boží příkazy se beztak vodních tvorů netýkaly.

Noe nemusel do archy brát ani rostliny, mnoho z nich přežilo ve formě semen nebo plovoucích zbytků, např. větví, které znovu zakořenily, či přežily pohřbeny v nánosech a znovu vyklíčily. Na těchto plovoucích zbytcích mohla přežít i řada druhů hmyzu a bezobratlých. Bible uvádí, že Potopa vyhubila všechna suchozemská zvířata, která „dýchala chřípím“ (Genesis 7,22). Hmyz a řada drobných bezobratlých nedýchá „chřípím“, tedy klasicky plícemi + nosem, ale drobnými trubičkami, které vedou přes jejich vnější kostru.

Čistá zvířata je pak pojem, kterým bibličtí pisatelé označují zvířata, která bylo povoleno člověku jíst. Jejich seznam najdeme v Leviticus 11 a Deuteronomium 14. Různí autoři diskutují, zda hebrejský originál myslí sedm kusů nebo sedm párů těchto zvířat (Bible kralická uvádí 7 párů). Kritici pak argumentují, že v době Noeho nebyla čistá zvířata definována, rozdělení přinesl až Mojžíšův zákon mnohem později. Toto je ovšem předpojatý argument, protože tito kritici neuznávají, že Mojžíšovy knihy napsal Mojžíš, ale několik různých autorů v různých obdobích. Pokud je však psal jediný autor, tento problém přestává existovat.

Poslední otázkou je, co označuje termín „pokolení“. V angličtině je použit termín „kind“, na rozdíl od vědeckého termínu „species“, který označuje druh zvířete v dnešním slova smyslu. Jako křesťané věříme, že Bůh stvořil řadu typů (nebo, chcete-li „pradruhů“) zvířat, kterým udělil schopnost variability a proměnlivosti na podkladě genetiky4 – ovšem nikoli proměnlivosti typu myš-žirafa (tzv. makroevoluce, proměna jednoho druhu v jiný), ale typu vlk-pes domácí, přičemž vznik jednotlivých druhů se vyznačuje ztrátou části genetické variability (počtu alel v populaci), nikoli ziskem nové, jak evoluce vyžaduje. Potomci těchto typů zvířat, kromě lidí, dnes budou tvořit širší skupinu, nikoli jeden druh. Ve většině případů jsou potomci tohoto „pradruhu“ vykazují významné podobnosti, a tak je biologové řadí pod taxonomistický termín „rod“. Jedna definice, co je druh zvířat, zní, že je to skupina organismů, která se spolu může úspěšně rozmnožovat a plodit plodné potomky, a nemůže se pářit s jinými druhy – skupinami organismů. Nicméně většina takzvaných druhů, a všechny vymřelé druhy, nelze reálně otestovat, s čím/kým se mohou pářit. Je však faktem, že je známa řada mezidruhových, a dokonce mezirodových křížení zvířat, například mezi kopytníky nebo kočkovitými šelmami. Termín „pokolení“ tedy může odpovídat možná až taxonomistickému termínu „čeleď“, byť pro účely našeho povídání zvolíme nakonec identifikaci „pokolení“ s termínem „rod“. Tato identifikace je v souladu s Písmem, které popisuje „pokolení zvířat“ tak, že Izraelci je mohli snadno identifikovat a nemuseli dělat žádné testy, co a kdo se může s kým množit.

Archa dále musela nést zásoby jídla a stravy pro zvířata. Lze očekávat, že Noe do archy vzal trvanlivou stravu, například sušené ovoce, sušené maso apod., pro býložravce pak zrní a seno. Kreacionista Woodmorappe vypočítal, že pro počty zvířat, které uvedeme níže, by objem stravy zaujímal 15% archy a zásoby vody 9,4%.

A nyní konečně k počtu zvířat. Například koně, zebry a osli pravděpodobně spadají do „pokolení“ koně, protože se mezi sebou mohou rozmnožovat (potomci jsou ovšem neplodní), takže měli nejspíše společného předka. Podobně psi, vlci, kojoti a šakali jsou rovněž ze stejného „pokolení“. Obdobně všechny druhy dobytka, bizoni a buvoli vytváří jedno pokolení. Víme, že též tygři a lvi mohou zplodit křížence tygony a ligery, takže pravděpodobně rovněž vytváří jedno pokolení, a podobně bychom mohli pokračovat.

Woodmorappe napočítal okolo 8000 rodů zvířat, včetně těch vyhynulých, což dělá 16 000 jednotlivců zvířat, která se musela vlézt na palubu archy. Počet vyhynulých rodů je částečně otazný, protože paleontologové mají obecnou tendenci dávat většině nálezů samostatné rodové jméno, přičemž např. u dinosaurů se ukázalo, že řada nálezů pojmenovávala různě mladé a staré jedince, samce a samice stejného druhu. Je tedy pravděpodobné, že počet vyhynulých rodů je nadsazený. Např. z 87 rodů dinosaurů sauropodů (Brachiosaurus, Diplodocus, Apatosaurus atd.) je jen 12 dobře popsaných a dalších 12 „poměrně dobře popsaných“.5

Řada lidí by zde jistě namítla – a jak se tihle obrovští dinosauři vlezli do archy? Zaprvé, z známých 668 předpokládaných rodů dinosaurů jich jen 106 vážilo v dospělosti více než 10 tun. Zadruhé, jak již bylo řešeno, tento počet rodů je pravděpodobně nadsazený – číslo jsme použili jen v rámci maximální štědrosti vůči skeptikům. A zatřetí, Bible nikde neuvádí, že do archy šla zvířata o své maximální velikosti. Dinosauři podle současných vědeckých poznatků rostli celý život. Logika říká, že kdo chce obnovit nějaký druh zvířete, vezme do chovu jedince na počátku reprodukčního věku – a dinosauří „teenageři“ byli rozhodně menší než největší nalezení jedinci ve zkamenělinách – tito představovali spíše dinosauří „staříky“. Medián (střední hodnota) velikosti zvířat v arše se podle Woodmorappa pohyboval okolo velikosti krysy, a jen 11% zvířat bylo větší než ovce.

Další problém, který někdy ateisté nadhazují, je: jak mohly přežít patogenní bakterie a viry – původci nemocí – přečkat Potopu? Bral tedy Noe do archy nemocné jedince? To by zvířata v arše musela pomřít a přitom mít všechny nemoci světa. Je ale faktem, že velká část mikrobů, virů a bakterií, může přežívat v prostředí samostatně, ve vysušených podmínkách či zmražena, nebo v přenašečích, kterým neškodí (např. hmyzích). Dále: otázka sama je trochu zavádějící – předpokládá, že mikrobi byli tak specializovaní a infekční jako dnes. Pokud však příjímáme biblickou verzi dějin a kreacionismus, v souladu s druhou větou termodynamiky očekáváme v říší živočichů ztrátové děje, ztrátu vitality a ztrátu informací. Podle tohoto očekáváme v minulosti mikroby schopnější, méně vybíravé, kteří postupem času ztráceli schopnost přežívat v různých hostitelích či samostatně v prostředí. A jako poslední faktor můžeme v souladu s všeobecnou degenerací života po pádu do hříchu očekávat ztrátu odolnosti živočichů vůči nemocem s postupem času a dějin.6

Jak velká byla archa?

Archa podle Genesis 6,15 měla rozměry 300 x 50 x 30 loket, což odpovídá 140 x 23 x 13,5 metrů, a měla tři patra. Tento objem odpovídá 43 500 krychlových metrů, což je ekvivalent 340 kamionů s návěsem. Jeden kamion může pro představu odvézt 37 jatečních býků nebo 300 ovcí.

Zvířata byla pravděpodobně držena v klecích nebo ohradách. Klece by poskytly větší přepravní prostor, a je možno je využít pro většinu zvířat, výjimkou mohla být např. velká zvířata, pro který by byla vhodnější ohrada. Pokud zohledníme průměrnou velikost převážených zvířat, dostaneme se k průměrné kleci o rozměrech 50 x 50 x 30 cm, tedy 75 000 krychlových centimetrů. 16 000 zvířat by tak zaujímalo prostor 1200 krychlových metrů čili 14,4 kamionu. I kdyby Noe v arše vezl hmyz, nebyl by to problém, protože hmyz vyžaduje obecně malý prostor – kdyby byl pár nebo pár jedinců hmyzu vezeno v klícce 10x10x10cm, zaujímal by milion druhů hmyzu objem jen 1000 metrů krychlových, čili dalších 12 kamionů. Zbývá tedy něco přes 40 000 krychlových metrů prostoru – nebo, chcete-li 314 kamionových přívěsů. Z toho odečteme prostor zaujímaný minimálními vypočítanými zásobami jídla pro lidi, zvířata a pitné vody – 15% + 9,4% z 43 500 m3 = 10 614 m3 a zbývá nám stále 30 000 metrů krychlových pro Noeho, jeho rodinu, věci (např. nářadí, nástroje), které vezli a také prostor, který mohla využívat ta menšina velkých zvířat, která v arše byla. Noe navíc pravděpodobně hmyz nevezl, protože hebrejské termíny behemah a remes hmyz nezahrnují. Čísla navíc vychází, i kdyby Noe nestavěl klece se zvířaty na sebe, ale jen vedle sebe – v tom případě by zabíraly okolo poloviny plochy archy. Naše výpočty zahrnují nouzovou situaci, ne luxusní ubytování. Je z nich však zřejmé, že místa bylo dost na ubytování i pohyb zvířat a skeptici tak svá tvrzení nadsazují. Navíc pokud by klece nebyly na sobě, mohl Noe skladovat stravu a vodu na vršku klecí, v bednách či nádobách, takže místo by se pro ně opět našlo.

Můžeme dále diskutovat o tom, jestli jídlo bylo sušené nebo uzené nebo stlačené, je však pravděpodobné, že Noe využil trvanlivé formy jídla. Čísla 15% objemu archy pro stravu a 9,4% pro pitnou vodu jsme již zmínili. Noe navíc mohl (alespoň pro zvířata) využít nasbíranou vodu dešťovou, které bylo alespoň v první části Potopy spousta. Rovněž odklízení hnoje a stolice nepředstavovalo problém, lidově řečeno šup s ním přes palubu nebo mohl ji mohl kompostovat s pomocí žížal a červů, což by mu navíc poskytlo zdroj krmiva pro některá zvířata, která se jimi živí.

Některá zvířata jsou rovněž schopna zimního spánku – hibernace. Někteří kreacionisté navrhují, že alespoň některé druhy zvířat mohly takto pobyt v arše přečkat, a že zimní spánek vtiskl Bůh zvířatům právě pro tuto příležitost. Nehodláme v tom však být dogmatičtí, protože jednak o tom Bible nemluví, jednak to není potřeba – prostorové a stravovací výpočty vychází bezpečně i bez tohoto snížení potřeb.

Závěr

Další zájemce mohu odkázat na knihu Johna Woodmorappa Noah’s Ark: a Feasibility Study, která obsahuje podrobnou analýzu celé problematiky příchodu zvířat do archy, jejich přežití v nich a následného rozšíření do světa.

Tento článek (převzato z www.creation.com) ukazuje, že Bible je důvěryhodná v testovatelných faktech, ať už archeologických nebo zde Noemovy archy. Mnoho křesťanů si přitom myslí, že Bibli lze věřit jen v otázkách víry a morálky, ale nikoli vědy. Jak pak ale rozumět slovům, které Ježíš řekl Nikodémovi (Jan 3,12): „Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?“

Rovněž to platí naopak: pokud by Bibli nešlo věřit v testovatelných položkách jako je zeměpis, historie a věda, proč bych ji měl věřit v oblastech jako je Boží přirozenost nebo život po smrti, které nelze empiricky otestovat? Proto by se křesťan měl řídit veršem 1 Petrovy 3,15: „ale Pána, Krista, posvěťte ve svých srdcích. Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte,“ když skeptici tvrdí, že Bible je v rozporu s „vědeckými fakty“.

originál článku na: http://creation.com/how-did-all-the-animals-fit-on-noahs-ark

odkazy:

  1. J.C. Whitcomb, and H.M. Morris, The Genesis Flood, Phillipsburg, New Jersey, USA, Presbyterian and Reformed Publishing Co., 1961. Return to text.

  2. A.J. Jones, ‘How many animals on the Ark?’ Creation Research Society Quarterly 10(2):16–18, 1973. Return to text.

  3. It is high time that certain atheistic skeptics showed some intellectual integrity and actually read the Bible. Then they would stop making ridiculous comments about whales flopping up gang–planks and fish–tanks on the Ark.  Return to text.

  4. One common fallacy brought up by evolutionists is that variation within a kind somehow proves particles-to-people evolution. The examples commonly cited, e.g. peppered moths and antibiotic resistance in bacteria, are indeed examples of natural selection. But this is not evolution. Evolution requires the generation of new information, while natural selection sorts and can remove information due to loss of genetic diversity. Natural selection can account for variations, but cannot account for the origin of bacteria or moths. With the moths, natural selection merely changed the ratios of black and peppered forms. Both types were already present in the population, so nothing new was produced. [Since this article was published, new evidence shows that all the moth pictures were staged, further undermining this ‘evidence’—see Goodbye, peppered moths: A classic evolutionary story comes unstuck.] The same applies to different breeds of dogs. By selecting individuals which are very large or very small, Great Danes and Chihuahuas were bred. But these breeds have lost the information contained in genes for certain sizes. See  Dogs breeding dogs? Creation 18(2):20–23. [See also  What is Evolution?.] Return to text.

  5. J.S. McIntosh, Sauropoda, in Wieshampel, D.B. et al., The Dinosauria, University of California Press, Berkeley, p. 345, 1992. Return to text.

  6. C. Wieland, ‘Diseases on the Ark’, Journal of Creation (previously Creation Ex Nihilo Technical Journal) 8(1):16–18, 1994. Viruses often become much more infectious by random mutations causing changes in their protein coats. This makes it harder for the antibodies to recognize them, but there is no increase in information content, so no real evolution. Return to text.