Srp 23

Jak zvládat stres

Článek převzat z časopisu: Znamení doby 1/2007

Autor: PhDr. Jiří Bauer, psycholog

Jak je možné definovat stres?

Stres je zátěž okolních, ale i vnitřních vlivů, která na nás působí a vyvolává v našem organismu odpověď. Když prožíváme stres, znamená to, že jsme živí. Hans Seley, který se problematikou stresu zabýval, první definoval stres jako nespecifickou odpověď organismu na jakýkoli požadavek — zátěž —, který je kladen na organismus. Stres ve své podstatě slouží našemu organismu k získání vnitřní rovnováhy, která byla v důsledku okolních vlivů narušena. 

Jaké jsou příčiny stresu?

Příčinou stresu jsou „stresory“, což jsou vnější a vnitřní vlivy, které na nás působí a stres vyvolávají. Ty mohou být negativní, třeba že máme strach z nějaké zkoušky nebo z konfliktu, nebo také nepříjemný zážitek z nelibého hluku či zápachu. Takové stresory vyvolávají distres. Ale stresory mohou být i pozitivní, jako třeba oslavy svátků, výhra nějaké ceny nebo vítězství ve sportovním utkání, a nemusí to být hned na olympiádě. Tyto stresory vytvářejí takzvaný eustres. Tento druh stresu milujeme, ale pozor, přemíra každého stresu nám škodí.

Jaké jsou důsledky stresu?

Důsledky stresu závisí na tom, jak umíme stres zvládat. Pro lidi, kteří jsou psychicky labilní, znamenají stresové situace pohromu, zatímco stabilnější jedince stres naopak posiluje. Proces vyrovnávání se se stresem je nazýván všeobecným adaptačním syndromem a má tři fáze. První je poplachová, při níž dojde k zmobilizování organismu vlivem adrenalinu a každý z nás je připraven bojovat nebo utíkat, podle velikosti stresoru. Pokud neustává tlak, dochází ke druhé fázi, kdy je organismus ve stavu pohotovosti, protahuje se vypětí a to se nazývá fází rezistence. Konečná třetí fáze vyčerpanosti následuje, pokud stresor trvá příliš dlouho a organismus nemá prostředky na to, aby se adaptoval. Po dlouhodobém stresu, na který se jedinec neadaptoval, končí onemocněním anebo smrtí. Nezvládnutý stres je příčinou známých psychosomatických nemocí, jako je infarkt, mozková mrtvice, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy a také některá nádorová onemocnění. Můžeme stresu nějak předcházet?

Je potřeba naučit se stres zvládat, aby sloužil k našemu posílení. Pokud se dostaneme do situací, které jsou obzvlášť těžké, a nevíme si rady, je vhodné vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Není dobré čekat, až dojde k vyčerpání a psychickému zhroucení. V každodenním životě je nutné udržovat rovnováhu a střídmost ve všech oblastech života. To je nejúčinnější prevence. Může se stres nějak promítnout do mezilidských vztahů?

Stres se každodenně promítá do mezilidských vztahů, a to jak v negativním, tak pozitivním smyslu. Každé řešení vzájemných interakcí nás buď posiluje, nebo nám naopak ubírá potřebnou životní energii .Ale to je otázka pro samostatné téma a novou diskusi.

PhDr. Jiří Bauer, psycholog

 

Uvolněné struny

Stres bychom názorně mohli přirovnat například ke strunám na kytaře, které k tomu, aby vydávaly správné tóny, musí být také správně napjaty. Jestliže hudební mistr kytaru dobře naladí a začne hrát, ze strun se line krásná hudba. Čím je to způsobeno? Nejen mistrovstvím umělce, ale také tím, že struny jsou v potřebné míře na nástroji napjaty. Pokud se však povolí, neboli když se kytara rozladí, pak tytéž struny budou vydávat zvuky slabé nebo znějící falešně, bez ohledu na to, s jakým mistrovstvím hudebník svůj nástroj ovládá. O některých lidech se dá říci, že vlastně ani stresem „netrpí“. Zdá se totiž, že jim stačí využívat schopností, které dostali do vínku, přičemž jejich výkonnost jako by stále stoupala. Ve skutečnosti však takoví lidé představují „povolené struny“ — nepracují optimálně a trpí také jejich vztahy.

Kdo je tedy ohrožen nízkou úrovní stresu?

Většinou ti, kdo jsou od přírody klidní a drží se zpátky. Pokud dělají monotónní práci, při níž nemají možnost si klást cíle, mohou se stát znuděnými, bez motivace, problémem by pro ně mohlo být malé množství energie. Lidem apatickým, nerozhodným a těm, kteří se vyhýbají jakémukoli riziku, hrozí, že jejich životní styl bude naprosto bez stresu. Je fakt, že na jednu stranu jsou takoví lidé jen minimálně ohroženi srdečním infarktem, na druhé straně jim ovšem vždycky bude chybět energie a nikdy plně nevyužijí všech svých možností.

Když se struna přetrhne

Kytara je k ničemu, pokud struny nejsou správně naladěné. Jestliže ale struny napínáme příliš, tón je také falešný. A pokud struna praskne, nevyloudíme z ní už ani „hlásek“. Dr. Selye říká, že bez stresu se nedá žít. Naopak ovšem platí, že přemíra stresu způsobuje smrt. To nám dostatečně ilustrují desítky případů lidí, kteří každodenně umírají na nemoci zažívacího nebo kardiovaskulárního systému, nemluvě o nemocech způsobených oslabením imunitního systému.

Jací lidé častěji trpí následky stresu?

Jsou to většinou jedinci doslova posedlí prací, kteří nepřetržitě vyvíjejí nějakou aktivitu. Takoví lidé se snadno rozhněvají, jsou netrpěliví, vždycky mají co říct a málokdy naslouchají. Protože mají hodně práce, neustále závodí s časem ve snaze stihnout úplně všechno. Může člověk vůbec vystoupit z tohoto rozjetého vlaku? A jak? Na první pohled je zřejmé, že nejdůležitější je začít. Ovšem mnoha lidem se první krok zdá příliš těžký a nejsou schopni se k němu odhodlat. Proti tomu se nakonec vzbouří jejich organismus, a teprve tehdy se ve svém šíleném závodě zastaví, i když mnozí záhy skončí v nemocnici. Tito lidé by se měli naučit, jakou hodnotu má klid, kromě toho by měli i docenit přednosti vzájemné spolupráce. Je nejvyšší čas, aby se začali dívat kolem sebe a dokázali také ocenit druhé. Významným prvkem v celém procesu je pro ně i vědomé rozhodnutí změnit určité osobní návyky tak, aby dosáhli vyváženějšího a uspokojivějšího životního stylu.

Správné napětí

Pokud jsou struny u kytary správně napnuté — tedy ani příliš utažené, ani příliš povolené — hudební mistr může zahrát krásnou melodii. Stejně tak je tomu s člověkem, který žije pod určitým tlakem. Graf ukazuje kontinuální přechod od nepřítomnosti stresu až po přemíru stresu. (Pozn. správce: Obrázek vynechán z důvodu autorských práv, lze dohledat ale snadno na internetu)

Oddíl A-B

Jako příklad by mohl sloužit zaměstnanec, který nemá žádné cíle a nachází se ve své stereotypní práci, přestože mu nepřináší žádné uspokojení. Jsou na něj kladeny minimální nároky a pravděpodobně také nikdy nijak nevynikne.

Oddíl B-C

Křivka tohoto oddílu představuje optimální úroveň produktivity a duševního stresu. Pro příklad bychom sem mohli zařadit obchodníka, který má realistické obchodní cíle. Tlak, který je na něj vyvíjen ze strany jeho nadřízených a který vyplývá z jeho osobních cílů, jej udržuje ve střehu a plném vytížení. Snaží se zdokonalovat svůj obchodnický um, případně různé obchodní dovednosti a usiluje o to, aby odváděl dobrou práci. Jeho výsledky odpovídají úrovni stresu, kterému je při své práci vystaven.

Oddíl C-D

Pro tuto část grafu nám za příklad může posloužit lékařka, která pracuje na plný úvazek v nemocnici a když přijde domů, pokračuje ještě v úspěšné soukromé praxi. V rodinném životě prožívá běžné problémy, které vznikají například s dospívajícími dětmi. To přispívá k tomu, že stres se stupňuje. Ve své profesi odvádí dobrou práci, protože jí věnuje značné úsilí, celkově však její produktivita v důsledku stresu mírně klesá. Pokud tento stav přetrvává delší dobu, její organismus začne vysílat varovné signály.

Oddíl D-E

Pro poslední část křivky bychom mohli vybrat příklad drobného podnikatele, který z ekonomických důvodů musel propustit několik zaměstnanců. Tím mu přirozeně přibylo práce. Navíc, v důsledku celkového narušení stability podniku, poklesla morálka zbývajících zaměstnanců. Tento podnikatel má také problémy v manželství. K tomu se ještě přidaly bolesti žaludku a lékař mu doporučuje kompletní lékařskou prohlídku. Díky překážkám, kterým musí čelit, má jeho produktivita nepříznivě nízkou úroveň. Stres u něj dosahuje nejvyšších hodnot.

Shrnutí

Naším cílem by mělo být, abychom našli vyvážený střed mezi nepřítomností stresu a přemírou stresu. Neexistuje norma, která by vyhovovala všem. Rozumná míra stresu zůstane vždy individuální. Ať jsou však okolnosti jakékoli, měli bychom být připraveni rozpoznat signály, které nám stres může vyslat, a okamžitě a rozhodně na ně reagovat.

Ukázka z knihy J. Melgosy – zvládni svůj stres (str. 27-30)