Zář 30

Dinosauři, draci a Bible

Dinosauři jsou jedním z hojně skloňovaných témat, pokud dojde na problematiku evoluce (a hlavně její podpory). Mezi křesťany pak někteří o nich raději mlčí, protože Bible o dinosaurech mnoho neříká. Byli dinosauři v arše? Nevzal je Noe do archy? Pokud vzal, kde jsou teď? Někdy problesknou i různé pateorie, že dinosauři nebyli součástí biblického stvoření, ale produkty křížení zvířat předpotopními lidmi. Ponechme ale fantaskní teorie stranou a předpokládejme to, co říká zdravý rozum: že dinosauři, jejichž existenci jistě nelze zpochybňovat (ač i takové pokusy jsem již viděl), byli stvoření tvorové stejně jako savci nebo ptáci nebo člověk. Nedávno jsem narazil na dosti výstižný článek Russela Grigga na webu www.creation.com. Dovolte mi, abych Vám ho tedy zprostředkoval:

Termín „dinosaurus“ pochází z řeckého „deinos“ – hrozný, a „sauros“ – ještěr. Poprvé byli takto pojmenováni známým britským anatomem a paleontologem sirem Richardem Owenem, který tento termín použil na setkání Britské Asociace pro Pokrok Vědy v Plymouthu roku 1841. Richard Owen byl jedním z nejpřednějších odborníků na poli tehdejší komparativní anatomie a jako první seznal, že tito tvorové představují dosud neznámou skupinu plazů. Zatímco s tímto jeho závěrem se dnes všichni ztotožňují, mnohem méně se dnes ví, že Owen patřil mezi odpůrce Charlese Darwina a jeho evoluční teorie.2

Dinosaurům na popularitě přispěl zejména závěr 20. století, kdy počítačové rekonstrukce a modelování ukázalo, že nešlo o líné tupé plazy, ale agilní rozmanitá zvířata – zhruba tak, jak je představuje někdejší filmový trhák Jurský park (1. díl). Dinosaurům se dostalo též značné medializace, a dnes se nachází všude od dětských hraček po poštovní známky. Není bez zajímavostí, že je více druhů poštovních známek s tyranosaurem, než se našlo kompletních koster samotného tyranosaura (vlastně se doteď našly jen tři).4 Evolutionisté věří, že dinosauři se vyvinuli postupnými mutacemi z nižších prapředků, kdežto kreacionisté věří, že dinosauři povstali tak, jak praví Genesis 1,24: „I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak.“ (Český studijní překlad, ČSP).

Předpoklady

Pokud má pravdu evoluce, měli bychom očekávat, že:

  1. ve zkamenělinách najdeme společného předka či předky prvních dinosaurů.

  2. budeme v fosilním záznamu nacházet četné přechodné formy dinosaurů tak, jak vznikaly a diferencovaly rozmanité velikostní a tvarové rysy různých dinosauřích skupin a čeledí – například pláty a trny obrněných dinosaurů (stegosauři a spol.), jeden či více rohů rohatých dinosaurů (ceratopsidi, např. triceratops), zobáky a hlavové výběžky kachnozobých dinosaurů (hadrosauři, např. parasaurolophus), tlusté lebky pachycephalosauridů, křídla a zobáky ptakoještěrů nebo ploutve a specializované ocasy ryboještěrů (pozn. ptakoještěři a ryboještěři nejsou přímo dinosaury v pravém slova smyslu – abychom se nedopustili vědecké nepřenosti:-). Ve výčtu bychom mohli pokračovat.

Ve skutečnosti však ve zkamenělinách nacházíme dinosaury plně zformované, beze stop po společném předchůdci prvních dinosaurů a beze stop po postupném objevování se ostnů, rohů, zobáků či lebečních ztluštění – tyto přechodové formy chybí, a to absolutně. Údajné předchůdce a příbuzné v kladogramech oddělují významné rozdíly a spojení je tvořeno nakreslenou čárou, nikoli nalezenými, postupně se měnícími zkamenělinami.

Na druhou stranu, pokud je stvoření pravdivou historií země a dinosauři byli stvoření 6. den stvořitelského týdne, očekávali bychom následující:

  1. dinosauři se objeví ve fosilním záznamu „hotoví“, bez předchůdců a přechodných forem.

  2. pokud byli dinosauři stvoření 6. den a v Bibli není napsáno jinak, byli také dva a dva vzati do Noemovy archy, kde přečkali potopu. To ale budí důležitou otázku: jak se tam tato velká zvířata vešla?

V Noemově arše

Nejprve je třeba si říct, že většina dinosaurů nebyla tak velká, jako třeba sauropodi, kteří dosahovali délky 20-30 metrů. Celá řada dinosaurů byla malá, jako například Compsognathus, který dosahoval velikosti kuřete, nebo nejmenší Mussaurus, jehož lebka měří jen tři centimetry. Zadruhé: dinosauři kladli vejce a po narození postupně většinu života rostli.

Největší dinosauří vejce, které bylo objeveno, měří 30cm (v současnosti je vystaveno v Reading University v Anglii). Ostatní vejce ze stejné lokality měří okolo 25cm a jsou tedy velikosti zhruba fotbalového míče. Jde přitom o vejce největších z dinosaurů – sauropodů (např. diplodocus, brachiosaurus). Důvod této disproporce (30 cm x 30 metrů) je ten, že čím větší vejce by bylo, tím tlustější skořápku by muselo mít, aby se nerozbilo. Na druhou stranu tloušťka skořápky limituje přístup kyslíku zárodku uvnitř, a velikost okolo 30cm je limitní. Mládě dinosaura by příliš tlustou skořápkou také nedokázalo prorazit ven.7 Velikost mláděte tak nemohla být o moc větší. Je rozumné předpokládat, že Bůh do archy poslal mladé, juvenilní dinosaury na počátku reprodukčního věku. Rozhodně neměl důvod posílat do ní třicetimetrové „pradědečky“. Dinosauři a plazi obecně totiž na rozdíl od savců rostou prakticky celý život. Celý problém s místem v arše pak ztrácí na žhavosti. Navíc biblické pojetí slova „druh“ spíše odpovídá dnešnímu biologickému pojmu „rod“ či „čeleď“, neboť kreacionisté věří, že zvířecí druhy jsou nadány poměrně velkou mírou proměnlivosti, danou adaptabilitou genomu a výskytem různých alel v populaci – vezměte si například plemena psa, od čivavy po dogu. Přitom jde pořád o psa se stejným genomem, nepřibyly žádné nové geny (jak vyžaduje evoluce), ani se ze psa postupně nestává jiné zvíře. Druhy v pojetí kreacionismu jsou proměnlivé, a z psa v arše může být současně dnešní africký pes hyenovitý, pes dingo, pes domácí i divoký vlk. To počet zvířat v arše prudce redukuje. Kreacionismus však popírá, že by se z červa mohl postup času stát slon. Rovněž není bez pozoruhodností, že kdyby současný biolog neznal nic o psech a historii a vykopal kostru čivavy a dogy, byl by ji jistotně popsal jako rozdílné druhy, možná i rody či čeledi.

  1. Třetím předpokladem, který si můžeme dovolit, pokud Bůh stvořil dinosaury 6. den stvořitelského týdne, je, že se o nich v lidové slovesnosti zachovají nějaké zkazky (stejně jako se zachovaly pověsti o potopě u mnoha národů, od australských Aboriginálců přes Sumery až po americké indiány), a to tím spíše, že je předpoklad (pokud dinosauři byli v arše) určité doby koexistence v období po Potopě do doby, než dinosauři, nejspíše vlivem změněných popotopních podmínek a také tlaku šířící se lidské populace, vyhynuli. Ponechávám teď stranou lákavé, ale spekulativní teorie o přežití dinosaurů například v pralesích rovníkové Afriky (Mokele Mbembe) nebo Nové Guiney. Ony lidové pověsti však nelze hledat pod termínem „dinosaurus“. Měli bychom se zaměřit spíše na příběhy s titulem monstrum, nestvůra nebo drak.

Příběhy o dracích

Ve skutečnosti je o dracích mnoho starých příběhů u mnoha národů. Jeden z nejstarších je Epos o Gilgamešovi, kde hrdina zabije obrovskou plazovitou příšeru jménem Khumbaba v cedrovém lese.8 Staří Britové jsou pak zdrojem prvních evropských příběhů o plazovitých nestvůrách, z nichž jedna měla zabít a sežrat velšského krále Morvida roku 336 př.n.l. Jiný panovník, král Peredur, pak měl zabít příšeru v místě zvaném Llyn Llion, rovněž ve Walesu.9,10

Anglosaský epos o Beowulfovi (c. AD 495–583) pak uvádí další zajímavé údaje. Beowulf měl ve Skandinávii zabít příšeru jménem Grendel a jeho údajnou matku, stejně jako několik mořských „hadů“11, ale nakonec sám zahynul ve věku 88 let při lovu létající plazovité příšery. Popis létající příšery slušně odpovídá ptakoještěrovi.12 Nestvůra Grendel je pak popsána následovně: je podle všeho mladá (vědělo se o ni jen 12 let), stojí jako člověk (dvojnohá), a má dvě malé přední končetiny (paže), z nichž jednu měl Beowulf utrhnout. Samotný název příšery „muthbona“ znamená „Ten, který zabíjí tlamou/čelistmi“. Kůže Grendela měla být odolná na údery mečem.13 Je potřeba jen málo fantazie, aby si člověk představil menšího teropodního dinosaura (teropody byl např. allosaurus, tyranosaurus apod.)

Jiné známé příběhy o dávných hrdinech a dracích zahrnují například teutonského Sigfrieda (možná šlo o stejnou osobu jako Sigurd, který měl zabít příšeru Fafnira), 14 Tristan (či Tristram), král Artuš, and Sir Lancelot z Anglie15 a možná nejznámější příklad: svatý Jiří, patron Anglie.

Dračí erb byl taktéž použit na vlajkách mnoha armád, například východořímských císařů.17 V Anglii jej před jejím dobytím Normany roku 1066 zavedl jako jeden z královských válečných symbolů Uther Pendragon, otec krále Artuše. Dračí prapor používali také Richard I na křížové výpravě (1191) a Henry III (1245) ve válce s Walesem.18 V Číně se pak drak stal národním symbolem a odznakem císařské rodiny, a drak zdobil čínskou vlajku až do založení Čínské republiky roku 1911.

Příběhy o dracích byly nepochybně s průběhem času dále přizdobovány. Avšak skutečnost jejich prakticky univerzální, celosvětové existence a nezanedbatelná míra shody mezi popisovanými parametry draků a dinosauřími zkamenělinami ukazují na reálný základ v pozadí příběhů o dracích. Zatímco moderní dětské knížky prezentují draky jako fantastické nestvůry, podle Pavla Taylora,19 který na toto téma prováděl výzkum, historické příběhy o dracích tento fantasktní element postrádají, přičemž obecně platí, že starší příběhy uvádějí více věcných údajů než příběhy novější, ve kterých navíc přibývají ony fantastické motivy. Jedním z vysvětlení může být, že jak dinosauři vymírali/byli vyhubeni a běžel čas, vyprávěči měli volný prostor k „vylepšování“ svých příběhů podivuhodnostmi anebo zkombinováním vlastností vícero „draků“, stejně tak jako mizelo povědomí o reálném vzhledu původních „draků“ ze znalosti tehdejších lidí.

  1. Čtvrtou věcí, kterou můžeme rozumně předpokládat, je, že pokud byli dinosauři stvořeni Bohem v průběhu Stvořitelského týdne, najdeme o nich také zmínku jinde v Bibli.

Dinosauři v Bibli?

Je často slýchaným tvrzením, že v Bibli se o dinosaurech nepíše. Rozhodně nelze hledat v Bibli termín dinosaurus – vždyť ten pochází až z 19. století. Zato na více místech používají překladatelé termín „drak“. Slovo drak v Bibli je někdy používáno, jistě ne bez zajímavosti (ale o tom někdy jindy) pro označení satana. Na jiných místech se však píše o dracích jako o reálných zvířatech, jako například Jeremiáš 9,1 – „A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele“ (PBK, obdobně např. Překlad krále Jakuba). Ve Starém zákoně je v originále termín drak použit více než 20x, mimo jiné je například faraon přirovnáván k drakovi (Ezechiáš 29,3) anebo v Žalmu 91,13. V těchto místech ovšem není bližší popis oněch „draků“. Za povšimnutí však stojí kniha Jób. Bůh tam Jóbovi popisuje dvě zvířata, behemota a leviatana.

Jób 40:15  Jen si všimni behemóta, kterého jsem učinil stejně jako tebe; žere trávu jako býk. 16  Jen pohleď, jeho síla je v jeho bedrech a jeho zdatnost v jeho břišních svalech. 17  Vzpřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené. 18  Jeho kosti jsou jako bronzové roury, jeho kostra jako železný sochor.

Nelze očekávat, že by Bůh Jobovi popisoval zvířata, která neexistují a o kterých nemá Jób alespoň rámcovou představu – to by Boží analogie byla vcelku k ničemu. Dále je fakt, že se tato zvířata nepodařilo nikdy přesně identifikovat. Leviatan v hebrejském originále definován jako velký, nejspíše vodní tvor, který se pohybuje kroucením nebo svíjením těla, překladatelé název překládají někdy jako krokodýla nebo velrybu. Zatímco velryba příliš charakteristiku leviatana nesplňuje, lépe by vyhovoval krokodýl. Nesedí ovšem na něj charakteristika, kterou Bůh dále uvádí, a sice že není příliš zranitelný oštěpy či šípy, anebo že vydechuje oblaka páry. Tento jev naopak vidíme třeba u velryby po vynoření. Obdobně behemoth různé překlady překládají jako slon či hroch, ale charakteristika opět nesedí, kosti jako bronzové roury a zvláště ocas jako cedr – hroch i slon mají ocas nevelký. Text spíše budí dojem majestátního, kolosálního tvora, a jak charakteristika, tak býložravost a životní styl poblíž vody (viz celý text u Jóba) by dosti vyhovovala sauropodnímu dinosaurovi, např. brachiosaurus nebo diplodocus. Zdá se vám to příliš odvážná myšlenková gymnastika? K tomu je třeba podotknout, že staří překladatelé v 16. a 17. století (Kralická Bible 1579, Překlad krále Jakuba 1611) neměli problém použít termín „drak“ s tím, že to slovo bude pro čtenáře smysluplné a nikoli mystické, a termín dinosaurus, či jak sauropodní dinosaurus vlastně vypadá, neznali.

Závěr

Zdá se, že předpoklady a očekávání, které lze od dinosaurů a jejich nálezů a vyhynutí očekávat při použití kreacionistického modelu, jsou archeologickými nálezy naplněna, což se nedá říct o předpokladech, vyplývajících z přijetí evolučního modelu historie. Pro křesťana tak dinosauři jako stvořená zvířata nemusí představovat problém, pokud žili od časů Adama, ale po Potopě, vlivem k horšímu změněných životních podmínek a sílící lidské populace, pro kterou představovali nebezpečí a konkurenci, byli vytěsněni do odlehlých oblastí a postupně vyhynuli, stejně jako mnoho dalších tvorů v historii.

převzato z www.creation.com

Odkazy

  1. .

  2. Taylor, I., In the minds of men, TFE, Publishing, Toronto p. 210, 1984.

  3. .

  4. Scott, A.C., Geology on Stamps: 150 years of dinosaurs, Geology Today 7(5):187-189, September 1991.

  5. .

  6. Carig, A., A New Look at Dinosaurs, Rigby publishers, Adelaide, p. 113, 1985.

  7. Ref. 6, pg. 144.

  8. Encyclopaedia Britannica, Vol. 10, p. 359, 1962.

  9. Cooper, B., ‘Anglo-Saxon Dinosaurs described in early historical records’, pamphlet No.280, Creation Science Movement, Portsmouth, UK, 1992.

  10. This story was translated from Welsh into Latin by Geoffery of Monmouth.

  11. .

  12. Ref. 8.

  13. Ref. 8.

  14. According to the Voisunga Saga, source: reference 8.

  15. Encyclopedia Britannica, Vol. 7, p. 569, 1962.

  16. Made by films for Christ from Arizona, and available from them.

  17. Ref. 14, p. 570.

  18. Ref. 14.

  19. Paul Taylor (Films for Christ) personal communications of 14 February 1992.

  20. Young’s Analytical Concordance to the Bible.