Kvě 03

Jídlo a rakovina, část 1.

Se vzrůstajícím výskytem rakoviny v zemích tzv. západního světa vzrůstá i zájem veřejnosti o toto téma. Současně s tím, jak se rozšiřují možnosti odborné léčby, množí se i alternativní přístupy k problému. Jedním z velmi diskutovaných bodů je souvislost jídla a rakoviny. Potraviny nebo látky přírodního původu mohou vznik rakoviny (odborně kancerogenezi) podporovat, anebo riziko snižovat. Přestože nebyla nalezena žádná zázračná přírodní látka, která by měla potenciál nádor sama zlikvidovat (i když se nás reklama, farmaceutické firmy a nápor alternativních proudů medicíny snaží přesvědčit o opaku), existují přírodní potraviny, které mohou podpořit odolnost organismu v kritické fázi léčby.

Než začnu, dovolte mi malý slovníček pojmů, abychom se v odborných a laických termínech neztratili.

* Rakovina = zhoubný nádor = zhoubný novotvar = neoplázie – jde o stav, kdy vlivem genetických změn (mutací nebo abnormální aktivací některých genových drah) dojde k organismem nekontrolovanému množení určité buňky. Všechny buňky nádoru u jednoho pacienta jsou zpravidla klony jedné původní buňky, která se „zbláznila“  – vymkla kontrolním mechanismům organismu. Existují totiž i nezhoubné nádory, tj. nádory bez schopnosti šířit se doorganismu (zakládat metastázy). Ty však mohou škodit svým lokálním růstem, tlačit či prorůstat do důležitého orgánu. I nezhoubný novotvar je vhodno léčit ( s přihlédnutím k okolnostem a rizikům jako třeba věk či ostatní nemoci).

* Kancerogeneze – proces, kdy buňka akumuluje v sobě genetické změny, které vedou k její přeměně na nádorovou. Zpravidla musí být těchto změn několik, jedna mutace většinou nestačí (existují výjimky). Většina těchto změn se týká genů, které řídí množení buněk nebo opravují poškození genetické informace, ke kterému dochází nevyhnutelně u každého člověka.

* Specifická protinádorová terapie – léčba, která má za úkol zahubit nádorové buňky. Příkladem jsou například chemoterapie, radioterapie (ozařování) nebo biologická léčba. Tím se odlišuje od nespecifické terapie, která neovlivňuje buňky nádoru přímo, ale např. podporuje odolnost pacienta či zlepšuje funkci nádorem postižených orgánů.

* Kurativní či též radikální léčba – léčba se snahou a úmyslem nemocného nádoru úplně zbavit, úplně vyléčit.

* Paliativní léčba – přichází ke slovu, pokud u nemocného nelze předpokládat úplnou likvidaci nádoru (např. pokročilé onemocnění s metastázami). Jejím cílem je prodloužit život a/nebo poskytnout lepší kvalitu života (např. odstranění bolestí, zabránit nádorovému hubnutí (kachexii). Při využití moderních metod někdy může dosáhnout i mnohaletého přežití nemocných a trošku tak začíná splývat hranice mezi paliativní a radikální léčbou. Tu a tam se stane, že léčba paliativní (např. chemoterapie) zabere natolik, že i pokročilá rakovina se vyléčí, nicméně tyto případy nejsou zdaleka tak časté, jak bychom si my lékaři přáli.

* Biologické léčba – není paradoxně léčbou látkami přírodního původu, ale jde opět o chemii. Nicméně látky použivané při ní se liší od klasické chemoterapie – jsou to například protilátky proti nádorovým buňkám nebo tablety s léky zasahujícími některé abnormální geny v nádoru, čímž mu efektivně znemožní se množit. Bez množícího se signálu, který zmutovaný gen poskytuje, se nádor nemnoží nebo může i odumřít.

* Kancerogen – látka zvyšující nejrůznějšími mechanismy pravděpodobnost, že dojde k vzniku nádoru.

1) Rakovina a geny

Dosud nebyly přesně popsány všechny mechanismy vzniku nádorových buněk. Je však jisté, že jde o kombinaci mnoha vnějších vlivů. Prvním z nich je naše genetika. Nicméně jen 5-10% rakoviny má vrozený podklad. Ze známějších nádorů jde například o rodinný (familiární) výskyt nádorů prsu. Nicméně osoba s vrozenými geny zvyšujícími riziko rakoviny ne vždy rakovinu dostane – vždy se bavíme jen o určité, větší či menší pravděpodobnosti. Geny rovněž mohou rozhodovat, proč některý člověk podléhající škodlivému vlivu (např. kouření) rakovinu dostane a jiný nikoli. Nejdůležitějším faktorem kancerogeneze jsou faktory vnějšího prostředí. Kromě zmíněného tabákového kouře může jít též o záření (např. UV záření, ionizující záření, unikající radon), chemické látky (azbest, toxiny hub – aflatoxiny, ale i některá potravinová aditiva), chronické infekce a záněty (infekce bakterií Helicobacter zvyšuje riziko rakoviny žaludku), sedavý životní styl, nadváha a konečně potrava, kterou jíme. Následující informace pochází ze zpráv Světového fondu pro výzkum rakoviny (World Cancer Research Fund) a Amerického ústavu pro výzkum rakoviny (American Institude for Cancer Research).

2) Potraviny zvyšující riziko rakoviny

Existují přesvědčivé důkazy, že nadměrné a trvalé jezení tzv. červeného masa (vepřové, hovězí, skopové) zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva. Je to způsobeno vysokým podílem tzv. hemového železa (železo vázané v jisté chemické sloučenině – hemu), které v těle zvyšuje hladinu N-nitrosových sloučenin. Ryby a drůbež obsahují těchto rizikových látek podstatně méně a jsou z hlediska výživové hodnoty kvalitnější a lze je doporučit. V nadbytečném množství se však stávají škodlivé i ony. Alternativu představuje vegetariánský způsob života. Je třeba mít na mysli obligátní pravidlo, na které se žel příliš často zapomíná nebo se žene do extrémů: příliš mnoho škodí. Organismus má mechanismy, jak se se škodlivinami vypořádat. Jedna roštěnka rakovinu nevyvolá. Problém vzniká nadměrné a dlouhodobé konzumaci, kdy je kapacita těchto detoxifikačních mechanismů překročena.

Horké nápoje mohou škodit fyzikálními způsoby – popálením sliznic úst a krku. Je prokázáno, že nadměrná konzumace horkých nápojů jakéhokoli druhu zvyšuje výskyt rakoviny jazyka, úst, krku a žaludku. Popálené buňky jsou poškozeny a při své opravě mohou udělat chybu v přepisu své genetické informace – mohou tedy vzniknout i škodlivé mutace vedoucí k rakovině. Opět je třeba myslet na heslo: Všeho moc škodí. Jeden čaj denně rakovinu nevyvolá. Dva čaje denně a polévka také ne. Tři teplá jádla denně také ne. Deset horkých čajů vypitých skutečně horkých denně po mnoho let, to už je jiné „kafe“.

Káva a kofein jsou též často diskutovány. Seriózní studie však neprokázaly přímou souvislost mezi kofeinem a kancerogenezí. V případě kávy se může uplatňovat mechanismus působení horka, zmíněný výše. Je rovněž otázkou, zda to, že kofein zvyšuje obrátky metabolismu buněk (povzbudí buňky k další činnosti, i když jsou již unavené – proto kofein většina lidí pije), nezvyšuje tendenci k poškození genetické informace mechanismem – víc a rychle pracuji-spíš udělám chybu.

Smažení a grilování – tyto způsoby tepelné úpravy vedou k tvorbě látek, které moho podporovat vznik rakoviny. Jde zejména o polycyklické aromatické uhlovodíky, ale i jiné sloučeníny. Například negrilované maso obsahuje 0.1-0.7 mikrogramu polycyklických aromatických uhlovodíků na jeden kilogram masa, čerstvé ovoce 0.5-2.4 mikrogramu na kilogram, ale grilované drůbeží maso 12-19 ug/kg a grilované hovězí 28-35 ug/kg.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

V příští části našeho seriálu se podíváme, jak ovlivňuje vznik rakoviny alkohol, tuky, cukry, některá potravinová aditiva, průmyslové látky, těžké kovy a všudypřítomné plísně. Zmíníme se rovněž o látkách, které mohou šanci na vznik rakoviny snížit, jako je vláknina, mléko, antioxidanty, vitamíny a flavonoidy.

Ve třetí části se pak zaměříme na přírodní látky, které vykazují protinádorový účinek samy o sobě a mohou pomoci zvýšit šanci na úspěch např. při léčbě chemoterapií. Dovolím si však rovnou varovat, že sama o sobě neexistuje žádná přírodní látka ani zázračná potravina, která by byla schopna rakovinu vyléčit. Zmíníme se rovněž o rizicích některých populárních rádobyprotinádorových diet a zeleného čaje.

Ondřej Fischer, MUDr.

Použitá litatura:

1. WCRF/AICR (1997). Food, Nutrition and the Prevention of Cancer – a Global Perspective. Washington D.C.
2. WCRF/AICR (2007). Food, Nutrition, Physical Activity and the Prevention of Cancer – a Global Perspective. Washington D.C. Available from www.dietandcancerreport.org
3. Klener P., Klener P. jr: Léky přírodního původu a jejich potenciální protinádorový účinek. Onkologie 2013; 7(1)
4. Exogenní kancerogeny v potravinách, Zuzana Tomášů, 2010, Bakalářská práce, Univerzita Tomáše Bati ve Zlině.

Obrázky: NCI Institut – http://www.cancer.gov, Public Domain licence