Bře 11

Paraziti

Vědci objevili příčinu rakoviny.

Takto nějak většinou začíná článek, který má upoutat Vaši pozornost. Povedlo se mi to? Podobnými slovy na mne nedávno vykouknul článek, který mi ukázal jeden známý. Dostal jej jako přeposílaný mail od jiného známého. Článek mne varoval před parazity. Mají je skoro všichni lidi (90%) a způsobují rakovinu (a taky autismus, neplodnost, střevní problémy, cukrovku, bolesti hlavy, nesoustředěnost a jiné). Zdá se vám to přitažené za vlasy? Jste nevěřící Tomášové? Ve článku je připojen odkaz na video, které názorně demonstruje, jak detekční přístroj spolehlivě odhalí, že člověk „má parazity“, jak mikroskop v tkáni najde parazita, a také, jak parazit pod mikroskopem umírá po pár výbojích ze speciálního léčícího přístroje – všichni paraziti totiž nesnáší ultrazvukovou frekvenci 30 kiloherzů a/nebo elektrošoky. To jste nevěděli? Já teda také ne.

Ale teď vážně. Ve mailu bylo hned několik známek manipulativní psychologie a (neověřitelných) supertvrzení. Pokud narazím na něco, co může-za-všechny-nemoci nebo léčí-všechny-nemoci, můžu to s klidným svědomím hodit do koše. Ale protože na téma „paraziti“ jsem narazil v poslední době opakovaně a nejednou i v křesťanských kruzích, pojďme se na problém podívat blíže.

Hrozby o tom, že jsme všichni promořeni parazity, kteří můžou za celou škálu (resp. většinu) nemocí, se šíří internetem zhruba od 90. let minulého století, ale v posledních letech nabývají na intenzitě díky rozvoji sociálních sítí. Žel i internetové vyhledávače na prvních stránkách při vyhledání tématu „Paraziti“ najdou převážně stránky jejich propagátorů. Poznámka pod čarou: je to proto, že jde o placené odkazy, ne pro velkou návštěvnost.

Autorkou této teorie byla kanaďanka Hulda Regehr Clarková (1928-2009). Přestože je často titulována propagátorskými weby jako doktorka, nebyla lékařkou, ale vystudovanou bakalářkou a magistrou botaniky a zoologie, poté získala doktorát (titul Ph.D) z fyziologie. V roce 1980 si udělala neoficiální titul naturopata (N.D.) a dala se na dráhu alternativní medicíny. Pro úplnost: naturopatie je alternativní léčebná metoda, která tvrdí, že všechny choroby vznikají nahromaděním odpadních a toxických látek v těle a že lidské tělo je schopno samo vyléčit všechny choroby, pokud se popostrčí správným směrem (míní ovšem jen přírodní léčbu, léky odmítají, mimo ty své) – definice z wikipedie. Přestože některá doporučení naturopatů jsou rozumná (vyvážená dieta, cvičení atd.), vzhledem k přimíchávání jiných alternativních postupů do terapie (cílené hladovění při rakovině, cílená dehydratace, kolonhydroterapie, akupunktura) a pozadí z východního mysticismu („energie“, „harmonizace“, „balancování“) nemohu naturopatii doporučit ani jako lékař, ani jako křesťan.

Clarková ve svých knihách (např. „Lék na každou rakovinu“ (The Cure of All Cancers), „Léčba na HIV/AIDS“ (The Cure for HIV/AIDS), „Léčba na všechny choroby“ (The Cure For All Diseases) přichází s teorií, že tato (i jiná) onemocnění jsou způsobena zamořením člověka nejrůznějšími parazity. Tento objev údajně učinila během své praxe naturopatky. Dalším jejím objevem bylo, že každý živý organismus údajně má vysílat určité elektrické signály, které svým rozmezím odpovídají danému konkrétnímu druhu – takže když změříme, jaké záření kdo vysílá, zjistíme, jestli člověk nemá v těle taky pár parazitických kamarádíčků. Lze tak prý detekovat, kterého parazita přesně máte. Cítím se trochu ochuzen, protože když jsme se měřili jako studenti ve fyzice, vysílal jsem jen infračervené záření coby teplo, ale žádnou elektřinu… škoda, mohl jsem si aspoň nabíjet mobil. Dalším objevem Clarkové bylo, že když vysíláme stejnou frekvenci, jakou vysílá parazit, opačným směrem, parazit začne rezonovat a po dostatečně dlouhé době uhyne. Nejlepší na tom je, že existuje univerzální frekvence 30kHz, který údajně zabije každý druh parazita. Parazitů se lze dle Clarkové zbavit také dietou a bylinkami, ale nejlépe a nejrychleji opakovaným vystavením elektrickým impulzům – od jí navrženého přístroje (a za drobný poplatek, aby bylo na tu elektřinu). Parazitů člověka dle Clarkové napadá celá řada, například měchovci způsobují deprese, škrkavka epilepsii a křeče a nejhorší je motolice střevní, která působí všechny druhy rakoviny, AIDS, cukrovku, Alzheimera, Crohnovu chorobu, alergie a další nemoci. Kladu si otázku: měchovci vyžadují tropické teploty, žijí prakticky výhradně v tropech, proč mám tedy depresi, když píšu tento článek? A kdo mi přivezl z jihovýchodní Asie tu motolici, co mi dělá alergický ekzém, když jinde nežije? Jistě, tito paraziti mohou člověka napadnout. Je dokonce prokázána souvislost motolice střevní a zvýšeného výskytu rakoviny jater v jihovýchodní Asii. Ale…

Jako všechny bludné metody, je i tvrzení o parazitech založena na drobném pravdivém základě, který je ohnut a nafouknut do požadovaného směru. Parazitární infekce jsou dosud problémem v rozvojových zemích. Na vině je nižší úroveň hygieny, horší výživa a velmi často kontaminovaná voda. V zemích západní a střední Evropy je díky tomu výskyt parazitů velmi malý. Většina parazitů má složité vývojové cykly a vyžaduje konkrétní podmínky, takže například paraziti domácích zvířat člověka až na výjimky neohrožují. Stejná situace je v České Republice. Protože parazit je infekční onemocnění, platí pro ně základní Pasteurovy a Kochovy postuláty o infekčních nemocech: k průkazu infekce je nutno patogen (bakterii, virus, parazita) najít a přenést na jiného hostitele, kde vyvolá totéž onemocnění. Současná běžná diagnostika parazitů je tak založena na mikroskopickém průkazu parazita či jeho vajíček/cyst/larev nebo na průkazu DNA parazita. Diagnostiku provádí akreditované národní referenční laboratoře. V našich podmínkách lze vzácně narazit na parazity lamblie střevní a entoaméby, které způsobují průjmy. Vyskytují se ve vodě, ale reálné ohrožení hrozí jen z neověřených přírodních (nebo kontaminovaných soukromých) zdrojů. Dalším možným zdrojem se teoreticky může stát kontaminovaná potrava, kde se může vyskytnout např. svalovec (divočáci z honu apod.), ale parazita spolehlivě zabije tepelná úprava jídla. Průmyslové potraviny a prodejní maso jsou pak regulérně parazitologicky kontrolovány.

Je rovněž nutno podotknout, že průkaz protilátek pro parazitovi v krvi neznamená nutně infekce parazitem – např. většina lidí má protilátky pro Toxoplasmě, ale infekcí netrpí. Jde o takzvané paměťové protilátky – člověk kdysi patogen potkal, ale imunitní systém ho zvládl zlikvidovat, a protilátky má nachystané, lidově řečeno, kdyby se patogen objevil znovu, tak ať s ním rychleji a ještě lépe zatočí než prvé. Nové objevy dokonce naznačují opak toho, co tvrdí léčitelé parazitů, a sice, že lidem, kteří trpěli autoimunním onemocněním, alergiemi nebo střevními záněty, se tato onemocnění zlepšila poté, co se nakazili parazitem. Dalo to vznik nové populární teorii, že alergie a autoimunní onemocnění jsou způsobena příliš sterilním prostředím („imunitní systém se nudí a vymýšlí blbosti“, hrubě lidově řečeno), ale její rozbor si necháme na někdy jindy. Průkaz parazita z kapky krve, jak někdy proponenti provádějí, tedy nemůže prokázat skoro nic, zvláště ne např. střevního parazita, který se v krvi nevyskytuje, ale kempuje ve střevě. Výjimkou by byla malárie, ale z té vás většinou léčitel nepodezřívá. Pro úplnost dodávám, že souvislost parazitů s rakovinou je prokázána jen u některých motolic a pak dále u krevničky močové, která se podílí na vzniku rakoviny močového měchýře (mechanismem je ale chronický zánět, který krevničky vyvolávají).

Moderní fyzika a měřící přístroje rovněž nezaznamenaly žádné konkrétní frekvence, kmity, vyzařování či impulzy, které by buňky člověka, bakterií nebo parazitů vyzařovaly. Nepočítám v to elektrické impulzy nervové a svalové činnosti. Není tedy možné najít nic, čím by se daly takto jednoduše rozlišit zdravé a rakovinové buňky, jak tvrdí moderní léčitelé. Přístroje, které údajné elektrické potenciály zachycují, měří ve skutečnosti buď elektrickou činnost generovanou srdcem, mozkem a svaly, nebo šum z okolí. Většina z nich pracuje na principu ohmmetru, potenciometru anebo jednoduchého generátoru elektrických impulzů. Například v USA jsou tyto přístroje zakázány. Jsou popsány případy poruchy kardiostimulátoru po aplikaci takovýchto elektrošoků s život ohrožující arytmií, a indukce epileptického záchvatu.

Jak to dopadlo s kauzou Dr. Clarkové? V roce 1993 po pár průšvizích byla podána jedním bývalým pacientem stížnost. Případ se dostal na stůl generálního prokutárora, který ke Clarkové vyslal pod falešnou identitou svého zástupce a vyšetřovatele z ministerstva zdravotnictví. Clarková zástupci prokutárora na základě svého měřícího přístroji řekla, že má AIDS, ale naštěstí ne rakovinu, a že ho AIDS do tří minut zbaví, ale bude muset přijít ještě na dalších šest sezení, aby se mu AIDS nevrátilo. Zkasírovala honorář a nechala poslat do laboratoře vzorky krve (také placená služba). Vyšetřovatelé odešli sepsat důkazy a zahájit řízení, ale Clarková se nějak dozvěděla, kdo u ní v ambulanci byl a uvedla, že to celé byl omyl. Soud na ni vydal předběžný zatykač za poskytování podvodné a nesprávné lékařské péče bez licence, Clarková ale zmizela. Byla zadržena náhodou o šest let později v San Diegu, případ však již byl promlčen. Clarková si pak otevřela kliniku v Mexiku, která ale byla roku 2001 úřady zavřena, protože neměla licenci, dostala pokutu a byla vykázána. Zemřela v roce 2009 na rakovinu (mnohočetný myelom). Její webová stránka uvedla, že si nemoc nemohla sama diagnostikovat a léčit, protože kvůli bolesti ruky nemohla správně obsluhovat přístroj, jinak by se určitě vyléčila.

Novátoři lidového léčitelství přišli v poslední době na další skvělou zprávu: všelék MMS a jeho deriváty (CDS, CDH) funguje taky na parazity! Jak to funguje? Dovolím si citovat autora MMS Humbleho, jak ho cituje časopis Vesmír 9/2015: „Věc vypadá takto: oxidační napětí oxidu chloričitého je +0,95 V. Oxidační napětí většiny lidského těla je přibližně +0,090 V. Vidíte to? Obojí je POZITIVNÍ. To znamená, že se navzájem odpudí a nebudou na sebe vzájemně působit. To je jasné, ne? Oxid chloričitý bude putovat tělem, dokud se nerozloží, ale bude přitom stále odpuzován tělesnými tkáněmi, nikdy se s nimi nedostane do aktivního kontaktu, a proto je také nikdy nemůže poškodit. (…) Jediný efekt je zničení patogenů, sloučenin těžkých kovů a jedů, které mají NEGATIVNÍ náboje.“ Názor si jistě udělá sám každý, kdo měl alespoň chemii základní školy. Oxidační potenciály a elektronegativita nefunguje jako elektřina a magnety, že by se něco odpuzovalo, ale tak, že silnější oxiduje slabšího. O přípravku MMS jsme psali již v minulém článku. V současnosti je zakázán již také v Itálii a Španělsku. Přesto má mezi lidmi stále dost propagátorů. Hlavně nezapomeňte (jak radí jeho prodejci): Pokud se vám po něm udělá špatně, rozhodně to není otrava, ale to vám ty škodliviny a toxiny lezou z těla ven! A hlavně nepijte ten škodlivý chlór ve vodě z kohoutku!! Ten je nebezpečný, jen ten náš v MMS je zdravý. Obě dvě věty samozřejmě myslím jako jízlivou poznámku a jsou vědecky nesmysl, přesto je můžete (v pěkně zaobalené podobě s honosnými pseudovědeckými termíny) z úst propagátorů MMS slyšet.

Je politováníhodné, že se stále vyskytují lidé, kteří si na v lepším případě obavách o zdraví, v horším přímo na neštěstí toho druhého založili výnosný byznys a obchodují s nadějí a pseudovědou. Dalším možným rizikem je psychologické poškození pacienta, kdy obavy, lékařem opakovaně vyvracované, léčitel (za menší poplatek) potvrdí, a bludný kruh psychologické pasti se uzavírá. Výsledkem je pak v lepším případě finanční ztráta – problém, který neexistoval, zmizí díky placebo efektu po nákupu knih, čajů, roztoků a tinktur nebo pár elektrošocích, v horší případě oddálení diagnózy a správné léčby závažného onemocnění, což může být pro nemocného fatální.

Pro hlubší zájemce o tuto tématiku můžu doporučit článek prof. RNDr. Horáka a kolegů RNDr. Kolářové, Kašného a Ditricha v časopise Vesmír 9/2015, dostupné též online. Autoři zde dokonce experimentálně zkusili metodu frekvenční léčby parazitů, kterým se ale při pouštění elektrického proudu moc umírat nechtělo a „vesele si plavali dál na sklíčku“. Zkoušeli i MMS na myškách nakažených malárií. Myši uhynuly 19. den po infekci. Pro další zájemce mohu doporučit dále zprávu České parazitologické společnosti (Josef Chalupský: „KÝHO VÝRA: Invaze parazitů v ČR“. Zprávy České parazitologické společnosti č. 3, ročník 19, 2011) nebo pěkný článek v časopisu Reflex: Julius Lukeš: „Léčitelé s přístroji aneb JAK PARAZITOVAT NA PACIENTECH A JEJICH PENĚŽENKÁCH“. Reflex č. 42, 2012.