Bře 16

Irisdiagnostika – věda, podvod nebo okultismus?

V poslední době se mezi nevěřícími i věřícími lidmi narůstá zájem o diagnostiku (zjišťování) nemocí z oka, konkrétně z duhovky (iris). Specialisti, ať už léčitelé nebo lékaři, kteří ji praktikují, se nazývají iridologové. Oficiální věda řadí irisdiagnostiku mezi alternativní medicínu a staví se k ní skepticky. Pojďme se zamyslet, zda jsou tyto námitky oprávněné, jaký je základ irisdiagnostiky a jaký může mít dopad pro každodenní život.

Za zakladatele irisdiagnostiky se pokládá Ignatz von Peczely, maďarský lékař, který dle vyprávění v dětství zlomil nohu sově a později si všiml černého pruhu, který se v oku sovy objevil. Podle jiných svou teorii diagnostiky nemocí z oční duhovky vytvořil a propracoval v době, kdy byl ve vězení pro účast na revoluci v roce 1848. Dnes je ve Spojených státech amerických zhruba 1000 licencovaných iridologů (a mnohem více nelicencovaných) sdružených do různých organizací, v Evropě je to například Mezinárodní asociace iridologů. V Německu až 80% léčitelů používá iridologii. Hlavní využití u nich má k výběru nutričních a bylinných doplňků. Můj internetový vyhledávač našel 308 stránek o irisdiagnostice v češtině a přes 4 miliony v angličitně.

Křesťan se k alternativní medicině a irisdiagnostice může postavit dvěmi způsoby. Buď z duchovního, nebo vědeckého. Domnívám se ale, že jsou oba provázané a nelze je od sebe striktně oddělit. Proto prosím omluvte, pokud budu myšlenkově přeskakovat z pohledu vědce na pohled křesťana a zpět.

Do oblasti alternativní medicíny jsou často, a podle mě neoprávněně, přihazovány i léčebné metody založené na bylinách, léčivých rostlinách, úpravě diety a zdravém životním stylu. Tyto přírodní léčebné prostředky jsou mocným a požehnaným darem od našeho nebeského Otce a odvolávají se na ně adventní lékaři i Ellen G. Whiteová. Z jejich rozumného užívání pod dohledem člověka, který je v této oblasti adekvátně vzdělán, můžeme mít jen prospěch. Pokud přesto nemoc přijde, jsme vybízeni, abychom se neváhali obrátit na odborníka lékaře, který by se měl snažit dle svého nejlepšího svědomí a znalostí nemocnému pomoci léky či náročnějšími, invazivními nebo i chirurgickými metodami. Součástí skupiny alternativní medicíny jsou ale i metody, před kterými bychom se měli mít na pozoru nebo zaujmout maximálně opatrné stanovisko. Řada těchto metod má mystický nebo přímo okultní základ, například akupunktura, homeopatie a další. Naskýtá se otázka, zda si Bůh přeje, aby se jeho lid snažil získat zdraví ne cestou, kterou on vytyčil, ale cestou, která může přímo či nepřímo pocházet na jeho Protivníka.

V křesťanských církvích je řada „léčitelů“ v pozitivním slova smyslu, kteří se snaží zlepšit zdraví pomocí změny životního stylu, změny stravy, cvičení nebo rostlinných léčivých přípravků (myšleno např. bylinné čaje nebo ovocné šťávy, nikoli homeopatie). Často slyšíme o někom, kdo praktikuje irisdiagnostiku a poté dle jejího výsledku předepíše bylinný čaj. Někdy se takovýto člověk dokonce odvolává na Bibli, konkrétně na verš Matouš 6:22-23: „Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“ a dále na Lukáše 11:34-36 „Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, světlo v tobě není tmou. Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když osvítí světlo svou září.“ Nicméně po přečtení kontextu se ukáže, že Ježíš se zde nevyjadřuje o nemocech a zdraví, ani o irisdiagnostice. Celá stať začíná u Matouše 6. kapitoly již od 19. verše a Ježíš zde mluví o morálce člověka, o tom, že to, čím se zabýváme, ovlivňuje naše morální hodnoty a naše chování a myšlení. Verše u Lukáše mluví o podobném, navíc v perspektivě biblické pravdy. Pokud bychom chtěli být puntičkáři, mohli bychom namítnout, že Ježíš mluví o tom, co vchází do oka (světlo), ne o tom, že by z oka něco vycházelo ven.

Na začátek mi dovolte podívat se na irisdiagnostiku očima lékaře. Iridologové uvádějí, že oko je jediné místo lidského těla, kde jsou nervy přístupné přímému pohledu. To mají pravdu. Sbírá se tu totiž zrakový nerv, odborně nervus opticus. Iridologové vypracovali mapu obou duhovek, která znázorňuje, kam přesně se ten či onen orgán nebo oblast těla promítá. Postižení daného orgánu se má přenášet na duhovku skrze nervové dráhy. Oftalmologové (lékaři zabývající se oficiálním očním lékařstvím) však toto striktně odmítají a stavějí se k iris diagnostice jako pseudovědě. Je pravda, že na očním pozadí jsou patrna nervová zakončení zrakového nervu. Tento nerv vede elektrochemické signály ze sítnice oka do mozku, kde jsou vyhodnocovány – správná činnost sítnice a zrakového nervu je nezbytná pro funkční zrak. Zrakový nerv však směřuje jenom a pouze do mozku, nepřijímá žádné přípojky z jiných nervů či orgánů. Se zbytkem těla je propojen stejně jako každý jiný nerv v těle přes mozek. Nelze tedy očekávat, že by se na duhovku promítly jakékoli změny např. z kolene nebo žlučníku. Navíc duhovka, která je v popředí oka, nemá nervové propojení se zrakovým nervem, který je uložen „na konci“ oka. Na oku lze rozeznat některé patologické (škodlivé) stavy, jako například změny při cukrovce, kdy příliš vysoká koncentrace cukru a z ní plynoucí poškozování bílkovin a cév může poškodit sítnici (diabetická retinopatie), dále změny při vysokém tlaku (poškození cév při hypertenzi), některé metabolické nebo střádavé choroby (např. hromadění mědi v těle při tzv. Wilsonově chorobě) a některé zánětlivé choroby postihující tělo jako celek (např. Crohnova choroba nebo revmatoidní artritida – uveitida, iriditida aj.).

Kontrolované studie neprokázaly spolehlivost irisdiagnostiky v rozpoznávání nemocí. Dr. Simon ve své studii (Simon A., Worthen D.M.,Mitas J.A., An evaluation of iridology. JAMA. 1979; 2421385-1389) sesbíral fotografie oka lidí se zdravými ledvinami (skupina 1) a lidí s mírným (skupina 2) a těžkým postižením ledvin (skupina 3), hodnoceno podle výsledku testování kreatininu v krvi. Ledvina byla vybrána cíleně, protože iridologové změny při postižení ledvin považují za dobře rozpoznatelné. Fotografie rozeslal třem iridologům. Míra správného určení výsledku se nelišila od míry náhodné šance při typování v poměru 1:2 – správně byla přiřazena zhruba třetina diagnoz. V recentnější studii Buchanan se spolupracovníky (Buchanan T.J.,Sutherland C.J., Strettle R.J., Terrell T.J., Pewsey A., An investigation of the relationship between anatomical features in the iris and systematic disease with reference to iridology.Complement Ther Med. 1996;498-102) vytvořil ještě složitější model: nechal pořídit fotografie očí 30ti lidí s ulcerozní kolitidou (zánět tlustého střeva), 25 pacientů s onemocněním srdečních cév, 30ti astmatiků a 30ti pacientů s psoriázou (lupénkou) a jednu kontrolní skupinu zdravých dobrovolníků. Tyto fotografie byly zaslány jak iridologům používajících tabulky, tak iridologům používajícím k hodnocení oka počítačové programy. V obou případech výsledky odpovídaly šanci při náhodném typování. Podobných studií lze jmenovat desítky, stačí prohledat internetové databáze např. www.pubmed.com.

Jsou však iridologové, u kterých je úspěšnost diagnostiky prakticky stoprocentní. Po všem výše uvedeném se musíme ptát: jak to?

Prvopočátek iridologie lze vysledovat u čínských astrologů před 4000 lety. Dr. Samuel Pfeifer cituje ve své knize „Léčba za každou cenu“: Staří čínští astrologové učili, že orgány velkého světa (makroskosmos) člověka se odrážejí v malém světě (mikrokosmu) očí. Přesně to je poučka, kterou zastávají dnešní iridologové. Existují však také propojení mezi irisdiagnostikou, okultismem a hnutím New Age. Řada praktikovatelů irisdiagnostiky věří ve vnitřní energii, která se promítá do oka; někteří tuto energii spojují s orientálním principem „chi“ anebo rovněž principem rovnováhy dobra a zla v těle („Jin a Jang“). Tyto principy byly převzaty hnutím New Age. New Age boha vnímá je nějaký neurčitý princip, oživující nebo duševní essenci – bez konkrétní osobnosti, inteligence, mysli či fyzické složky. Taky tvrdí, že člověk je „Bůh je ve všem“ a člověk je bohem sám sobě, a že tohoto „boha“ v sobě může ovládat a usměrňovat například pomocí meditace, pokročilé jógy a tak. To je v ostrém a nesmiřitelném rozporu s Biblí, která nám představuje osobního Boha a jeho syna Ježíše Krista, který stvořil svět a dal svůj život v oběť kvůli své lásce k padlému lidstvu, které se v rozporu s tvrzením hnutí New Age nemůže nijak polepšit, povznést nebo spasit svým snažením.

Když jsou praktikovatelé iris diagostiky tázáni, jako dokáží posoudit energii celého těla z energie oka, někteří z nich odpovídají, že jim to umožňují jejich psychické síly nebo duchovní průvodci. Kořeny iridologie tedy směřují do okultních vod. Nemyslím tím samozřejmě, že by každý iridolog byl spiritista. Naopak jsem přesvědčen, že větší část z nich jen věří, že věří vědecké teorii a snaží se ji často i upřímně používat k dobru lidí, nebo alespoň jako zdroj obživy. Slova předního světového okultisty, dr. Kurta Kocha (kniha Ďáblova abeceda) však vnáší stín nad jakékoli používání této metody: „mnoho našich léčitelů a okultních praktiků používá oko jako médium. To znamená, že se zajímají o duhovku jen jako o kontaktní médium. Oko přitom slouží pro psychometrické účely stejně jako čáry na dlani pro věštce.“ Je tedy důležité se ptát, z jakého zdroje bere iridolog ve skutečnosti své informace. Samo hnutí New Age se k irisdiagnostice hlásí – viz četné odkazy na internetu nebo i knihy (Encyklopedie věrouk New Age – Ankerberg, Weldon).

Když tedy uzavřu otázku, zda mi může iris diagnostika nějak prospět, musím si odpovědět na jinou, závažnější: může iridologie člověku nějak uškodit? Pokud pominu výše zmíněný problém okultního základu, který pro dnešního nevěřícího člověka není relevantní (ač pro křesťana jistě je), stává se první a nejzřejmější možností škody ztráta času a peněz. Závažnější však může být možnost chybné diagnozy. U zdravého člověka může falešná diagnóza například rakoviny způsobit výrazný stres a psychické poškození. Stačí si představit, že daný člověk bude měsíc nebo dva v obavách běhat po různých vyšetřeních v nemocnici, než se podezření definitivně vyloučí – ovšem jen pokud se rozhodne věřit lékaři více než léčiteli. Po celou dobu vyšetřování bude zmítán obavami, které se mohou promítnout do zdravotního stavu (např. může trpět bolestmi hlavy, průjmem, rozladou, žaludečnímu vředy). Jako lékař bych jistě k definitivnímu vyloučení rakoviny chtěl doplnit řadu vyšetření: určitě koloskopii (nepříliš příjemné vyšetření tlustého střeva optickým přístrojem), gastroskopii (totéž, ale žaludku) nebo CT či PET/CT vyšetření (zobrazovací metody, představte si něco jako složitý rentgen). Navíc tyto vyšetřovací metody mohou mít své komplikace nebo při nich člověk dostane sice malou, ale zbytečnou dávku záření. Ještě vážnější je případ, kdy léčitel nepozná vážnou nemoc, která má jinak tendenci se projevit až pozdě, například již zmíněné chronické selhávání ledvin. To se projevuje až v poslední, špatně léčitelné fázi a nemocný často skončí na dialýze. I pokud se podezření na nemoc vyvrátí, může se někdy stát, že poškozený člověk žije v obavách celý život – i když rozumově dospěje k tomu, že nemoc nemá, stále zůstává někde hluboko v mysli vrtat červíček pochybnosti.

Jako křesťan a jako lékař nenacházím osobně důvod se k irisdiagnostice obracet a naopak mnoho důvodů proti. Největší lékař – Bůh ve svém Slovu odkázal člověku víc než dostatečné zásady pro udržování si dobrého zdraví v podobě zdravého životního stylu, zdravé stravy a dobrých duchovních i duševních principů a hodnot, které pokud budeme zachovávat, výrazně sníží riziko nemoci. V tomto je Bible zajedno s moderní preventivní medicínou. Pokud přesto nemoc příjde, což se v dnešním hříchem poničeném světě a životním prostředí může stát, prosím běžte se svými problémy k lékaři – specialistovi s modlitbou na rtech, aby Bůh dal nám, lékařům, jednak moudrost nemoc poznat, jednak laskavé srdce a soucitný přístup k nemocnému, které bolestně často v dnešním technicky orientovaném uspěchaném zdravotnictví chybí. Věřím, že tato kombinace Božích zásad, odborných poznatků a přírodní léčby je tou cestou ke zdraví, kterou pro nás Bůh vyvolil.

napsal: Ondřej Fischer, lékař

 

Použitá literatura:

1) Bible (verše v textu)

2) Ernst E. Iridology: Not useful and potentially harmful. Archives of Ophthalmology 118:120-121, 2000

3) Münstedt K and others Can iridology detect susceptibility to cancer? A prospective case-controlled study. Journal of Alternative and Complementary Medicine 11;515-519, 2005

4) Simon  A., Worthen  D.M.,Mitas  J.A., An evaluation of iridology. JAMA. 1979;2421385- 1389

5) Buchanan  T.J.,Sutherland C.J., Strettle  R.J., Terrell  T.J., Pewsey  A., An investigation of the relationship between anatomical features in the iris and systematic disease with reference to iridology. Complement Ther Med. 1996;498- 102

Internetové zdroje:

www.quackwatch.org-IridologyIsNonsense,StephenBarrett,M.D.,March28,2008

www.quackwatch.org-MatherJD.Confessionsofaformeriridologist.Quackwatch,Sept10,2004

JAMAOphthalmologyArchives – archopht.jamanetwork.com

http://www.watchman.org

http://www.womenofgrace.com