Jámy kostí

Lagerstätten je slovo německého původu. Vědci jim označují depozita či ložiska usazených hornin, které obsahují mimořádně velké množství zkamenělin. Paleontologové rozlišují dva druhy: Koncentrační lagerstätten jsou ložiska s neobyčejnou hojností zkamenělin v podobě zlomků nebo celý kostí, uložených mišmaš. Odtud pochází název jáma kostí. Jsou zajímavé, ale vzhledem k fragmentárnímu materiálu jsou vědecky cennější ty druhé lagerstätten – konzervační lagerstätten. Vyznačují se mimořádnou kvalitou zachování starověkých organismů, včetně např. detailních obtisků peří, kůže nebo zachovalým měkkých tkání. Patří k nim řada nejznámějších světových nalezišť zkamenělin. Continue reading

Nekonečný čas to nezachrání aneb Opičky, pište pište

Zastánci evoluční teorie používají celou škálu nápaditých přirovnání a analogií, aby jí dodali na přesvědčivosti. Jednou z těch známějších analogií je tzv. opičí teorém. Je to tvrzení, že pokud by tlupa opic psala náhodně na psacích strojích (spíše bouchala jen tak do kláves než psala), a měla k dispozici nekonečný čas, neomezenou zásobu papíru, inkoustu a jiných potřebných věcí, nakonec by se jim náhodou podařilo napsat správně rukopis Shakespearova díla. Tento hypotetický scénář má doložit, že i když je něco nepředstavitelně málo pravděpodobné, tak pokud máte neomezeně času, nakonec se to jednou stane – včetně například vzniku forem života, které vypadají, jako navržené s úmyslem. Continue reading

Informace: GDPR

Vzhledem k nástupu platnosti zákona Evropské „unie“ o GDPR od 25.5.2018 jsme byli nuceni provést nezbytné změny webových stránek, aby mohly naše stránky dále fungovat bez rizika drakonických sankcí, které zákon navrhuje. Jde například o vymazaní jmen některých lidí, od kterých se nám nepodařilo získat informovaný souhlas, a co je největší škoda, ukrýt fotogalerie za heslo – podle zákona EU 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů jsou fotografie obličeje též osobní údaj a nemohou být veřejně přístupné. Heslo pro členy i přátele naší skupiny můžete získat osobním dotazem mne nebo kazatele, nejlépe při společné bohoslužbě. Pokud by někdo měl požadavek na vymazání osobních údajů, začernění sebe na fotce nebo např. kázání, kontaktujte prosím našeho kazatele – viz kontakty (ano, lidé na stránce kontaktů dali souhlas s zveřejněním jména i telefonu:-). Za tým CASD Olomouc Ondra.

Uhlík C14 a Vikingové

Radioizotopové datování je považováno za jednu z nejdůvěryhodnějších metod určování stáří předmětů. Metoda uhlíku C14 je druh radioizotopového datování, který lze aplikovat na předměty anebo horniny, které uhlík C14 obsahují. Uhlík C14 je v živých organismech zastoupen v určitém poměrů k obyčejnému uhlíku a postupně se rozkládá. Určením zbylého uhlíku C14 tak můžeme odhadnout stáří předmětu. Teoreticky. Ukazuje se totiž, že každá radioizotopová metoda stojí na určitých předpokladech, které, jak se ukazuje, ne vždy jsou správné. Continue reading

Zpráva v láhvi

V Kapském městě v Jižní Africe mají předmět, který vyvolává u návštěvníků dosti údiv. Jde o skleněnou láhev, napůl zarostlou ve skále. V únoru 1852 narazila britská loď HMS Birkenhead na podmořské skalisko zhruba 150 kilometrů jihovýchodně od Kapského města. Během 20ti minut se loď rozlomila a potopila s těžkými ztrátami na životech. V roce 1986 potápeči vrak navštívili a vyzvedli řadu cenných artefaktů.

Na skleněné láhvi samotné není nic pozoruhodného. Pozoruhodné však je, že je pevně napůl uvězněna ve hmotě konzistence skály, která se skládá z odštěpků a kousků lodního trupu, keramiky, korodovaného železa, kaménků a malých mušlí, to vše spojené dohromady jakoby cementem, který vznikl vysrážením minerálů z mořské vody. Hmota pevností i tvrdostí odpovídá skále. Navíc jsou na ni viditelné otisky dalších lahví. Je zjevné, že se vytvořila až po potopení lodi, tedy je něco přes 150 let stará. Proč jsou ale návštěvníci muzea překvapeni? Důvodem je takzvaný kulturní výcvik. Od dětství je dětem vtloukáno do hlavy, že geologické procesy, jako zkameňování, tvorba hornin a skal nebo krápníků v jeskyních trvá miliony let. Neustálá palpa evoluční filosofie „pomalu a postupně“ je v přímém protikladu s biblickým učením o nedávném stvoření a celosvětové Potopě.

Tato unikátní láhev ale návštěvníkům dokazuje, že skála může vzniknout i za 150 let a miliony let k tomu nepotřebuje.

Originální článek i s fotkou láhve si můžete prohlédnout zde: https://creation.com/message-in-a-bottle

Pozvánka

Sobotní filmové odpoledne KD – oceňovaný velkofilm „Luther“
Kdy: 24.3.2018 13:30 hod.
Kde: Modlitebna CASD, Balcárkova 12

„Strhující příběh muže, který se vzepřel církvi a tím změnil svět.“

Večer 18:30 Aquapark

Případné dotazy – Radek N.

Překročení Rudého moře aneb přírodní zázraky?

Možná jste stejně jako já narazili ve zprávách na zajímavý objev. Vědci objevili v Rudém moři písečný práh nebo hřbet, který vybíhá ze dna do významné výšky. Autoři studie jej dali do souvislosti s v Bibli popsaným přechodem Rudého moře Izraelci odcházejícími z Egypta (2 Mojžíšova 14. kapitola). Oceánografové a meteorologové vytvořili i matematický model, za jakých podmínek mohlo dojít k odkrytí onoho písečného hřbetu, takže Izraelci po něm teoreticky mohli přejít suchou nohou. Continue reading

Boží supernovy

Supernova je označení pro hvězdnou explozi. Název pochází ze spojení slov -nova (ve smyslu nová hvězda) a super-, které naznačuje, že jde o velmi jasnou vesmírnou událost. Supernova, hvězdná exploze, vzniká dvěma způsoby: jednak pokud hvězda o určité hmotnosti vyčerpá své zásoby paliva pro hvězdnou fůzi a začne se hroutit vlivem své vlastní gravitace, méně často pak jde o bílého trpaslíka s ještě normálním hvězdným partnerem (tzv. dvojhvězda), kterému krade palivo, až trpaslík přesáhne určitou hmotnostní mez a dojde k termonukleární explozi. V obou případech dojde k velmi jasnému výbuchu, který na obloze vidíme jako několik týdnů či měsíců trvající objekt – supernovu. Exploze vytváří rázovou vlnu, která se šíří do okolního prostoru a s expanzí samozřejmě klesá její teplota a jasnost. Pozůstatkem supernovy může být spektakulární mlhovina, např. známá Krabí mlhovina, která vznikla v roce 1054 a pozorovali ji čínští astronomové. V galaxii velikostí naší Mléčné dráhy dochází k vzniku supernovy statisticky zhruba jednou za 25 let.

Supernova je tedy vlastně spíše proces. Vědecky má tři stádia. V prvním stádiu, po kolapsu hvězdy, je část hmoty hvězdy následně vyvržena z ven rychlostí asi 7000 km za hodinu. Tento materiál expanduje do okolního prostoru zhruba tři sta let, přičemž se dostane zhruba 7 světelných let daleko (pozor, světelný rok je jednotka vzdálenosti, sedm světelných let odpovídá cca 8 600 milionů kilometrů). S expanzí se „ředí“, takže po oněch zhruba tři sta letech přechází v rázovou vlnu. Tímto končí první stádium supernovy. Vzhledem k tomu, že tato fáze trvá 300 let a v naší galaxii by se měla vyskytnout supernova každých cca 25 let, měli bychom zaráz pozorovat v galaxii okolo 12 takovýchto objektů (300:25 = 12). Ne všechny jdou z naší pozice (z pozice Země) v galaxii vidět – vědci vypočítali, že jen asi 19% supernov 1. stádia půjde vidět ze Země, čili 19% z 12 = 2-3 (zaokrouhleně). V tomto případě nehraje roli, jestli věříte na miliardy let starý vesmír nebo na vesmír mladý, podle Bible (cca 7000 let).

Astronomové napočítali na nočním nebo těchto supernov 1. stádia pět, což řádově odpovídá (odchylka měření = 0-5).

Druhé stádium supernovy, tzv. adiabatické, zahrnuje supernovy staré 300 až 120 000 let. Za tuto dobu dosáhne supernova průměru 350 světelných let a po tuto dobu je velmi silným zdrojem rádiových vln. Po 120 000 letech se její energie vyčerpá a supernovy vstoupí do stádia 3. Pokud je náš vesmír miliardy let starý a zohledníme výskyt 1x za 25 let a odečteme první, třísetletou fází, mělo by být v naší galaxii zaráz (120 000 – 300) : 25 = 4800 supernov druhého stádia, přičemž z pozice Země by jich mělo být podle vědců viditelných 47% – tedy 2260. Pokud je vesmír ale starý 7000 let, jak uvádí Bible, měli bychom pozorovat cca (7000-300) : 25 = 270 x 47% = 125 supernov druhého stádia.

Astronomové jich napočítali 200, opět v rámci směrodatné odchylky kreacionistického modelu, ale řádově odlišné od uniformitarianistického/evolučního modelu.

Supernovy třetího stádia, tzv. izotermálního, by měly produkovat hlavně tepelnou energii. Stádium tři supernovy začíná po 120 000 letech a končí zhruba 1-6 milionech let, kdy se supernova natolik rozptýlí do šířky a vyzáří prakticky všechnu svou energii, že již není pozorovatelem rozpoznatelná od vesmírného vakua. Za tuto dobu dosáhne průměru 1400 – 1800 světelných let.

Budeme štědří pro evoluční model a použijeme čísla na dolní hranici. Pokud je vesmír miliardy let starý, mělo by v naší galaxii být přinejmenším (1 000 000 – 120 000) : 25 = 35 000 supernov třetího stádia, z nichž by podle astronomů 14% mělo být pozorovatelných ze Země = cca 4900 supernov třetího stádia. Podle biblického modelu dějin by naopak supernova stádia tři v naší galaxii neměla být žádná, protože vesmír je mladší než její minimální věk (podle biblické chronologie vychází cca 7000 let).

Astronomové v naší galaxii dosud žádnou supernovu třetího stádia nenašli…

I proto žalmista píše v Žalmu 19: „Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.“

Výpočty převzaty z www.creation.com

Novoroční výšlap

Oheň ve vzduchu?

V 18. století vědci rozuměli ohni a procesu spalování jako projevu substance zvané flogistón. Ačkoli teorie flogistónu vysvětlovala řada nejasností a otázek ohledně ohně a byla vědci všeobecně přijímána zhruba 100 let, nakonec se ukázala jako zcela nepravdivou (a to dosti náhle). Příběh flogistónu nás učí, že ačkoli je nějaká vědecká teorie široce přijímána a zdá se logická a mnoho vysvětluje, nemusí to nezbytně znamenat, že je pravdivá. Teorie flogistónu se v mnoha ohledech zdála silou důkazů silnější než ostatní alternativní teorie. Continue reading