Pro 27

Nejlepší objevy v roce 2013 svědčící pro stvoření – Vývoj člověka

Populární představa, že se člověk vyvinul z opičích předků, dostala letošní rok několik závažných trhlin jak od sekulárních, proevolučních vědců, tak od vědců zabývajících se stvořením. V roce 2013 se zbortily hned tři z pilířů, které byly předkládány jako důkaz příbuznosti člověka a šimpanze.

Základ prvního pilíře se začal otřásat, když jedna skupina výzkumníků analyzovala vzorce, podle kterých probíhá rekombinace chromozomů u člověka a u šimpanze.1 Rekombinace je proces výměny genetického materiálu mezi dvěma molekulami DNA v průběhu dělení pohlavních buněk, který zajišťuje různorodost genetického materiálu potomků a tedy jejich různorodost jako bytostí. Podle evolučních modelů vědci tradičně předpokládali, že k rekombinaci – výměně genetického materiálů, dochází na nedůležitých místech chromozomů – což jsou právě místa, kde se genetický materiál člověka a šimpanze liší.

Výše zmíněná nová studie však ukazuje, že k rekombinaci dochází právě v místech, kde jsou sekvence DNA člověka a šimpanze podobné. Tento poznatek je v rozporu s předpoklady evoluce. Jak by mohl tento proces vytvořit rozdílnost mezi člověkem a šimpanzem, když probíhá v místech, kde žádná rozdílnost není? 1

Další trhlinu teorie dostala, když jiný výzkumný tým publikoval zprávu o rozdílnosti epigenetických vzorců u člověka a šimpanze. Epigenetické vzorce (poznámka překladatele: epigenetika je podobor genetiky, který zkoumá dědičné vlastnosti buňky, kterébackwards_primate_tree_reduced nejsou podmíněny vlastní sekvencí DNA) člověka vykazují větší podobnost se vzorci gorily a orangutana – což je v úplném rozporu s evolučním modelem. 2 Tyto epigenetické vzorce pomáhají řídit a regulovat aktivitu vlastní DNA. Pokud lidé a šimpanzi sdílejí společné předky, měli by sdílet společné genetické i epigenetické rysy, což se zjevně neděje. Blíže viz anglický diagram (převzat z designed-dna.org blogu).

A nakonec, více podrobné porovnání genetického kódu člověka a šimpanze ukázalo, že si nejsou podobné z 98%, jak se dříve tvrdilo, ale jen z 70%, což tvrzení o společném předku degraduje úplně.3 Autoři první analýzy (98%) totiž analyzovali jen strukturní geny, u kterých je vysoká podobnost logická vzhledem k tomu, že oba tvorové jsou savci a oba mají podobný tvar těla a životní procesy. Velmi výrazné rozdíly mezi DNA šimpanze a člověka se však nacházejí právě v regulačních genech a nekódujícím genetickém materiálu.

Druhý pilíř teorie, který se tento rok zbortil, je teze o beta-globinovém pseudogenu. Nový výzkum ukázal, že příklad beta-globinového genu nemůže být již používán na podporu tvrzení o společném předku člověka a šimpanze. 4 Evolucionisté tento gen v minulosti pojmenovali „pseudogen“ nebo „falešný“ gen, protože věřili, že je nefunkční – nekóduje totiž žádnou bílkovinu. Tito výzkumníci tvrdili, že protože člověk a šimpanz má tento stejný „rozbitý“ gen, museli sdílet společného předka. Nicméně studie z roku 2013 ukazuje, že vůbec nejde o nefukční gen.5 Beta-globinový gen kóduje regulátorovou RNA (ribonukleovou kyselinu), kterou buňky v hojné míře využívají. Jak šimpanzí, tak lidská buňka tento gen potřebuje ke svému správnému fungování, a je tedy logičtější, že byl do buňky umístěn záměrně s přesně vymezenou rolí.

Třetím významným argumentem, který letos padl, je tvrzení, že lidský chromozom číslo 2 na sobě má místo, které ukazuje, že šlo dříve o dva rozdílné chromozomy, které se spojily. Tímto se vysvětlovalo, proč má šimpanz o jeden chromozom více než člověk. Nicméně nová analýza chromozomu ukázala, že žádné zlomené-a-spojené místo neobsahuje.6 Navíc místo po takové srážce chromozomů by mělo obsahovat zlomky starých, poslepovaných sekvencí DNA. Místo toho popisované místo má svůj účel a důvod pramenící z požadavků genů, které se kolem něj nacházejí. Přímo v údajném zlomovém místě se nachází důležitý funkční gen.7

Všechny tři argumenty podporující vývoj člověka z opice se ukázaly pochybnými přehnanými tvrzeními založenými na toužebné víře a špatném pochopení fungování genů buňky. Předpoklad 98% podobnosti neplatí, beta globinový pseudogen je ve skutečnosti důležitý regulátorový gen a předpokládáné fúzní místo chromozomu 2 se ukázalo jako planá naděje, vyplňující mezeru ve vědeckých údajích.

Výsledky genetických výzkumů v roce 2013 kladou vážné překážky pro víru ve společného předka lidí a člověka a naopak podporují biblickou tezi, že život byl stvořen cíleně a podle plánu, k obrazu Božímu, jak píše Bible v knize Genesis. Jaké další objevy přinese rok 2014? Můžeme se na ně jen těšit.

autor: Brian Thomas, M.S.* Brian Thomas je vědecký pracovník v Institutu pro Výzkum Stvoření (ICR – Institute for Creation Research.)

přeloženo z angličtiny, překlad Ondřej Fischer

Odkazy

  1. Tomkins, J. Genetic Recombination Study Defies Human-Chimp Evolution. Creation Science Update. Posted on icr.org May 31, 2013, accessed December 9, 2013.
  2. Tomkins, J. Epigenetic Study Produces ‚Backwards‘ Human-Ape Tree. Creation Science Update. Posted on icr.org August 16, 2013, accessed December 9, 2013.
  3. Tomkins, J. P. 2013. Comprehensive Analysis of Chimpanzee and Human Chromosomes Reveals Average DNA Similarity of 70%. Answers Research Journal. 6 (2013): 63-69.
  4. Tomkins, J. Beta-Globin Pseudogene Is Functional After All. Creation Science Update. Posted on icr.org April 12, 2013, accessed December 9, 2013.
  5. Tomkins, J. P. 2013. The Human Beta-Globin Pseudogene Is Non-Variable and Functional. Answers Research Journal. 6 (2013): 293-301.
  6. Tomkins, J. P. 2013. Alleged Human Chromosome 2 “Fusion Site” Encodes an Active DNA Binding Domain Inside a Complex and Highly Expressed Gene—Negating Fusion. Answers Research Journal. 6 (2013): 367-375.
  7. Tomkins, J. 2012. New Research Debunks Human Chromosome Fusion. Acts & Facts. 42 (12): 9.