Kvě 24

Vitamín C a rakovina . . . léčivo nebo podvod?

Čas od času proběhne tiskem nebo médii zpráva o tom, jak zlé pojišťovny a zlí lékaři nechtějí podávat nemocným s rakovinou zázračný, zaručený, levný lék, vesměs pod argumentací, že by v případě rozšíření této levné léčby farmaceutické firmy přišly o své pohádkové zisky. V poslední době jsme takto mohli vidět kampaň za vitamín C, vitamín B17, DMSO (dimethylsulfoxid), hydralazin sulfát, kyselinu citronovou a dokonce kyselinu chlorovodíkovou; většina těchto látek je však skryta pod zajímavými, vědecky znějícími názvy. Některé z těchto „zázračných“ „léčebných“ metod si navzájem zjevně odporují, například poměrně rozšířená teze, že kyslík zrychluje růst rakoviny (a tudíž si pacient nádor nenechá operovat, protože operací by se k němu dostal kyslík), a jiná metoda, jejíž autor, lékař celostní medicíny, tvrdí, že rakovina vzniká z nedostatku kyslíku a proto by se měla léčit podáváním kyslíku nebo ozónu. (Jen pro vysvětlení: vědeckým poznatkem je, že někdy nádor roste tak rychle, že jeho jádro skutečně nemá dostatek kyslíku a může odumřít, nicméně na okrajích nádoru mají nádorové buňky kyslíku vždycky dost k růstu a navíc nádorová buňka má prostředky, kterými si chybějící „životní potřeby“ opatří, i na úkor zdravých buněk; proto nemocný s rakovinou chátrá). Některé z těchto alternativních léčeb rakoviny jsou však propagovány osobami s titulem lékaře, nebo jsou na jejich podporu uváděny vědecké studie. Za takových podmínek může být pro laika obtížné odlišit zrno od plev, čili fungující léčbu od nesmyslu, který by jej v lepším případě stál peníze, v horším případě život.

Jednou z látek, u které byl protinádorový potenciál skutečně zvažován, je vitamín C. S tvrzením, že vysoké dávky vitamínu C mají protinádorový účinek, přišel Dr. Linus Pauling, Ph.D. v roce 1976. Spolu s chirurgem Cameronem publikovali v časopise Proceeding of the National Academy of Sciences zprávu, ve které uvádí, že 100 pacientů z kliniky Loch Lomonside ve Skotsku, kterým podávali vysoké dávky vitamínu C, přežívali s nádorovým onemocněním 3-4x déle než ostatní pacienti.

Pauling/Cameronova studie byla přijata obojjace. Jedna, optimističtější část veřejnost jásala a rozběhla se kampaň za zavedení vitamínu C jako léčebné modality, druhá část se proti ni postavila skepticky. Oponenti vznesli námitky proti matematické a statistické správnosti Pauling/Cameronovy studie (a tudíž její objektivitě a všeobecné platnosti). Jeden z hlavních oponentů MUDr. DeWys z anglického Národního institutu pro výzkum rakoviny v roce 1982 poukázal, že skupina pacientů, užívajících vitamín C v Paulingově studii nebyla srovnatelná s kontrolní skupinou, která vitamín C neužívala. Dále poznamenává, že Pauling nezapisoval ani nezjišťoval u nemocných data o míře pokročilosti rakoviny, zdravotní stav na počátku léčby, množství a místa metastáz ani váha a stav výživy. Paulingovi pacienti byli označováni jako „neléčitelní jinými možnostmi protinádorové léčby“ ve chvíli, kdy začali užívat vitamín C, kdežto kontrolní pacienti (kteří byli léčeni jinými lékaři) byli takto označeni až po vyčerpání možností chemoterapie, ozařování a dalších metod léčby nádorů. DeWys z toho vyvodil, že Pauling pacienty označoval jako neléčitelné dříve v průběhu nemoci, tedy s menšími a méně rozšířenými nádory. Takovíto pacienti logicky žijí déle. DeWys dále poznamenal, že v skupině kontrolních pacientů více než 20% nemocných umírá do několika dnů od označení jako neléčitelní, kdežto v Paulingově skupině nikdo takto brzy nezemřel. I to naznačuje, že Paulingovi pacienti měli méně pokročilou rakovinu ve srovnání s kontrolními, což samo o sobě znamená, že budou přežívat déle.

V rámci medicíny založené na důkazech (Evidence-based Medicine), která je dnes propagována lékaři a vědci, provedla prestižní klinika Mayo (USA) několik studií. Studie splňovaly požadavky na matematickou a analytickou správnost co do zaznamenávání údajů, výběru pacientů a toho, že pacienti ani lékaři nevěděli, jestli užívají pravý lék nebo placebo. První studie v roce 1978 měla 60 pacientů užívajících vitamín C a 63 nemocných s placebem. Nebyl zjištěn rozdíl v délce přežívání, část pacientů uváděla subjektivní zlepšení chuti k jídlu a celkové slabosti. Paradoxně zlepšení uváděla i část pacientů s placebem. Pauling se proti této studii ohradil a napsal časopisu, který ji publikoval, stížnost. Dle něj studie nevyšla příznivě, protože vitamín C byl podáván pacientům po chemoterapii a ozařování, tedy s oslabeným imunitním systémem, takže nemohli z posilujícího efektu vitamínu C profitovat. Výzkumný tým z Mayo v reakci na Paulingův dopis poukázal, že Pauling ve své vlastní původní práci napsal, že všichni jeho pacienti předtím měli plnohodnotnou konvenční léčbu (to jest chemoterapii, ozařování nebo chirurgickou operaci). Pauling však reagoval, že jen 4 z původních 100 pacientů podstoupili před vitamínovou léčbou chemoterapii, ač ve své původní studii skutečně uvedl, že jeho pacienti chemoterapii a spol. měli. Ovšem v únoru 1985 při meetingu na Arizonské univerzitě Pauling tvrdiln již zase opět tvrdil, že léčba vitamínem C se má používat současně s všemi druhy konvenční onkologické léčby.

V reakci na Paulingův dopis provedla Mayo klinika druhou a třetí studii s vitamínem C. Ve druhé studii celkem 51 pacientů dostávalo vitamín C, 49 pacientů placebo na bázi laktózy, mléčného cukru. Pacienti ani lékaři opět nevěděli, kdo užívá vitamín C a kdo náhražku. Ke zmenšení nádoru nedošlo u žádného z pacientů, ať už užívali vitamín C nebo placebo. Z těch nemocných, kteří na začátku studie měli nějaké potíže, 7 z 11 nemocných užívajících vitamín C (64%) a 11 z 17 pacientů s placebem (65%) uvedlo zlepšení subjektivních příznaků. Stejně tak nebyl rozdíl v délce přežití. Kritikové se proti této druhé studii obrátili s tím, že obě studie zahrnovaly především nemocné s rakovinou plic a tlustého střeva, nikoli ostatními typy nádorů, a třeba jiné nádory budou reagovat lépe. Proto byla zorganizována třetí studie pod záštitou North Central Cancer Treatment Group. Studie byla mezinárodní a probíhala ve vícero různých nemocnicích pod koordinací Onkologického oddělení Mayo kliniky. Účastnili se jí onkologové z amerického středozápadu, Louisiany, Montany, Pensylvánie a Kanady. Studie zahrnovala celkem 144 srovnatelných nemocných s různými typy rakoviny, 71 pacientů léčených vitamínem C a 73 nemocných léčených placebem. Studie ukázala, že pacienti léčení vitamínem C nepřeživali významně déle než ve skupině s placebem. Celkem tři prospektivní, randomizované studie s placebem, které zahrnovaly 367 pacientů, neukázaly žádný reálný přínos pro nemocné s rakovinou. Na druhou stranu prokázaly, že vysoké dávky vitamínu C mohou mít nežádoucí účinky. Vysoké dávky vitamínu spolykané v podobě tablet způsobovaly průjmy. Při podání nitrožilně bylo popsáno také několik případů selhání ledvin v důsledku jejich ucpání oxalátovými krystaly.

Další světlo na celý případ kauzy vitamínu C může přinést spor mezi Paulingem a Arthurem Robinsonem, Ph.D. Robinson, dřívější student a dlouhodobý společník Paulinga, mu pomohl založit Linus Paulingův Institut a stal se jeho prvním prezidentem. Podle investigativní zprávy Jamese Lowwela Ph.D., která byla publikována v deníku Nutrition, Robinson v roce 1978 v rámci svého vlastního výzkumu zjistil, že vysoké dávky 5-10 gramů vitamínu C za den, čili takové, jaké Pauling doporučoval, ve skutečnosti zvyšovaly výskyt rakoviny kůže u myší. Krátce poté, co tuto skutečnost nahlásil Paulingovi, byl Robinson požádán o rezignaci z institutu, jeho experimentální zvířata byla utracena a data z jeho výzkumu zabavena. Pauling veřejně vyhlásil, že Robinsonův výzkum byl amatérský a nevědecký. Robinson odpověděl zažalováním institutu. V roce 1983 mu soud přiřkl odškodnění ve výši 575 000 dolarů.
V roce 1994 Robinson shrnul výsledky čtyř studií na myších, které provedl ještě v době práce v Paulingově institutu. Prakticky u všech myší vznikla rakovina kůže (spinocelulární karcinom) poté, co byly ozářeny ultrafialovým světlem. Celkem 1846 myší dostalo 38 různých diet včetně diety obohacené o vitamín C. Vitamín C u myší v dávkách odpovídajících dávce pro člověka 1-10 gramů (což je dávka, kterou zastánci vitamínu C doporučují) u myší zvyšoval rychlost růstu nádoru, pouze v dávkách odpovídajících dávce okolo 100 gramů pro člověka byl růst nádoru zpomalen. Taková dávka je ovšem pro člověka takřka smrtelná a je spojena s jistotou selhání ledvin kvůli tvorbě krystalů (vitamín C je kyselina – kyselina askorbová). Vůbec nejpomaleji nádory rostly u myší, které trpěly podvýživou nebo nedostatkem některé živiny.

Laboratorní studie dále ukázaly, že současné užívání vitamínu C může interferovat s 5 protinádorovými léky a snižovat jejich účinnost. V jiné studii podali vědci vitamín C kultuře rakovinových buněk, které krátce předtím dostaly chemoterapii a zjistili, že ve výsledku zahynulo o 30-70% méně rakovinových buněk. Dále zkoušeli aplikovat nádorové buňky myším, které předtím dostaly preventivně vitamín C. Po aplikaci nádorových buněk myši dostaly též chemoterapii. Výzkumnici zjistili, že u myší předléčných vitamínem C rostly nádory rychleji. Vědci tedy varovali, že ačkoli výsledky u myší nemusí být nezbytně aplikovatelné na člověka, existuje reálná možnost, že nadbytek vitamínu C usnadňuje přežívání nádorových buněk a snižuje tak účinnost chemoterapie
Tento přehled studií a poznatků o vitamínu C není zdaleka vyčerpávající. Po světě, například v Japonsku proběhla celá řada dalších studií. Závěry jsou však podobné. V některých studiích bylo podobně jako ve studiích Mayo klinika zjištěno přechodné subjektivní zlepšení stavu pacientů s rakovinou, které trvalo 2-4 měsíce. Mechanismus tohoto zlepšení není jasný, vzhledem k tomu, že v podobné míře se zlepšovali i nemocní na placebu a zlepšení nemělo objektivní korelát např. v krevních testech nebo na rentgenu, jde pravděpodobně o psychologický mechanismus. V současnosti proto není léčba vitamínem C považována za účinnou ani odbornou a naopak stoupá počet důkazů o její potenciální nebezpečnosti v podobě ochrany nádoru před léky, které ho mají zabít. Jedinou výjimkou jsou nemocní s skutečným nedostatkem vitamínu C, kteří z jeho doplňování skutečně profitují. Nedostatek vitamínu C však v našich podmínkách není reálný – hrozil například dávným mořeplavcům, kteří celé měsíce jedli jen solené maso a podobnou stravu bez ovoce a zeleniny – šlo o nemoc zvanou kurděje, která se u nás nevyskytuje.Tento nedostatek se dá stanovit laboratorně (pozor, nikoli záhadnými přístroji, které ho stanovují přes kůži, spolu s desítkami dalších nemocí a sloučenin zaráz, ale o tom někdy příště).

Doufám, že jsem vás, čtenáře, příliš nevyčerpal obsáhlým povídáním. Řadu poznatků a čísel jsem čerpal z anglických článku Dr. Stephena Barreta, který se této problematice (a problematice podvodů v otázkách zdraví) věnuje. Dovolím si rozloučit se otřepaným, ale hluboce pradívým dvakrát měř a jednou řež. Ne každá informace, která se k nám v dnešním světě informací dostane, se zakládá na pravdě, není každý odborník, kdo mává titulem, a ne každému jde o dobro druhých. Čím dál tím častěji platí, že v dnešní době jde o peníze, nikoli o dobrou věc. Proto je moudré si každou informaci ověřit z vícero zdrojů a více do hloubky. I proto je článek tak dlouhý:-)
Napsal: MUDr. Ondřej Fischer.